‚Gorby‘ pro československé komunisty nehnul prstem. Proto jsme měli ‚samet‘
Při zpětném pohledu vypadá konec komunismu v Československu idylicky, tedy sametově. Češi a Slováci však v roce 1989 měli velké štěstí, že v Kremlu vládl právě Michail Gorbačov (*2. 3. 1931 † 30. 8. 2022) nazývaný na Západě familiárně „Gorby“, demokrat s pověstnou skvrnou nad čelem.
Položili jste si někdy otázku, jak by to v listopadu 1989 dopadlo, kdyby Sovětský svaz řídil některý z předchůdců Michaila Gorbačova – Jurij Andropov (někdejší šéf komunistické rozvědky KGB), anebo Konstantin Černěnko (stalinista a pravá ruka Leonida Brežněva)? A co kdyby už tehdy byl u moci jiný kágébák Vladimír Putin, který rozpad sovětského bloku označil za geopolitickou tragédii?
Bránit a ubránit socialismus!
Na počátku pádu komunismu v Československu byly stovky zmlácených demonstrantů (nejen 17. listopadu, ale také v předchozích demonstracích). Pod tlakem ulice však komunisté až na výjimky (šéf komunistů v Praze Miroslav Štěpán a premiér Ladislav Adamec) vyklízeli jednu barikádu za druhou.
Vše ale mohlo být jinak. Ministerstva vnitra a obrany měla detailní plán, jak „řádění protisocialistických živlů“ potlačit.
Akce s názvem „Zásah“ počítala s nasazením armády, policie (SNB – Sbor národní bezpečnosti) a Lidových milicí ("ozbrojená pěst dělnické třídy" – fakticky vojsko pod velením Komunistické strany Československa).
Velení armády se chystalo utopit „kontrarevoluci“ v krvi. Třiadvacátého listopadu vydalo prohlášení s výmluvným poselstvím: „Společně s dělníky, rolníky a příslušníky inteligence jsme připraveni bránit a ubránit socialismus.“
Některé jednotky byly v pohotovosti. Vojáci čekali v kasárnách, připraveni nasednou do tanků a jiných obrněnců a vyrazit na Prahu. Stačilo vydat jednoslovný rozkaz: „Zásah“!
Rozstřílet to!
Ministr obrany Milán Václavík žádal na zasedání ústředního výboru KSČ, o souhlas se zásahem armády. První úder chtěl vést proti médiím.
Souhlas nedostal. Členové politbyra s ozbrojenou akcí souhlasili. Nebyla to parta demokratů či lidumilů, ale vyznavačů Marxova a Leninova učení a především korytářů. Měli však strach. Lidově řečeno, v klíčové chvíli se (naštěstí) podělali. Báli se, že bez podpory Kremlu prohrají a budou nést odpovědnost za prolitou krev.
„Přišli generálové a říkali 'jsme připraveni hájit socialismus',“ vzpomínal před lety předlistopadový vůdce československých komunistů Miloš Jakeš v rozhovoru pro Lidové noviny a přiznal: „Něco jiného by bylo, kdyby se k tomu odhodlal Sovětský svaz.“
A aby nebylo pochyb, jak to soudruh, který byl mezi svými přezdívaný Milda, myslí, upřesnil: „…jako to zastavil Teng Siao-pching (tehdejší komunistický vůdce Číny). Rozstřílel to (studentské protesty na náměstí Nebeského klidu) tanky. A byl pokoj. A byla to správná cesta!“
Nechtěl opakovat osmašedesátý
Když stoupenci impéria Gorbačovovi vyčítali, že odevzdal Německo, Československo a Polsko, obvykle reagoval s nevýslovným sarkasmem: „A komu jsem (je) dal? Německo Němcům. Polsko Polákům, Československo Čechům a Slovákům.“
Je jasné, že pokud by v listopadu 1989 vládl Černěnko, Andropov, nebo Putin, mohlo to v devětaosmdesátém vypadat úplně jinak. V Andropovově a Černěnkově případě však boží mlýny mlely nezvykle rychle. Oba šéfovali Sovětskému svazu, potažmo sovětskému bloku jen několik měsíců. A Putin tehdy fungoval jako pouhý sovětský rozvědčík.
Gorbačov byl z jiného těsta než tradiční soudruzi z politbyra. Zavrhl Brežněvovu doktrínu omezené suverenity, v níž si Sovětský svaz vyhradil právo zasáhnout, pokud se některý z jeho satelitů odvrátí od socialismu ke kapitalismu. Dal najevo, že pro československé komunisty nehne prstem, že nebude opakovat rok 1968, který nazval „velkou chybou“.
Rusové nevystrčili hlavně tanků z kasáren. A českoslovenští komunisté se akci „Zásah“ sami spustit neodvážili.
Dík za to Gorby!
Odpočívejte v pokoji.
Kurzy
Finance
Kurzovní lístek: 21.11.2024 Exchange s.r.o.
EUR | 25,200 | 25,320 |
USD | 24,020 | 24,200 |