Babiš připomíná, že korupce nemusí být jen finanční, dokonce cituje ze slovníku, že korupce je "zneužití postavení, které je spojeno s porušením principu nestrannosti". Nezmiňuje však, že na korupci musí být vždycky dva: korumpovaný a korumpující.

Korupce skutečně nemusí být motivovaná jen finančním obnosem, ale neobejde se bez někoho, kdo po redaktorech České televize chce, aby negativní reportáže o Babišovi točili a výměnnou za to jim něco poskytne.

Na webu Policie ČR se opravdu u popisu korupce objevuje Babišem zmíněná věta: "Korupci je možno charakterizovat jako zneužití postavení, které je spojeno s porušením principu nestrannosti při rozhodování."

Ale definice korupce pokračuje: "Je motivováno snahou po materiálním zisku nebo získání jiných výhod. Korupce je projevem chyby v rozhodovacím a řídícím procesu. Součástí korupčního vztahu je vždy ten, kdo rozhoduje, jeho moc odchylovat se od stanovených pravidel, výměna takto vychýleného rozhodnutí za výhodu a nesprávnost, protiprávnost nebo amorálnost takového vztahu výměny." 

Klíčový je právě "korupční vztah", který pokud nelze prokázat, těžko hovořit o korupci. Předseda hnutí ANO může poukazovat na to, že publicistické pořady České televize nejsou vyvážené, pokud ale nemá důkazy o korupčním vztahu a na vztah jsou, jak známo, potřeba dva, nemůže ji nařknout z korupce.

Měl by se buď omluvit a nebo dokázat, že redaktory ČT někdo korumpoval. Pokud neudělá ani jedno, měla by se Česká televize bránit a na Babiše podat žalobu.

Vyváženost není pět reportáží o Babišovi a pět o Kalouskovi

Co se týče obvinění, že je pořad Reportéři ČT nevyvážený, protože o předsedovi ANO natočil za několik málo let 20 negativně vyznívajících reportáží a přitom o jiných politicích jich za kratší dobu natočil méně, to je složitější.

Předně Reportéři ČT jsou pořadem, jehož cílem je točit investigativní reportáže. V takovém případě je hlavní, aby novináři veřejnoprávního média hájili veřejný zájem, byli nezávislí a mohli si svobodně vybírat témata reportáží.

V tomto formátu nelze zajistit, aby na každého politika připadal stejný počet reportáží s negativním vyzněním. Vyváženost v tomto smyslu není možná. Pokud novináři vyhodnotí, že je nějaké významné téma, kterému je třeba se věnovat, točí o něm. Nelze se mu vyhnout jen proto, že o Babišovi tento měsíc už něco vysílali, takže by toho bylo už moc. Nahradit důležité téma méně závažným, jen aby se zachovala jakási kvantitativní vyváženost, je hloupost. Tak to nefunguje.

Zásadní je, aby druhá strana měla možnost se vyjádřit, to ovšem Reportéři ČT udělali. Babiš mohl říct, jak to s jeho dluhopisy bylo, místo toho ale Reportéry ČT označil za "zkorumpovanou pakáž", sám tedy zabránil tomu, aby v pořadu zaznělo jeho stanovisko. Samozřejmě to, že Reportéři ČT o ministrovi financí točí velký počet reportáží, musí být odůvodnitelné. Nezávislost a svoboda novinářů neznamená svévoli.

Pokud si však Reportéři ČT dovedou před Radou České televize či Radou pro televizní a rozhlasové vysílání obhájit, že zkoumání Babišových kauz je ve veřejném zájmu, pak je vše v pořádku.

Součástí takového zdůvodnění může být i to, že soukromé televize se těmto závažným tématům, které si to zaslouží, investigativně nevěnují, proto uvedenou roli musí zastat ČT. Ta je ostatně právě z tohoto důvodu placená koncesionářskými poplatky, aby pro veřejnost pokrývala to, co z různých důvodů zanedbávají soukromá média.

Kdo jiný než ČT

To, že je ve veřejném zájmu zjišťovat, nakolik závažná jsou různá podezření panující kolem Babiše, lze odůvodnit poměrně snadno. Člověk v jeho postavení, který je členem vlády, poslancem, má svoji politickou stranu, vlastní média, je majitelem holdingu, který pobírá státní dotace a účastní se veřejných zakázek atd., zkrátka musí být podroben detailnímu zkoumání.

