Kandidátem na pražského primátora za hnutí ANO se nakonec místo poslance Patrika Nachera má stát generální ředitel a zakladatel společnosti Fincentrum Petr Stuchlík. Předseda hnutí Andrej Babiš sice tvrdil, že vše nechá na hnutí, ovšem kdyby to tak bylo, lídrem kandidátky by byl Nacher, kterého vybrali členové pražského hnutí ANO v primárkách.

Babiš se vyjádřil v tom smyslu, že Nacher je dobrý kandidát, ale hnutí potřebuje také nové tváře. Výbor ANO se v pondělí nesešel, kandidátku tak potvrdí až korespondenčně, zástupci pražského hnutí ANO se však s Babišem na všem dohodli a zbytek už je formalita - primárky neprimárky.

Patrik Nacher o sobě dal původně vědět svým bojem proti bankovním poplatkům, kdy například pořádal anketu Nejabsurdnější bankovní poplatek a věnoval se zvyšování finanční gramotnosti spotřebitelů. Nejdůležitější však je, že ač nestraník, za ANO kandidoval nejen v loňských sněmovních volbách, nýbrž hlavně v komunálních volbách v Praze před čtyřmi roky. Na pražském magistrátě tak již mohl získat nemalé zkušenosti a s hnutím ANO je už léta ve spojení, kdežto Stuchlík přichází zvenčí.

Zbytečné primárky

Jde o nejnovější příklad personálních zmatků, které ANO předvádí. Personální politika je, zdá se, jeho největší slabinou. Jednak to vypadá, že nemá lidi, a když už je náhodou má, jako v případě Nachera, dá raději z marketingových důvodů přednost někomu zvenku. V případě Stuchlíka tak upřednostnilo manažera a podnikatele.

Takový přístup je však kontraproduktivní a hnutí si jím škodí, protože se stává závislým na lidech, které (respektive jeho předseda) ad hoc osloví s nabídkou kandidatury na konkrétní pozici, místo aby si vychovávalo a připravovalo lidi vlastní.

Výhodou Nachera bylo, že se v pražském zastupitelstvu mohl na funkci primátora roky chystat a zorientovat se v agendě pražské politiky. Po případném nástupu do funkce by se tak už nemusel zdržovat s tím, že by teprve zjišťoval, jak jednotlivé orgány fungují a kdo je kdo. Naproti tomu Stuchlík se o tom, že by mohl být jednička kandidátky, zřejmě dozvěděl teprve nedávno.

Hnutí ANO tak opakuje příběh z roku 2014, kdy se ke kandidátce na primátorku Adrianě Krnáčové také dokodrcalo přes několik jiných kandidátů. Letos však mohlo jít odlišnou cestou a využít toho, že už na pražském magistrátu působí.

Další věc jsou primárky. K čemu je ANO dělalo, když je potom nerespektuje? Přitom k tomu nemá žádné vážné důvody. Hlasovali členové hnutí a účast byla 63 procent. Pošlapání jejich výsledku a odstrčení Nachera až za Stuchlíka může mít odrazující účinek do budoucna. Proč se na nějakou pozici připravovat, získávat zkušenosti a ucházet se o podporu spolustraníků, když pak stejně rozhodne předseda a všechno je jinak?

Chybějící kádry

Hnutí ANO si tak vytváří potíže tam, kde by je vůbec mít nemuselo. V posledních volbách do sněmovny zaznamenalo svůj dosavadní vrchol a najít dostatek lidí na obsazení politických postů by pro něj neměl být problém - perspektivní kádry by se do něj měly jen hrnout. Na hnutí pak je, aby vybralo ty kvalitní a staralo se o jejich vzdělávání a politickou průpravu na komunální, krajské, celostátní i evropské úrovni.

Ne že by to byl snadný úkol, ale taková už je politika a tohle je její základní součást. Pokud chce Babišovo uskupení přežít, musí se to naučit. Zatím je to bída s nouzí. Ačkoli hnutí vzniklo v roce 2012 a občanské sdružení Akce nespokojených občanů, na které navázalo, už o rok dříve, nezdá se, že by za tu dobu v personální politice odvedlo nějakou práci a vytvořilo si zásobárnu lidí, z níž by nyní mohlo brát.

Přitom nejpozději od října 2013, kdy ve sněmovních volbách získalo 18,65 procenta hlasů, se na tento úkol mohlo zaměřit. Mělo dobré předpoklady v něm obstát a vyhnout se takovým jevům, jako byla třináctidenní ministryně spravedlnosti Taťána Malá, nebo tomu, aby následně na ministra navrhlo státního úředníka Jana Kněžínka, který se o své nominaci dozvěděl pár hodin před tím, než se tak stalo.

Podobným případem je i ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková, která se v Babišově vládě najednou zjevila coby viceprezidentka Hospodářské komory ČR a prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR. Anebo Lubomír Metnar, bývalý ministr kultury Ilja Šmíd, Dan Ťok či Alena Schillerová, působící ve finanční správě od roku 1991. Všechno jsou to lidé, kteří s hnutím ANO neměli nic společného, a Babiš si je vybral až do dané funkce. Není bez zajímavosti, že v současné vládě jsou jen tři členové ANO.

Ideová, programová a personální prázdnota

Jednou z výjimek je ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který se na tento post připravoval jako Babišův poradce pro zdravotnictví. Vytknout se mu dá mnohé, ale vypadá to, že v jeho případě alespoň Babiš neimprovizoval a sáhl po někom, kdo se tímto směrem sám profiloval. A tak by to mělo být u každého rezortu a jiných postů, aby se nikdy nestalo, že hnutí nemá svého kandidáta na ministra průmyslu a obchodu či spravedlnosti a musí sahat buď po státních úřednících, nebo po zástupcích zaměstnavatelů jako u Novákové.

Uskupení jako hnutí ANO bude mít vždycky problém s tím, že se v jeho řadách vyskytuje více lidí neschopných a oddaných než schopných a loajálních. Vzácným druhem jsou pak takoví jako Adam Vojtěch: oddaní a relativně schopní. Právě tlakem na loajalitu, autoritářským vedením a vlastní kontroverzností se Babiš o řadu schopných lidí připravil a připravuje, a protože se navíc on a jeho hnutí dostatečně nevěnují personální politice, zbývají mu pak lidé jako Malá, případně musí hledat mimo ANO.

Pravda, i na poslední chvíli Babiš pokaždé někoho užene. Nabídce ministerského či jiného postu vždy někdo podlehne. Uhnal Petra Stuchlíka, Jana Kněžínka a užene další, ale výsledkem je chaos, nahodilost a personální nestabilita, kdy se kolem Babiše neustále objevují noví lidé a staří mizí. A také to, co se hnutí ANO často vyčítá a co jeho předseda popírá: ideová a programová nezakotvenost.

Jak by to ale mohlo být jinak? Pokud Babiš obsazuje posty tímhle způsobem a nemá potřebu, aby jeho hnutí bylo společenstvím lidí, kde se vede programová diskuze a jeho členové si osvojují ideová východiska a souběžně s tím se někteří z nich připravují na výkon volených funkcí, tak hnutí ANO nutně musí být po ideové, programové a nakonec i personální stránce prázdné.