Princezna Alice, pojmenovaná na počest lorda Melbourna, který prý měl toto jméno velmi rád, přišla na svět jako třetí dítě: Po nejstarší dceři princezně Viktorii a princi Albertu Eduardovi, budoucím králi, který si však na nástup na trůn pořádně počkal.

Její narození se setkalo se smíšenými reakcemi. Byla už druhou dcerou a nadšení, například ze strany některých oficiálních představitelů-gratulantů, se spíše nedostavilo. Dcery po Alici nicméně do rodiny později přibyly ještě další tři - Helena, Luisa a Beatrice. A také synové Alfréd, Arthur a Leopold. Alice však prý měla nejblíž právě k Eduardovi a Viktorii. 

Princezna byla vyučována prakticky, vedle cizích jazyků se učila i ručním pracím, a všechny děti zažívaly  poměrně spartánský styl výchovy. Spaly v jednoduše zařízených, nepříliš vytopených pokojích a ani jejich oblečení neodpovídalo stylu dětí z nejvyšších šlechtických kruhů. A právě k obyčejnějším lidem, než byli ti z jejich vrstvy, prý Alice tíhla už jako dítě.

Ze všech potomků prominentního páru prý ostatně byla právě ona ta nejcitlivější a také působila v podstatě jako jakási rodinná ošetřovatelka. A to i ve chvíli, kdy v roce 1861 umírala její babička z matčiny strany. Svou truchlící matku pak také dost podpořila. Pro královskou rodinu to ale byly obzvlášť těžké časy. Zhoršoval se též stav Viktoriina manžela prince Alberta, jenž celá léta trpěl žaludečními problémy, a Alice se starala i o něj.

Zemřel 14. prosince 1861. Podle dobové diagnózy na břišní tyfus, dle současných předpokladů však trpěl spíše selháním ledvin, Crohnovou chorobou, nebo rakovinou. Královnu jeho smrt totálně zdrtila. Stáhla se z veřejného života a po několik měsíců právě Alice působila jako osoba, která ji zastupovala při oficiálních příležitostech. Zároveň se však v této chmurné době připravovala i na svou další životní etapu - manželství.

Spíš pohřeb, než svatba

Vdavky náctileté princezny se ostatně na anglickém dvoře řešily už na přelomu 50. a 60. let, vhodných partií však nebylo mnoho. Královna tedy ještě za života svého manžela požádala nejstarší dceru, provdanou na pruský dvůr, aby sestavila seznam přijatelných nápadníků.

Ludvík Hesenský na nejvyšších příčkách nefiguroval, po seznámení s Alicí však bylo očividné, že si padli do oka. Královna trvala na tom, aby přípravy na svatbu pokračovaly i během období truchlení, neb právě tak by si to dle ní Albert přál.

Z velké svatby však sešlo. Místo toho se 1. července 1862 konal skromný obřad v rezidenci na ostrově Wight. Alice si jen v tento den mohla obléci bílé svatební šaty se závojem vyšívaným Honitonskou krajkou, poté ji opět čekaly ty tmavých barev.

Královna Viktorie stěží zadržovala slzy a i některé z jejích dětí prý během obřadu plakaly. Venku navíc panovalo příšerné počasí, což pochmurnou náladu jen umocňovalo. Královna později Viktorii do Pruska  napsala, že událost připomínala spíš pohřeb než svatbu. Citlivá Alice se dokonce údajně snažila "nepůsobit příliš šťastně", aby svou matku nerozrušovala.

Obětavá šlechtična 

Ač od své rodiny dostala Alice velice slušné věno, bylo i tak jasné, že se materiálně provdala poněkud "pod poměry".

Výstavba paláce pro mladou ženu z královské rodiny byla v Hesensku zamítnuta ještě před svatbou, mladý pár tedy žil v relativně skromném domě v Darmstadtu, hlavním městě Velkovévodství hesenského.

I tak však bylo manželství zpočátku velice šťastné. Roku 1863, během návštěvy své domovské Anglie, Alice porodila první dítě, dceru Viktorii, o rok později pak přišla na svět Alžběta. Mimo péče o rodinu byla Alice také patronkou různých dobových charit a přítelkyní zakladatelky moderního ošetřovatelství Florence Nightingalové. 

Právě tento zájem a známosti ostatně využila velice záhy - v roce 1866 vypukla prusko-rakouská válka. Hesensko stálo po boku Rakouska, Ludvík odjel a Alice zůstala v Darmstadtu sama. Děti poslala do zahraničí a navzdory pokročilému stadiu těhotenství se pustila do přípravy nemocničního zázemí i potřeb pro zraněné. Přítelkyně Florence pak jednak Alici na dálku radila ohledně praktických záležitostí a moderních ošetřovatelských postupů, též se jí ale v zahraničí podařilo shromáždit peníze na ošetřování zraněných v Hesensku.

Alice naléhala také na velkovévodu, aby přistoupil na pruské podmínky, když bylo vojsko na pokraji vstupu do Darmstadtu, čímž si však leckoho popudila proti sobě.

