"Jsem z jedné poloviny 'Neevropan' a celoživotně mě provází zkušenost, že mnoho lidí zbytečně odsuzuje ostatní lidi jen kvůli jiné národnosti nebo barvě pleti. Projekt měl za úkol názorově posunout fakt, že není hendikepem být jiný. Naopak to může lidi vzájemně obohatit! Kromě toho i mimo pole mezikulturní je potřeba přispívat k tomu, aby se k sobě lidé chovali slušně, nestyděli se druhému pomoci a vycházeli si navzájem vstříc."

Uhodnete, kdo je autorem tohoto výroku? Možná vás to překvapí, ale toto neřekl nikdo jiný, než dnešní šéf kontrovezrního hnutí SPD Tomio Okamura přesně před deseti lety, když působil jako ambasador Evropského roku mezikulturního dialogu. Tedy ještě před svým vstupem do politiky, kdy byl znám především jako úspěšný podnikatel v cestovním ruchu.

Těžko uvěřit tomu, že se jedná o téhož člověka, který byl v sobotu jako jediný kandidát opět zvolen do vedení hnutí, jež je tak často spojováno s xenofobií, ostrou protiimigrační politikou, nacionální rétorikou, šířením dezinformací a hoaxů vymezujících se proti určitým etnikům a náboženstvím a dalšími obdobnými tématy, která jsou v poslední době tak populární.

Drogy, krásky z ciziny i návštěva mešity

Okamurův podíl na mezikulturním dialogu rozhodně není ojedinělou záležitostí, která by byla v rozporu s tím, jak ho známe dnes. Ostatně stačí nahlédnout do jeho starších knih, které napsal před svou politickou kariérou.

Například v knize Český sen z roku 2010 se člověk může dočíst, že Okamura se do veřejného života rozhodl vstoupit, aby bojoval za pracovní práva cizinců, protože vykonávají stejnou práci lépe než Češi. Nebo v knize Umění žít z roku 2012, kde se Okamura zastává legalizace měkkých drog, ač dnes naopak afektovaně za stejnou věc pranýřuje především Piráty.

Za připomenutí stojí i to, že v roce 2011 Tomio Okamura působil jako jeden z porotců Miss Expat, tedy soutěže krásy pro cizinky žijící v České republice. Miss Expat měla za cíl mimo jiné "přispět ke zvýšení sociálního a kulturního povědomí české společnosti vůči cizincům studujícím a pracujícím v České republice, přispět k jejich začlenění do české společnosti a ke vzájemnému porozumění, přispět k pomoci chápat integraci jako nepřetržitý oboustranný proces sociální interakce, přispět k alespoň částečnému odbourání zažitých předsudků vůči cizincům a získat povědomí o důvodech migrace na příkladu konkrétních osob".

Nejen k cizincům, ale i k islámu, který Okamura momentálně slibuje zakázat a proti němuž plamenně mluvil i ve svém sobotním projevu, se dříve stavěl úplně jinak: "O víkendu jsme šli s přítelkyní v Londýně kolem centrální mešity, a tak jsme tam zkusili nakouknout. Samozřejmě se musela Monika doobléknout, a tak se stala na 15 min. arabskou ženou, s vázáním nám velmi ochotně pomáhala přítomná muslimská žena. Fajn zážitek."

Toto napsal Okamura v roce 2013 - tehdy ještě jako šéf hnutí Úsvit - na svůj facebookový profil, navíc společně s fotkou své tehdejší přítelkyně pózující v hidžábu. Ano, tehdy ještě nezačala hysterie kolem uprchlické krize, česká protiislámská hnutí se netěšila takové pozornosti a Okamura v čele Úsvitu mířil nenávistnou kampaň především na Romy. Brzy se to však změnilo a jeho novým cílem se stali muslimové, načež z jeho facebooku zmizela i výše zmíněná fotografie. Na internetu ale stále kolují její kopie.

Stále ten starý dobrý podnikatel

Co na to všechno říct? Jistě, každý člověk má právo na přehodnocení svých postojů a razantní změnu názoru. Když ale někdo podobně jako Okamura střídá názory častěji než kalhoty a "čirou náhodou" vždycky začne razantně zastávat to, na co zrovna slyší voliči (i když je to třeba sebevětší blbost), mohli by i méně bystří lidé zpozornět, že tu je něco špatně, a ne slepě věřit člověku, který jednoduše říká to, co se jim líbí.

