Na první pohled mají oba státníci hodně společného, mimo jiné původ v byznysu a dokonce osobní vazby z minulosti. Vše je ale komplikovanější, než by se mohlo zdát.

Výnos podepsaný 30. ledna, tedy krátce po kontroverzním zákazu vstupu občanů sedmi zemí do Spojených států, zjednodušuje místním úřadům deportace cizinců, kteří se na argentinském území dopustili závažnějšího zločinu. Jde například o pašování drog a zbraní, praní špinavých peněz, korupci a prostituci.

Dokument zároveň znemožňuje vstup na argentinské území cizím státním příslušníkům se záznamem v trestním rejstříku a cizincům, jimž hrozí vyhoštění, zkracuje lhůtu na odvolání ze 30 dní na jediný týden.

Jak vidno, dekret jako takový se příliš nepodobá Trumpovu "zákazu vstupu muslimů", jak se nařízení často přezdívá. Nevztahuje se na konkrétní státní příslušnost a řeší pouze osoby vyšetřované nebo rovnou odsouzené za výše jmenované zločiny. Kontroverzi a obvinění z "následování Trumpa" však vyvolalo ospravedlnění prezidentského výnosu ze strany vlády.

"Paraguayští a peruánští státní příslušníci přichází do naší země a navzájem se tu zabíjí v boji o kontrolu nad obchodem s drogami," vysvětlovala ministryně národní bezpečnosti Patricia Bullrichová exekutivní příkaz. "Mnoho Paraguajců, Bolivijců a Peruánců se zapojuje do pašování drog na všech úrovních, od řadových pašeráků, přes řidiče, až po samotné překupníky."

Trumpizace argentinského prezidenta

Nemůže překvapit, že se přímé obvinění občanů konkrétních zemí setkalo s podrážděnou reakcí jejich vlád. Paraguayské ministerstvo zahraničí vydalo oficiální nótu, v níž "odmítá výrazivo stigmatizující paraguayskou komunitu v Argentině", bolivijský ministr vnitra Carlos Romero pak přímo použil analogii s americkým prezidentem: "Nesouhlasíme s obviňováním našich spoluobčanům, která se velmi podobá Trumpovu xenofobnímu jednání."

Bolivijský prezident Evo Morales vyzval, aby se Latinská Amerika "nenechala strhnout příkladem ze severu a stavbou zdí, které nás rozdělují."

Obvinění z "trumpizace" argentinského prezidenta zazněla také zevnitř, od lidskoprávních aktivistů a opozičních politiků. "Macri úplně stejně jako Trump kriminalizuje imigraci prostřednictvím exekutivních příkazů měnících naše vlastní národní zákony a mezinárodní závazky," nechal se slyšet Adolfo Pérez Esquivel, známý bojovník proti vojenské juntě, oceněný v roce 1980 Nobelovou cenou míru.

Faktem je, že rétorika ministryně Bullrichové nápadně připomíná výroky amerického prezidenta. Podobnost je možné nalézt i ve stylu přijatého opatření (v obou případech šlo o exekutivní příkaz obcházející vlastní zákonodárce) a v jeho načasování. Trump i Macri navíc pocházejí ze světa byznysu, odkud se mimochodem už od 80. let dobře znají, a jejich první telefonát na podzim naznačoval, že by si oba státníci mohli rozumět.

Žádné zdi

Jenže od té doby mezi nimi převládá spíš napětí, vycházející z řady velmi rozdílných pozic, ať už v otázce volného obchodu, který Macri na rozdíl od Trumpa podporuje, nebo v otázce zdi na hranici s Mexikem - argentinská vláda USA tvrdě odsoudila a přislíbila prohloubení vzájemných vztahů s mexickou stranou.

Také v otázce imigračního dekretu brzy různí členové Macriho kabinetu začali vysvětlovat, že neměl nic společného s imigrací jako takovou, ale spíše s kriminalitou, a že rozhodně nebyl inspirován Trumpovým postojem k imigrantům.

"(Vládní) strana Cambiemos je kategoricky proti krokům Trumpovy administrativy v oblasti imigrace a stavby zdi," prohlásila viceprezidentka Gabriela Michettiová. "Naše opatření je bezpečnostního charakteru, Argentina zůstává otevřenou zemí, která bude vždycky podporovat rozmanitost."

Dokonce i zpočátku radikální ministryně národní bezpečnosti Bullrichová musela po několika dnech vlastní slova korigovat. "Problémem není imigrace, ale pašování drog a dalšího zboží," řekla v rozhovoru pro rádio Mitre. Zároveň připomněla, že podobný zákon mají i okolní země.

Sám prezident Mauricio Macri zase rázně odmítl nápad na stavbu zdi na hranici s Bolívií, se kterým přišel senátor Alfredo Olmedo.

Historické předsudky

Všechny tyto reakce ukazují, že o přirovnání k Trumpovi na argentinské politické scéně na rozdíl od mnoha jiných zemí nikdo nestojí. Poslední prezidentský výnos, bez ohledu na časovou posloupnost, mnohem víc vypovídá o poněkud schizofrenním vztahu Argentinců k přistěhovalcům, který se datuje do doby dlouho před americkým prezidentem a jím inspirovanou vlnou nesnášenlivosti vůči cizincům.

Na jednu stranu byla Argentina založena a po staletí formována jako imigrantský stát. V preambuli její ústavy se dodnes mluví o zaručení ochrany a svobody pro "všechny lidi z celého světa, kteří se chtějí usadit na argentinské půdě" a země má jeden z nejliberálnějších zákonů o nabytí občanství.

Na druhou stranu Argentina historicky vítala zejména bílé imigranty z Evropy, jejichž potomci dnes tvoří na 80 procent všech jejích obyvatel. Ne nadarmo o sobě Argentinci s oblibou říkají, že nejsou žádní Jihoameričané, ale Evropané v jižní Americe.

Vůči příchozím z jiných částí světa, a zejména pak z chudých sousedních států s výraznou indiánskou populací, odjakživa panovala přezíravost a mívají pověst lenochů a zločinců. Tito lidé dnes přitom tvoří na tři čtvrtiny legálních a nejspíš ještě vyšší procento nelegálních přistěhovalců, zatímco Evropané se do zchudlé Argentiny neženou.

Rétorika současné vlády při obraně prezidentského dekretu přijímá historické předsudky, když mluví o vysokém riziku zločinnosti ze strany cizinců a myslí tím Bolivijce, Paragauajce a Peruánce. Stejné argumenty používali i zástupci dnes opoziční levice a v 90. letech se jimi profiloval pravicový prezident Carlos Menem, ve všech případech za účelem zvýšení popularity a se spolehnutím se na argentinský pocit nadřazenosti vůči vlastním sousedům.

Přitom neexistují žádné důkazy, že by se cizinci dopouštěli výrazně většího množství zločinů než samotní Argentinci mezi trestanci - v argentinských věznicích je jich méně než 5 procent, což je přibližně stejné číslo, jako zastoupení imigrantů v populaci (4,5 procenta). A například v centrálním státu Buenos Aires je mezi 32 tisíci vězni pouhých 190 Bolivijců, jak upozornil předseda bolivijského Senátu.