Evropská unie se v uplynulých letech rozpínala. Rozšiřovala se o země z jihu, severu a především někdejší sovětské satelity ze srdce i východu Evropy.

Teď to může být jinak. Unie může přijít o jeden z nejsilnějších článků – Británii. V červnu budou poddaní královny Alžběty v referendu hlasovat, zda jejich země v unii zůstane, nebo ji opustí.

Pokud se Britové rozhodnou vzít do zaječích, nebudou prvními ostrovany, kteří dali sbohem Bruselu. Málokdo ví, že se s unií už dříve loučily dva jiné ostrovy. Jeden z nich – Grónsko – je přitom rozlohou devětkrát větší než Británie.

První se odporoučeli Eskymáci z Grónska

Grónsko uteklo z Evropského společenství (předchůdce Evropské unie) v roce 1985. A jeho obyvatelé na tom dokázali slušně vydělat. Unie jim dodnes přispívá na živobytí desítkami milionů eur (stovkami milionů korun) ročně.

Dá se tedy říci, že grónští Eskymáci (chcete-li Inuité) jsou všemi mastmi mazaní.

V bruselské Evropě nechtěli být už počátkem 70. let minulého století, kdy se o jejich členství rozhodovalo. Pochopitelně, jejich ostrov ležící u Kanady je zeměpisně součástí Severní Ameriky a Gróňané se nikdy necítili být Evropany. Už dávno by si odhlasovali úplnou nezávislost na dánské koruně, ale nedokážou se uživit a dánská vláda je dotuje.

V referendu, v němž obyvatelé Dánského království v roce 1972 rozhodovali o vstupu do Evropského společenství, hlasovaly tři čtvrtiny Gróňanů proti. Šestapadesátitisícová hrstka ostrovanů však neměla šanci proti pěti a půl milionům kontinentálních Dánů, kteří převážili. A tak se nehostinná země, ze čtyř pětin pokrytá ledovcem, proti své vůli ocitla ve společenstvu bruselského prstenu.

Záhy poté se Inuité dostali do křížku s eurokraty. Důvodem byl rybolov. Evropská komise omezila výhradní právo grónských rybářů na rybolov do dvanácti námořních mil (22,24 km) od jejich pobřeží.

Rybáři si to pochopitelně nedali líbit. Přiměli autonomní parlament Grónska, aby vyhlásil referendum o tom, zda má ostrov zůstat ve společenství. V roce 1982 Gróňané hlasovali pro odchod.

Následovalo vyjednání grónské samosprávy s dánskou vládou, která potom grónské požadavky předkládala Evropské komisi a stanoviska komise zase Gróňanům. Připomínalo to hru na tichou poštu. Za tři roky však byla dohoda na světě.

Pro vzpurné Gróňany byl výsledný kompromis výhrou. Svolili, že zůstanou se společenstvím v celní unii a souhlasili, že evropští rybáři mohou lovit u Grónska. Avšak musí přitom dodržet striktní kvóty. Na oplátku Evropská rada propustila Grónsko z evropské jurisdikce a především – ostrovní zemi platí ročně 35 milionů eur (940 milionů Kč).

Grónsko si tedy nechává platit jak za svou autonomii na Dánsku (od dánské vlády), tak za autonomii na Evropské unii (od Evropské komise).

Ostrovní země nápadně připomíná chytrou horákyni – jednou nohou ve společenství zůstala, má postavení jeho zámořského území, druhou z ní vystoupila.

…. druzí byli Bartolomějci z Karibiku

Jednou nohou byli v Evropské unii také obyvatelé karibského ostrova. Jenže status zámořské oblasti byl pro ně příliš těsný, a tak unii opustili úplně.

Svatý Bartoloměj, který kromě přistěhovalců z Evropy obývají kreolové a potomci indiánů a který patří Francii, vystoupil z bruselské party počátkem roku 2012. Do té doby byl nejvzdálenějším územím Evropské unie.

Odchodem vulkanického ostrova obklopeného mělkými útesy ztratila Evropská unie osm tisíc obyvatel a 25 tisíc kilometrů čtverečních.

Pro rozvod s unií hlasoval bartolomějský parlament v říjnu 2009. Rezoluci požadující nezávislost na tehdejší evropské sedmadvacítce prosadila strana s příznačným názvem Saint-Barth d’abord! (Svatý Bart na prvním místě!).

Proč chtěli Bartolomějci (Bartové) odejít? Vadila jim unijní cla vůči třetím zemím, které vypisuje unijní legislativa. Poškozovala jejich ekonomiku založenou na volném obchodu a turistice.

Francie byla původně proti tomu, aby se ostrované od unie odloučili. Otočila až poté, co jejich představitelé pohrozili, že vyhlásí nezávislost na zemi galského kohouta. V říjnu 2010 požádala Evropskou radu, aby Svatého Bartoloměje propustila ze svazku s unií a změnila jeho status ze zámořského území na přidružené území.

Rada vyhověla, a tak ostrov je dnes ve stejném postavení jako britské Bermudy nebo Nizozemské Antily, které uznávají moc královny Alžběty a krále Viléma Alexandra, ne však bruselskou jurisdikci.

… a do třetice půjdou Britové?

Také Britové ctí královnu, ne Brusel. Kdo by se tedy divil, kdyby v referendu plánovaném na 23. června hlasovali pro odchod z bruselského společenství.

Pravda, britský premiér David Cameron si vydupal dohodu, která jeho zemi vymaňuje z bruselské ohlávky. Zbavuje ji povinnosti podílet se na "stále těsnější" Evropské unii a státům eurozóny znemožňuje, aby se spikly proti londýnské City a začaly regulovat byznys největšího finančního centra Evropy. Vše ale zůstává otevřené.

Z průzkumů vyplývá, že poměr sil mezi stoupenci a odpůrci členství v unii je fifty-fifty. V některých sondách vítězí stoupenci odchodu, v jiných mají navrch zastánci unijního členství. Dohoda z Bruselu na tom příliš nezměnila.

Takže, budou Britové pokračovat v odchodu ostrovanů? Kdo ví. Našlápnuto na to mají.