Na svět přišel 25. června 1900 do rodiny Ludvíka z Battenbergu, německého šlechtice, který však vstoupil do britských služeb, přijal britské občanství a nakonec se stal admirálem v ostrovních službách.

Louisovou matkou byla Viktorie Hesenská, sestra poslední ruské carevny Alexandry Fjodorovny a vnučka britské královny. Louis měl tři sourozence - bratra George a sestry Luisu, která se později stala švédskou královnou, a Alice, budoucí maminku prince Philipa.

Během první světové války si rodina v důsledku protiněmeckých nálad změnila jméno. Ludvík z Battenbergu se vzdal svých německých titulů a poangličtil si jméno na Mountbatten.

Louis a Viktorie se měli rádi, děti vyrůstaly v harmonickém prostředí. Louis byl rodinným benjamínkem. Jeho kmotrou se ještě stihla stát královna Viktorie, kmotry pak byli car Mikuláš II. a František Josef z Battenbergu.

Do svých 10 let měl Louis domácí učitele, pak však nastoupil do chlapecké školy Lockers Park a ve 13 letech do námořní školy v rezidenci Osborne.

Louis jako teenager také navštívil své příbuzné v Rusku. K carské rodině prý přilnul a zamiloval se do jedné ze svých sestřenic, o rok starší Marie Nikolajevny. Fotografii později bolševiky zavražděné velkokněžny prý měl na nočním stolku až do konce svého života.

Do války Louise juniora poslali v červenci 1916. Začínal jako praporčík na bitevním křižníku HMS Lion a později byl převelen na loď HMS Queen Elizabeth, kde strávil zbytek války. V roce 1918 pouze krátce navštívil západní frontu.

Velmi bohatá nevěsta

V kariéře u námořnictva pokračoval i po válce. Brzy se také oženil - v roce 1922 si vzal Edwinu Ashleyovou.

Ta byla nesmírně dobrou partií. Po svém dědečkovi, bankéři a podnikateli Ernestu Casselovi, zdědila jmění ve výši tří milionů liber. Louis a Edwina měli dvě dcery - Patricii a Pamelu a během manželství také různé aférky a mimomanželské vztahy.

Mountbatten byl velkým fandou do elektrotechniky a informačních technologií a v roce 1939 získal patent na systém, který udržoval válečné lodi v určité pozici vůči jiným plavidlům. V té době byl už dva roky kapitánem a od června 1939 velel torpédoborci HMS Kelly.

V roce 1940 velel britskému konvoji, který evakuoval spojenecké síly z Norska. V bojích o Krétu v roce 1941 přežil útok na HMS Kelly, který zabil polovinu posádky.

Ještě téhož roku se Mountbatten, oblíbenec Winstona Churchilla, stal šéfem Velitelství kombinovaných operací a byl povýšen na komodora. Později se podílel na plánování výsadků v okupovaných evropských zemích a dohlížel například i na útok na Saint-Nazaire. Tehdy torpédoborec naložený výbušninami narazil do vrat obrovského přístavního doku - cílem operace bylo zlikvidovat právě tato vrata.

Mountbatten byl také jedním z velitelů katastrofického nájezdu na Dieppe. Během tohoto obojživelného útoku bylo přes 60 procent z pěti tisíc vojáků kanadských a britských jednotek zraněno, zabito či zajato. Poznatky z operace byly později využity při plánování invaze do Normandie, Mountbatten měl nicméně u Kanaďanů špatné renomé, neboť většinu ztrát utrpěly právě kanadské oddíly.

Od roku 1943 pak působil jako velitel spojeneckých vojsk v jihovýchodní Asii a dohlížel na odchod Japonců z Barmy.

V roce 1945 byl také jedním z účastníků konference v Postupimi zasvěcených do plánu užití atomové bomby. Zároveň se však stal údajně aktérem rozpačité schůzky, během níž se snažil na Stalina zapůsobit svou provázaností s ruskou carskou rodinou. Dle překladatele Hugha Lunghiho, který tuto interakci později popsal, to na Stalina moc nezapůsobilo...

Krvavá léta v Indii

Po válce se Mountbatten stal posledním indickým místokrálem. Válkou vyčerpaná Velká Británie se rozhodla souhlasit s požadavkem indické nezávislosti. Na přechod z koloniální správy k nezávislému státu měl v zemi, kde už v roce 1946 propukly násilnosti a pogromy mezi muslimy a hinduisty, dohlížet právě Mountbatten. Dle původních plánů se Indie měla osamostatnit až v půli roku 1948.

Mountbatten přijel počátkem roku 1947 do Britské Indie a ocitl se uprostřed těžkého konfliktu. Bylo jasné, že se Indický národní kongres, vedený Džaváharlálem Nehrúem, a Muslimská liga, v jejímž čele stál Muhammad Alí Džinnáh, neshodnou a situace spěje ke vzniku dvou nových států - Indie a Pákistánu.