A pokud je v českém prostředí ve významných médiích nedostatek investigativních novinářů, kteří se Babišovi věnují, je povinností České televize vzít tuhle službu veřejnosti na sebe.

Pokud by ji vykonávaly například Lidové noviny či Mladá fronta DNES, nemusela by to být ČT. V těchto novinách ale dávají čas a energii do odhalování pozadí schůzek předsedy Vrchního soudu v Praze Jaroslava Bureše s advokátem Radkem Pokorným, tomu, kdo chodí na narozeniny bývalého ministra vnitra Ivana Langra či kauzám sociálnědemokratických politiků, na případech týkajících se Babiše však investigativně nepracují.

Nejen to, Tomáš Němeček, který odešel z Lidových novin poté, co je Babiš koupil, před časem napsal: "Během podzimu jsem vedl na Fakultě sociálních věd UK v Praze seminář, v němž mladí žurnalisté každý den zkoumali zkreslení v mediálním obsahu deníků Mafra. Výsledek byl ještě horší, než jsme čekali. Zpravodajství MF Dnes a Lidových novin během podzimu nápadně pozitivně referovalo o práci ministerstev spravovaných ANO a nápadně negativně o soupeřích, zejména ČSSD a TOP 09 (volbou témat a jazykových prostředků, volbou zařazení článků, pozitivními nebo naopak konfrontačními rozhovory). Při zavádění elektronické evidence tržeb se pak Babišova média stala prodlouženou rukou ministerstva financí."

To, že Babišova média nerozkrývají kauzy svého vlastníka, jim ale nelze úplně zazlívat. Bylo by absurdní, aby si majitel novin platil novináře, kteří by prověřovali, zda neudělal nějakou "levárnu". Protože ale existuje oblast, kterou tito novináři mají zapovězenou a nemohou se do ní pustit, nelze o nich mluvit jako o nezávislých.

Ve skutečnosti kulhají na jednu nohu a je proto těžké brát je vážně a považovat je za plnohodnotné novináře. Podobný problém mají i média vlastněná Zdeňkem Bakalou, která také žádnou velkou investigativní práci ohledně svého majitele nepředvedla. Rozdíl je ale v tom, že Bakala nezaložil stranu a nevstoupil do politiky. O to je u Babiše situace vážnější.

Ztráta důvěry jako cesta do pekel 

Česká televize si tak může dovolit točit o předsedovi ANO tolik reportáží, kolik považuje za potřebné, pokud bude dávat prostor k vyjádření i Babišovi, nevyskytnou se v nich lži či zkreslené informace a nebudou manipulativní, jak tvrdí ministr financí.

Česká televize si však svoji práci musí obhájit. Velkým selháním by rovněž bylo, kdyby o Babišovi vznikal jeden investigativní pořad za druhým a například kolem zmíněného Zdeňka Bakaly a dalších bylo na ČT ticho po pěšině.

Tímto směrem ostatně vede útok na Českou televizi na svém facebookovém profilu i šéfredaktor Mladé fronty DNES Jaroslav Plesl, který napsal, že "pro obyčejné lidi je dnes Česká televize politickou institucí propagující jednu minoritní ideologickou linii, jejímž hlavním finančním reprezentantem je u nás (jako analogicky v Americe Soros) Zdeněk Bakala", a dále Českou televizi označil za "a.k.a. Bakala TV".

Česká televize si nesmí počínat způsobem, který by takovým slovům dával jakékoli opodstatnění. V tomto smyslu musí být důsledná a pokud si chce udržet nezávislost a pro své redaktory svobodu volby témat, nesmí se chovat svévolně, ale skutečně poctivě hledat veřejný zájem a zabránit tomu, aby její vysílání někomu stranilo.

Situace, v níž se Česká televize nachází, není jednoduchá. Tlak, pod který se dostává, se zvětšuje. Její nezávislost a svoboda dnes závisí na koncesionářských poplatcích, to je také důvod, proč Andrej Babiš na její práci útočí tím způsobem, že poukazuje na to, kolik peněz ČT své koncesionáře stojí. Česká veřejnost si ale nesmí nechat svoji televizi vzít, stejně tak si však ČT pro změnu nesmí nechat vzít českou veřejnost. Pokud se jí vzdálí, prohraje.