Ludvík byl dobrodruh, ostatně poněkud dramatické už bylo i jeho dětství. Narodil se jako člen pobočné habsbursko-lotrinské dynastie a čtvrtý syn toskánského vévody Leopolda II. v srpnu 1847 ve Florencii. Už v jedenácti však musel s rodinou uprchnout poté, co byla toskánská dynastie svržena.

Útočiště našli právě v českých zemích, kde se usadili na panství v Ostrově nad Ohří. Spravovali také statky v Brandýse a Přerově nad Labem.

Krajina, do které se zamiloval

Ludvíka od dětství zajímaly především přírodní vědy a byl mimořádně jazykově nadaný - ke konci života prý plynně uměl 14 řečí! Studoval vojenskou akademii ve Vídni a na pražské univerzitě také filozofii, zoologii, mineralogii a botaniku.

Mladý arcivévoda navštívil Mallorcu poprvé v roce 1867, tehdy ještě inkognito, aby získal materiál pro svou knihu o broucích. Ostrov jej totálně okouzlil.

Skoupil tu různé nemovitosti, včetně kláštera Miramar, a neobdělávané pozemky. Na nich zkoumal přírodu a také se snažil o ochranu a zároveň popularizaci tamní krajiny. V té době totiž pro mnohé nebyla oblast Baleárských ostrovů příliš známá. Zároveň při jeho pozemcích rostly krásné vinice, sady a olivové háje.

Na návštěvu za ním jezdila i jeho sestřenice, císařovna Alžběta Bavorská řečená Sisi. Císaři Františku Josefovi pak věnoval první díl encyklopedie ze série zaměřené právě na Baleáry.

Ludvík Salvátor však miloval i cestování. Právě Mallorca pro něj byla skvělým výchozím bodem pro plavby po ostrovech ve Středozemním moři. Troufl si ale i na mnohem delší cesty - dokonce i na plavbu kolem světa.

Navštívil Austrálii, Nový Zéland, Jižní Ameriku a řadu dalších zemí. Plavil se na jachtách Nixe a Nixe II., kterou si koupil poté, co s "jedničkou" ztroskotal u Alžíru. Své výpravy, včetně dramatické havárie, později zdokumentoval v cestopisech.

A ženy? V mládí byl zamilován do své sestřenice Matyldy Rakouské, která si ale měla vzít někoho jiného. V pouhých osmnácti letech pak zahynula poté, co na ní vzplály šaty, když chtěla skrýt zapálenou cigaretu.

Na Mallorce měl také vztah s Catalinou Homarovou, dcerou místního pokrývače, která u něj pracovala jako hospodyně. Vydali se spolu do Jeruzaléma, a právě tam se zřejmě Catalina nakazila leprou a v roce 1905 zemřela.

Ludvík Salvátor měl i další vztahy, nakonec se ale nikdy neoženil. Byl ovšem otcem několika nemanželských dětí.

Jak vypekl snoby

Výstřední arcivévoda chodil tuze rád v civilu. Na Mallorce nosil široké látkové kalhoty, slaměný klobouk a tvář měl ožehnutou od slunce.

Jedna z bohatých tamních rodin ho prý kdysi pozvala na slavnostní večeři, ovšem trvala na tom, že hosté musí přijít oblečeni přiměřeně svému postavení. Ludvík Salvátor tudíž nahodil image arcivévody a zasedl ke stolu. Jaké však bylo překvapení, když se začala servírovat polévka a arcivévoda si ji nalil do kapes.

Zkoprnělým hostitelům pak řekl: "Pozvali jste můj oblek. Ne mě. Nyní se můj oblek najedl a mohu jít."

Šlechtici, který se dočkal uznání a slávy i v nejvyšších vědeckých kruzích, nakonec nebylo dopřáno na Mallorce zemřít.

Po vypuknutí první světové války se, i přes vysoký věk a velké zdravotní problémy, musel na příkaz císaře vrátit do Brandýsa nad Labem. Tam také v roce 1915 zemřel. Na Mallorce si nicméně oblíbeného šlechtice připomínají i v současnosti.

I na panství, která spravoval v českých zemích, zanechal pozoruhodnou stopu. V Přerově nad Labem založil v roce 1895 první muzeum v přírodě. Funguje dodnes.