Kde se rozhodlo?

Plán na operaci Overlord a otevření západní fronty přes Francii vznikl koncem roku 1943 na konferenci v Teheránu. Tam se poprvé sešla takzvaná velká trojka - britský premiér Winston Churchill, americký prezident Franklin Delano Roosevelt a sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin. Vznik západní fronty měl ulevit právě sovětským vojákům na východě.

Úder měl přijít o měsíc dříve

Operace měla původně začít už počátkem května, nakonec však byla, kvůli počasí i náročnosti akce, posunuta ještě o několik týdnů. Bylo třeba masivního množství zbraní, úpravy tanků do "obojživelné" podoby, komplikovaného převozu vojenské techniky, prostě precizního zajištění ambiciózní akce. Především se však čekalo na správnou fázi měsíce. Vylodění mohlo být provedeno jen při vysokém přílivu, v období kolem úplňku. A samozřejmě při dobrém počasí.

Přímo na jihu Anglie (Spojenci nakonec vypluli z Portsmouthu) trvaly přípravy na operaci dlouhé týdny. Civilisté od počátku dubna nemohli vkročit na jižní pobřeží od Cornwallu po oblast East Anglia. Generál Dwight Eisenhower pak v druhé polovině května určil jako Den D pátek 5. června - den před úplňkem.

Proč zrovna Normandie?

Součástí příprav byla i finta na nepřítele. Nacisté s úderem ze západu počítali. Budovali obranný Atlantický val sahající od Severního mysu v okupovaném Norsku až po hranice Španělska. Byl opatřen kulometnými hnízdy i bunkry. Mělo to však háček - útok čekali odjinud.

Pomocí hry zpravodajců a dvojitých agentů Spojenci skutečně vzbudili dojem, že k vylodění dojde v oblasti Pas-de-Calais nedaleko britského Doveru. Němci tam měli silnou obranu, kterou po těchto falešných zprávách ještě doplnili. Neexistující spojenecká operace nesla název Fortitude (Odvaha), měl ji vést generál George S. Patton. Dokonce pro ni byly vyrobeny gumové tanky.

Volba na vzdálenější severofrancouzské pobřeží padla jednak proto, že bylo dostatečně široké, hlavně však slaběji chráněné. Pláže s kódovými označeními Utah, Omaha, Juno, Gold a Juno měly již brzy vstoupit do dějin. Zároveň však došlo ještě během tréninku na výsadek k tragédii, když při jednom cvičení na jihu Anglie torpédovali Spojence Němci - zemřelo téměř tisíc lidí.

Další problémy nastaly v Den D - přišlo obávané špatné počasí. Desetitisíce vojáků byly na rozbouřeném moři se žaludkem doslova na vodě, další čekali v táborech. Eisenhower stál před rozhodnutím, zda posunout operaci o další měsíc a riskovat prozrazení, anebo nečekat a dát na meteorologickou předpověď, že se počasí vylepší, i přesvědčení, že špatné počasí je pro útok dobrým krytím.

Zvolil druhou variantu. Ostrý start byl posunut o pouhých 24 hodin.

Na francouzské území seskočilo na 13 tisíc parašutistů již během noci z 5. na 6. června, aby zajistili strategické pozice a znemožnili Němcům rychlé přeskupení posil. Američtí výsadkáři měli seskočit na Cotentický poloostrov, Britové do údolí řeky Orne.

Část výsadkářů však dopadla jinam, než měla, Spojenci utrpěli ztráty a někteří výsadkáři hledali své druhy i několik dnů.

Moment překvapení a masakry na pláži

Co se příznivých okolností vylodění týče, hlavním byl bezpochyby moment překvapení. Kromě posílené německé obrany v Normandii chyběl i generál Erwin Rommel, který byl úplně mimo Francii - na rodinné návštěvě v říši.

Přesto se vylodění stalo krvavým peklem. Nejhorší situace byla na pláži Omaha, kde se Američané vylodili v půl sedmé ráno a kde nastalo několik velice nepříznivých událostí.

Za prvé je zradily obojživelné tanky, za druhé byla právě tamní německá divize velice tvrdý protivník, břehy strmé a mezi Spojenci došlo i ke zmatku. Spojenecké bombardéry také přelétly německou obranu místo toho, aby ji poškodily. První vlna útoků tonula v krvi, posila přišla až s vlnami dalšími.

Na pláži Omaha zahynulo dva a půl až čtyři tisíce spojeneckých vojáků - mnozí ještě předtím, než se jim podařilo dostat na břeh. Právě nedaleko pláže Omaha dnes stojí známý Americký hřbitov.

Přesto byla pláž večer dobyta. K těžkým ztrátám však došlo i na zbylých čtyřech plážích. Zatímco na plážích Omaha a Utah se vylodili Američané, Sword a Gold byly v britském sektoru a Juno převážně kanadská.

Úspěchu Spojenců nakonec významně pomohlo i to, že Němci zpočátku nevěřili, že toto je hlavní útok, a považovali jej za zástěrku i v době, kdy zuřily boje na pobřeží. Hitler nechal přesunout další vojáky a techniku příliš pozdě.

Během prvního dne bylo na francouzskou půdu dopraveno na 156 tisíc spojeneckých vojáků a 20 tisíc vozidel. Během dne D zemřelo dle odhadů na 10 tisíc vojáků spojeneckých armád a sedm až devět tisíc Němců.

Původních plánů na úspěch Dne D se podařilo dosáhnout během několika dní, Spojenci začali postupovat do vnitrozemí Francie.

Nastal začátek konce války.