Přiliš 'otevřená' princezna

Právě zkušenosti z válečného období zřejmě posílily Alicinu otevřenost a nekonvenčnost v oblastech, které byly ve vysokých šlechtických kruzích viktoriánské éry dost ožehavé. Královna Viktorie, jejíž vztah s kdysi tak blízkou dcerou se po svatbě poněkud zhoršil, byla prý šokována tím, jak otevřeně se Alice vyjadřuje o "tělesných" záležitostech, a nezdál se jí ani dceřin přístup k výchově dětí. Alice totiž kojila, což se devítinásobné matce Viktorii vůbec nelíbilo.

V jednom z dopisů Viktorie svou mladší dceru Luisu prý dokonce nabádá, aby se rozhodně "neinspirovala" způsoby své starší sestry a zůstala ve vyjadřování decentní. 

Velkovévodství hesenské na konci války s Pruskem ztratilo část území a hořkou ironií bylo i to, že konflikt sestry Alici a Viktorii v podstatě postavil proti sobě. To, že Viktorie oslavovala pruské vítězství, Alici rozhořčovalo.

Rodinný strašák 

Jenže přišla i větší osobní tragédie, příznačná pro potomky "babičky Evropy", jak bývá královna Viktorie nazývána. Také Alice totiž byla přenašečkou hemofilie, a to se stalo osudné jejímu pátému dítěti a druhému synovi Fridrichovi. V roce 1873, ve dvou a půl letech, vypadl z okna, a ačkoliv zůstal při vědomí, nebylo možné zastavit jeho vnitřní krvácení.

O devět let později hemofilie zabila i Alicina nejmladšího bratra Leopolda, toho se však už nedožila. Po smrti svého nejmilejšího syna se hodně upnula na toho přeživšího, Ernesta, a také na svou novorozenou dcerku Marii. O něco později hodně omezila všechny aktivity, včetně sociální práce, ale stále udržovala čilou korespondenci s britskou sociální reformátorkou Octavií Hillovou.

  Čtyři z pěti Aliciných dcer - zleva Irene, Viktorie, Alžběta a Alix | zdroj: Wikipedia.org

Během let se zhoršil vztah s jejím manželem, byť ho nikdy nepřestala veřejně podporovat. V Darmstadtu také byla spíš nešťastná a nepříliš populární. Když se roku 1877 stala velkovévodkyní, ujala se sice opět dozoru nad zlepšením nedobrých sociálních podmínek v zemi, povinnosti z ní plynoucí ji ale dost vyčerpávaly a trápily ji i drby. Únik hledala v umění, intelektuálních záležitostech a stále hodně lpěla na svých dětech. 

Ty ale, vyjma Alžběty, v listopadu 1878 onemocněly záškrtem. U čtyřleté Marie mělo onemocnění velice těžký průběh a Alice nakonec musela přihlížet tomu, jak se její dcera dusí. To, že nemoci podlehla, tajila před dalšími, stále nemocnými potomky několik týdnů.

Teprve počátkem prosince to prozradila Ernestovi a porušila prý také pravidla kontaktu s nemocnými, když rozrušeného chlapce políbila. Nejdříve se zdálo, že atak nemoci na svou rodinu ustála, ale nakonec propukla i u ní. Čtrnáctého prosince 1878, v den 17. výročí smrti svého otce zemřela a její poslední slova "drahý papa" zřejmě patřila právě princi Albertovi. 

Slavní potomci 

Ačkoliv Alice zemřela v pouhých 45 letech, pozitivní věci, které iniciovala, ji přežily. 

Koncem 60. let založila nemocnici v Darmstadtu, která dodnes nese její jméno, a angažovala se také v podpoře vzdělávání žen a kurzů pro ošetřovatelky. 

I její potomky však stíhaly tragédie. I jeden ze synů její dcery Irene zemřel jako čtyřletý v důsledku hemofilie. Další dcera Alexandra, přezdívaná Alix, se stala poslední ruskou carevnou a s celou svou rodinou byla bolševiky zavražděna v červenci 1918. I ona měla syna s hemofilií - careviče Alexeje. Jen den po vyvraždění carské rodiny bolševici zabili i Alixinu starší sestru Alžbětu, známou jako Alžběta Ruská, která se po zavraždění svého muže Sergeje Alexandroviče v roce 1905 stala jeptiškou. V 90. letech ji kanonizovali.

Alžběta Fedorovna | zdroj: Profimedia

V 50. letech promluvil na počest své příbuzné v darmstadtské nemocnici její vnuk Louis Mountbatten, který koncem 70. let nepřežil atentát Prozatímní irské republikánské armády.

Ovšem abychom nekončili smutně: Jeden z významných Aliciných potomků je i princ Phillip, manžel současné britské královny Alžběty. Je pravnukem taktéž přes linii Aliciny nejstarší dcery Viktorie. Šlechtic pověstný svým ostrým, nekonvenčním humorem se sice loni stáhl z veřejných akcí, v červnu však oslaví devadesáté sedmé narozeniny. S Alžbětou II. má pět dětí a před pár dny přivítali už šesté, zatím "bezejmenné" pravnouče.