V červnu 1947 pak Mountbatten, sám příznivec jednotné Indie, po jednání s Nehrúem a Džinnáhem oznámil, že Indie získá samostatnost už 15. srpna - tedy v šibeničním termínu, rok předtím, než se plánovalo. Mínil, že při čekání by se země dostala do občanské války, byť jeho poradci upřednostňovali pomalejší cestu k nezávislosti Indie.

Nový plán v červenci schválil britský parlament, v srpnu pak došlo k avizovanému rozdělení dle takzvané Radcliffovy linie. Podle ní většinově hinduistická území připadla Indii a muslimská Pákistánu.

Konečná podoba hranic byla oznámena až těsně před rozdělením, na špatných stranách se ocitlo 14 milionů lidí. Začaly masivní přesuny obyvatel dle náboženské příslušnosti a vlny dalších masakrů. Zahynulo nejméně milion lidí, některé odhady dokonce hovoří o dvojnásobku.

Mountbatten později čelil kritice, že proces uspěchal.

V Novém Dillí zůstal ještě necelý rok jako guvernér, pak se však vrátil zpátky do Evropy. Později působil ve Středomoří, v 50. letech se stal prvním lordem námořnictva – stejně jako čtyři desítky let předtím jeho otec. Bylo to poprvé, kdy jak otec, tak později i syn zastávali tuto funkci.

Koncem desetiletí stanul Mountbatten v čele štábu obrany a dohlížel na integraci ministerstva války a ministerstva letectva a admirality do jednoho resortu.

V roce 1965 odešel do výslužby, později se však podílel na různých diplomatických návštěvách a oficialitách. Ve 40. letech mu král Jiří VI. udělil titul vikomta z Barmy, který vzhledem k tomu, že Mountbatten měl dvě dcery, později po přeslici zdědila nejstarší Patricia.

Mentor prince Charlese

Mountbatten byl za svého života také důvěrníkem a jakýmsi mentorem prince Charlese. Svým způsobem údajně kontroloval některé princovy tendence k výstřelkům, na druhou stranu ho však podporoval v užívání si - a vštěpoval mu názor, aby si pak našel mladou nevěstu, která bude poddajná a začne k němu vzhlížet.

Svatby dvaatřicetiletého Charlese a čerstvě dvacetileté Diany Spencerové, která se konala 29. července 1981, se však už nedožil.

Louis Mountbatten obvykle trávil dovolenou na hradě Classiebawn v Irsku. Léto 1979 nebylo výjimkou. Sedmadvacátého srpna se Mountbatten a několik dalších lidí vydali rybařit s lodí Shadow V v hrabství Sligo, nedaleko severoirské hranice.

Na palubě s Mountbattenem byli jeho dcera Patricia a zeť John, jejich dvojčata Nicholas a Timothy, Patriciina tchyně Doreen a místní chlapec Paul Maxwell.

Nedlouho poté, co loď vyplula, nastal výbuch. Mountbattena vymrštil z lodi, a ačkoliv ho brzy z vody vytáhli rybáři, k břehu už ho živého nedostali. Na místě zemřeli také čtrnáctiletý Nicholas a o rok starší Paul a o den později v nemocnici svým zraněním podlehla i Patriciina tchyně. Patricia, Timothy a John byli vážně zraněni.

Noc před vyplutím totiž do nehlídané lodi vklouzl člen Irské republikánské armády (IRA) Thomas McMahon a nastražil bombu, která později zabila čtyři lidi. K útoku se IRA přihlásila. Vydala prohlášení, v němž uvedla, že "poprava lorda Mountbattena" je jedním ze způsobů, jak upozornit Angličany na pokračující okupaci Severního Irska. Prohlásila, že Mountbattenova smrt a vzdávané holdy budou v ostrém kontrastu s "lhostejností" britské vlády a obyvatelstva vůči osudům tří stovek britských vojáků a také irských mužů, žen a dětí, kteří zemřeli během konfliktu mezi unionisty a republikány.

Týž den členové IRA v Severním Irsku také zabili osmnáct britských vojáků. Jednalo se o nejkrvavější útok na britskou armádu během celého třicetiletého konfliktu.

McMahona zatkli už dvě hodiny po výbuchu. Dostal doživotí, v roce 1998 byl však propuštěn v souvislosti s takzvanou Velkopáteční dohodou. Ta konflikt v Severním Irsku, nazývaný The Troubles, ukončila.

Lord Mountbatten byl pohřben 5. září v Londýně. Svou manželku přežil o 19 let, velkokněžnu Marii Nikolajevnu o plných jednašedesát. Bylo mu 79 let. O dva roky později, na svatbě Charlese a Diany, jeho památku připomínaly žluté růže, jeho oblíbené květiny.

Louisova rada ohledně receptu na šťastné manželství nicméně princi Charlesovi vůbec nevyšla. Nakonec přece jen skončil po boku své dlouholeté přítelkyně Camilly, kterou jak jeho matka Alžběta II., tak i Mountbatten jako vhodnou nevěstu pro následníka trůnu vskutku nepovažovali. Vévodkyně z Cornwallu je přitom ještě o více než rok starší než britský princ.