Rozhodnutí prezidenta Zemana nejmenovat Miroslava Pocheho ministrem zahraničních věcí vyvolalo opět vlnu otázek, zda prezident tímto krokem nepřekračuje své pravomoci, nevykládá Ústavu České republiky účelově a nejedná proti jejímu duchu či proti ústavním zvyklostem, píše Aleš Rozehnal na webu Hlídací pes.

… a prezident škrtal. Poche ven, Hamáček sem. Dotazník, který mu poslal Andrej Babiš, musel Miloše Zemana potěšit. Příště ho může chtít zas.

Při sestavování vlády se ukazuje slabost jejího předsedy Andreje Babiše. Je to právě on, na jehož úkor posiluje prezident Miloš Zeman, když s ním premiér odmítá jít do konfliktu. Babiš tak neoslabuje jen svoji pozici, ale i pozici svých nástupců.

Přetlačovaná o obsazení postu ministra zahraničních věcí pokračuje. Miroslava Pocheho odmítá prezident i komunisté a Andrej Babiš čeká, až se problém vyřeší sám. ČSSD nemá co ztratit: buď prosadí svou, nebo odejde do opozice, jak si přeje nemalá část strany.

Kandidát na ministra zahraničí Miroslav Poche půjde na audienci k Miloši Zemanovi. Jak taková schůzka může vypadat?

Čeští poslanci odsoudili masakr Arménů, ale také nacistické masakry, což silně popudilo Ankaru. Český parlament v úterní rezoluci totiž výslovně zmínil arménskou genocidu, čím ji de facto uznal. Turecko se přitom dlouhodobě brání tomuto označení. 

Pokud stále máte pocit, že je Miloš Zeman agent Kremlu, případně čínských aparátčíků, tak můžete být v klidu. Prezident je jen starý, pomýlený a počítačově negramotný muž. 

Takzvaná Doněcká lidová republika, rádoby státní útvar vyhlášený povstalci na východě Ukrajiny, z mezinárodněprávního hlediska neexistuje. Neuznala ho jediná členská země OSN a vážně nejde brát ani uznání Jižní Osetií – což je pro změnu kavkazský mezinárodněprávní troll, který uznává jen Rusko a další tři státy,  které Rusko jednoduše uplatilo výhodnými kontrakty (Nikaragua, Venezuela) nebo rovnou penězi (Nauru). Přesto má doněcký státeček v Česku konzulát – a samozvaná konzulka Nela Lisková dokonce poskytuje jeho jménem "oficiální" rozhovory, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes.