Klíčových momentů a postav z historie Spojených států přitom využívají v debatách na sociálních sítích, v médiích ale i jen tak mezi sebou Trumpovi příznivci i odpůrci. Ono to ostatně není zase nic neobvyklého: vždyť zvolení Baracka Obamy obnovilo diskusi o historii rasismu a vítězství Hillary Clintonové by bývalo vyvolalo reminiscenci boje za práva žen.

Odvolání dočasné ministryně spravedlnosti Sally Yatesové se tak například přirovnává k takzvanému masakru sobotní noci z roku 1973, kdy prezident Richard Nixon odvolal zvláštního žalobce v aféře Watergate Archibalda Coxe a kdy následně rezignoval ministr spravedlnosti Elliot Richardson i jeho náměstek. Trumpův zákaz vstupu obyvatelům sedmi muslimských zemí zase připomíná událost z roku 1939, kdy USA nedovolily v Miami přistát lodi St. Louis, na jejíž palubě prchala před nacisty tisícovka Židů.

Už je to dost dlouho, co se v médiích naposled mluvilo o prezidentech Abrahamu Lincolnovi či Woodrowovi Wilsonovi, bojovnici za práva žen Susan Anthonyové, abolicionistovi Fredericku Douglassovi, internačních táborech pro Japonce na území USA za druhé světové války, dovozních clech nebo imigračním zákonu z roku 1917, který mimo jiné zakazoval negramotným vstup do USA.

V čem byl Hitler lepší než Trump?

"Ještě nikdy jsem nezažil, aby tolik lidí mělo tak nezřízenou potřebu hledat historické paralely," řekl americkému deníku Washington Post historik David Bell z Princetonské univerzity. Rychlost a rozsáhlost Trumpových politických kroků přiměla lidi využívat dějiny jako obrannou i útočnou rétorickou zbraň.

Historické reference se přitom netýkají jen Spojených států. Spisovatel a scenárista (seriály Kancl a Studio 30 Rock) Steve Hely například nedávno na twitteru uvedl desítku důvodů, proč byl Adolf Hitler lepší než Trump. Mimo jiné prý proto, že byl sexuálně méně agresivní, napsal vlastní knihu a že nebyl tak tlustý.

Profesionální historici se nicméně obávají, že podobná srovnání bez příslušného kontextu jen prohloubí rozpory uvnitř společnosti - zvlášť proto, že Američané mají velmi špatné znalosti z dějin. Podle jednoho průzkumu si jich například víc pamatuje, že Michael Jackson zpíval píseň Beat It, než kolik si jich vzpomnělo na to, že Listina práv je součástí ústavy USA.

Další problém je v tom, že si v těchto debatách každý ohýbá dějiny tak, jak se mu to zrovna hodí. Ti, kdo podporují Trumpovo nařízení zakazující vstup obyvatelům sedmi muslimských zemí na území USA, poukazují na předchozí období, kdy americká politika byla vůči imigraci restriktivnější. Jeho odpůrci to vidí jinak a připomínají 30. léta, kdy uprchlíci naopak nejvíce potřebovali americkou pomoc ve své snaze uniknout pronásledování.

Podle historičky Heather Richardsonové ale cílem takového nařízení je vyvolat ve společnosti chaos a rozdělit ji. Autoři této "šokové události" pak šikovně dosahují svého skutečného cíle, o němž vědí, že by byl krajně nepopulární. Tomuto cíli ale lidé už nevěnují takovou pozornost, protože jsou příliš zaneprázdněni sporem o původní událost.

Podobných šokových událostí přitom lze využít i pozitivně, napsala na facebooku Richardsonová. Když lidé zjistí, že se s nimi manipuluje, mohou se naopak spojit proti lídrům, kteří tahají za nitky – což je strategie, kterou svého času v boji proti otrokářství použil Abraham Lincoln.