Termín neolitická revoluce je v učebnicích dějepisu zapsán tučným písmem. Obvykle následuje upřesnění, že jde o období, kdy lidé přešli od lovecko-sběračského způsobu života k chovu zvířat a pěstování rostlin. Tato změna však byla postupná a nejnovější poznatky ukazují, že začala o tisíce let dříve.

Zatímco na nejvzácnější památku, korunovační klenoty, musíte čekat léta, abyste je viděli, druhý nejvzácnější klenot Česka - relikviář sv. Maura - můžete spatřit kdykoli. Najdete ho v Bečově nad Teplou. A když už se vydáte na návštěvu Tepelské vrchoviny, opominout byste neměli ani monumentální tepelská klášter význačný mimo jiné svým velmožem-zakladatelem. 

Románských památek u nás vskutku není mnoho. Ještě tak nějaké to pražské sklepení, bazilika sv. Jiří na Hradě nebo rotunda na Vyšehradě či na posvátné hoře Říp. A kupodivu nejsou tak výjimečné, jak by se zdálo. Malý kousek za Prahou ovšem zůstávají celkem nepovšimnuty tři rotundy. Holubice, Budeč, Přední Kopanina.

Izraelští archeologové objevili na vykopávkách v Jeruzalémě nápisy staré zhruba dva tisíce let. Našly se na zdech pozůstatků místnosti, která dříve sloužila jako židovské rituálních lázně mikve, píše BBC.

Bydlíte v Praze či okolí a máte chuť na kratší výlet? Co třeba takový Český kras? Jen ne Karlštejn s davy turistů? Navštivte tedy méně známé Solvayovy lomy.

Rčení "panenko skákavá" asi slyšel mnohý z nás. Ale odkud se vzalo? Zřejmě – ze Skoků. Ano, Skoky neboli Maria Stock v Karlovarském kraji bývaly známým poutním místem. Dokonce se mu prý říkalo české Lurdy a kdysi ho navštěvovalo až 40 tisíc poutníků ročně. Dnes zbyl z původní vsi jen monumentální barokní kostel a polorozbořený hostinec. A to je vše. 

Jednu věc se naše civilizace odnaučila, totiž vítězit. Řecko je zatím posledním důkazem, že euroatlantický okruh je schopný vítězství nanejvýš utrpět. A dřív nebo později toho bude litovat stejně, jako toho litoval po první světové válce. 

Vrch s podivným jménem Ticholovec naleznete na jižním Plzeňsku v Příchovicích nedaleko Přeštic. Podle pověsti je na vině omyl. Když se koncem 10. století zdejším krajem vracel svatý Vojtěch z Říma, spatřila ho žena s dětmi a spletla si ho s lovcem. "Ticho, děti, lovec," zašeptala a legenda byla na světě.