Jako by nestačilo, že světové oceány jsou plné nejrůznějšího odpadu. Na evropském pobřeží tiká další ekologická bomba - tentokrát doslova. Po druhé světové válce se zde do moře naházela spousta nevybuchlých granátů a pum. Jen na dně Severního a Baltského moře leží 1,6 milionů tun takového válečného harampádí, které se začíná pomalu rozpouštět. Odstranění těchto pozůstatků války by podle expertů stálo miliardy. Něco se ale musí udělat, protože nebezpečí je čím dál tím větší.

Za zvuků nesmrtelné Kaťušy a sladkobolných ruských popových šlágrů přivítali o víkendu jejich fanoušci ruský motorkářský klub Noční vlci na vojenském hřbitově na Olšanech. Motorkáři se přijeli poklonit padlým rudoarmějcům. 

Při kontaktu s naprosto cizí kulturou se prakticky nelze vyhnout četným nedorozuměním. Pro nás Rakousko sice žádnou exotiku nepředstavuje, pro někoho ale možná ano. To platilo třeba po druhé světové válce, kdy byla země rozdělena mezi vítězné mocnosti na čtyři okupační zóny. Někteří američtí vojáci možná tehdy ani netušili, kam to vlastně přišli a že nějaké Rakousko vůbec existuje.

Japonský premiér Šinzó Abe bude historicky prvním vysoce postaveným japonským politikem, který zamíří do Pearl Harboru uctít památku obětí útoku, který v roce 1941 rozpoutal válku Spojených států proti Japonsku. Omluvu od něj sice nikdo nečeká, i tak jde ale o zlom ve vztazích obou velmocí. 

Počátkem května HlídacíPes.org upozornil na to, že se ve Švédsku podařilo objevit ostatky tří někdejších občanů Československa. Pohřbeni zde byli krátce po skončení druhé světové války. O jejich osudech se dosud mnoho nevědělo. S nejvyšší pravděpodobností jde o vězně koncentračních táborů, kteří sem byli v květnu 1945 hromadně převáženi.

"Dne 1. září 1939 nacistická vojska vpadla do Polska a tím začala 2. světová válka" – podobně obvykle začíná v učebnicích dějepisu kapitola o největším globálním konfliktu, který dosud lidstvo zažilo. Je to ale o něco složitější, píše na webu Hlídací pes historik František Štambera.

Jsme nejprve lidmi, a pak teprve Čechy. Máme závazek vůči naší lidské důstojnosti. Jsme povinni vidět v otázce naší viny jasně a vyvodit z toho závěry… Vojáci československé armády v noci na devatenáctého června roku 1945 v Horní Moštěnici u Přerova popravili během sedmi hodin sedmdesát jedna mužů, sto dvacet žen a sedmdesát čtyři dětí mladších čtrnácti let. Jediným hříchem a zločinem zavražděných byla jejich německá národnost, a to, že se chtěli vrátit do svých domovů na Slovensku. Pro připomínku masakru zveřejnil portál Hlídací pes rok starý článek Jana Urbana.

I po dlouhých 71 letech zůstává řada událostí a lidských osudů z konce války neobjasněných. Ve Švédsku se nyní podařilo objevit tři hroby československých občanů. S nejvyšší pravděpodobností vězňů koncentračních táborů, kteří sem byli v květnu 1945 hromadně převáženi.