V případě Okamury se dá směle pochybovat o tom, že cokoliv ze svého politického programu myslí upřímně a věří tomu. To by byl opravdu hodně chaotický člověk. Prostě je pořád tím stejným podnikatelem, jako před deseti lety, jen svůj byznys přesunul z cestovního ruchu do politiky. A ono mu to, světe div se, stále vychází a spousta lidí mu bezmezně věří.

Už jenom to, že před třemi lety dokázal po vyloučení z Úsvitu na své osobě vybudovat zcela nové a ve výsledku mnohem úspěšnější hnutí SPD, které loni získalo ve volbách přes deset procent a dvaadvacet poslaneckých mandátů, je jistě slušný výkon.

Tomio Okamura se tak vlastně stal typem politika, před nímž ještě v roce 2011 lidi varoval. "Když politik před svými voliči předstírá to, co si myslí, že voliči chtějí slyšet, pak je to nejhorší, co nám může udělat. Politik by měl mít názor, pevné hodnoty, kterým věří a které voličům předkládá se žádostí o jejich důvěru a podporu. Dnešní cesta marketingové výroby témat je cestou do pekel," napsal tehdy na svém blogu.

Dnes se zdá, že přesně do těchto pekel předseda SPD míří a jako pokrytec se veze na vlně populismu. Tomu nenahrává pouze Okamurovo časté obracení názorů, ale i některé momentální přešlapy, kterých se vedení hnutí dopouští oproti své rétorice.

Přímá demokracie dle SPD

Na jednu stranu se Okamura a jeho spolupracovníci rádi ohánějí přímou demokracií, kterou mají dokonce v názvu, a volají po tom, že o všem mají rozhodovat lidé napřímo v referendech. Vedle toho se ale v praxi sobotní volba vedení SPD odehrála v uzavřeném kruhu a účastnilo se jí pouze 152 delegátů, ač sám Okamura se rád kasá tím, jak počet členů hnutí jde do tisíců. Není trochu zarážející, že hnutí, jež bere přímou demokracii jako jednu z nejlepších věcí na světě, ji samo nepraktikuje?

Hezkým příkladem toho, jak moc vážně přímou demokracii SPD bere a snaží se ji reálně prosazovat místo prázdného tlachání, je i věc, na kterou tento měsíc upozornit pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík. Když komise pro Ústavu 10. července projednávala zákon o obecném referendu, z SPD nikdo nedorazil. Podle asistenta poslance Lubomíra Volného z SPD to bylo proto, že omylem zapsal do kalendáře špatný čas. Jistě velmi zodpovědné prosazování programu, o němž Tomio Okamura tak často rád mluví.

Ostatně v poslední době na veřejnost probublávají vnitřní spory, kdy se řadoví členové hnutí staví proti vedení a kritizují je za nedostatek svobody a demokracie. Na konci loňského roku se například v Moravskoslezském kraji pokusili odvolat poslance Lubomíra Volného, kterého místní členové označili za diktátora. Letos v únoru SPD zrušilo svou brněnskou buňku, která se tehdy proslavila tím, že na její schůzi musela kvůli vnitřním sporům přijít situaci uklidňovat policie. Minulý měsíc zase vedení vyhodilo dva výrazné členy SPD na Vysočině, načež na protest vystoupili z hnutí další lidé.

Jak upozornil server Manipulátoři.cz, na internetu se dokonce začala formovat komunita bývalých členů SPD kolem osoby Kamila Papežíka, kteří si ve své facebookové skupině vyměňují nepříjemné zkušenosti z Okamurova hnutí. Dle své rétoriky se považují za skutečné vlastence, kteří se SPD cítí podvedeni, protože její program považují za správný, ale vedení berou jako prohnilé populistické podvodníky, parazitující na vlasteneckých tématech. Bývalí členové mluví i o žalobě na hnutí.

Tomio Okamura a jeho blízcí spolupracovníci evidentně musí hnutí Svoboda a přímá demokracie držet pevnou, nesvobodnou a nedemokratickou rukou, aby se jim celý projekt nerozhádal a nesesypal. Není ostatně divu, že poté, co ho vyhodili z Úsvitu, je staronový šéf SPD ostražitý. Krom chorobně věrného Radima Fialy se neobklopuje žádnými osobnostmi, které by mu mohly v hnutí konkurovat a bodnout kudlu do zad, jako to v Úsvitu udělal Marek Černoch a spol. SPD je zkrátka hnutím jednoho muže, pro kterého je politika čistě byznys. To se nejspíš nikdy nezmění, dokud mu bude tolik lidí skákat na jeho sladké řečičky.