Zbirožsko je krásný kraj. A také rodiště Fialového poustevníka. Není divu, že Václav Matoušek, v povídce spisovatele Oty Pavla nazvaný tímto romantickým přízviskem, si z něj odnesl touhu v duši a nadání pro malířské ztvárnění krajiny.

Když si prohlédnete staré rodinné fotky z kufru po prababičce, určitě si všimnete, že se na většině z nich nikdo moc neusmívá. Na portrétech z přelomu 19. a 20. století se lidé tváří přinejmenším vážně, někdy dokonce takřka naštvaně. Napadne vás, proč tomu tak je? Vysvětlení je hned několik.

Evropa pomalu stárne a vymírá. Na první pohled dost filozofický problém, že? Nikoli však pro obyvatele italské Sellii, která se za několik desítek let proměnila ze středověkého městečka v malou vesnici. Situace je tam natolik krizová, že tamní starosta zakázal lidem umírat. Boj se smrtí ale svádějí i jinde po světě. 

Hrnek silné kávy je bezkonkurenčně nejrozšířenějším způsobem, jak nakopnout unavenou mysl a povzbudit ji k dalším výkonům. Do Evropy se káva dostala zásluhou italských kupců na přelomu 16. a 17. století. Kofein, stimulující látku ze skupiny alkaloidů, však nenalezneme jen v plodech kávovníku arabského. Kromě kávy a čaje se nachází také v kakaových bobech, kolových ořeších a lístcích cesmíny paraguajské zvaných maté. Zatímco káva pochází ze severovýchodní Afriky a čaj z jihovýchodní Asie, původ zbývajících tří rostlin můžeme vystopovat do tropů Jižní Ameriky. Zkrátka tak nepřišli ani indiáni. 

Návštěva naší planety před nějakými třemi miliardami let by rozhodně nebyla procházkou růžovým sadem. Země tehdy připomínala kus mrtvé skály omývaný vlnami oceánu. Přítomnost života bychom nemohli jednoduše odhalit ani podle složení atmosféry – po kyslíku ještě nebylo ani stopy. Přesto ale kdesi na dně oceánů bujely mikroorganismy téměř identické s dnešními rody bakterií. 

Kam s rodinou na nedělní výlet? V 19. století by mnohý z Pražanů věděl okamžitě - do Roztok! Roztoky u Prahy byly tehdy oblíbeným výletním místem. Díky krásné přírodě a rychlému vlakovému spojení, zvláště po zprovoznění železniční trati v roce 1850, do nich každý týden vyráželi obyvatelé Malé Strany, Starého Města, ale i třeba Holešovic.   

Máte rádi skalní hrady? Třeba Sloup? Pak byste rozhodně měli navštívit Oybin neboli Ojvín. Je to takový Sloup na druhou. Najdete ho u severočeského Varnsdorfu, jen několik kilometrů od česko-německých hranic. Na německé straně.

Japonci Hisao Horijamovi bylo čerstvých jednadvacet let, když měl na sklonku druhé světové války zemřít za svého císaře. Jednoho dne dostal do ruky proužek, ze kterého se dozvěděl, že ho vybrali pro sebevražednou misi. Měl vlastně jen dvě možnosti. Buď se jí zúčastnit, nebo odmítnout a žít s hanbou. Horijamovi se nakonec podařilo uniknout jisté smrti. Podobný osud měl i Takehiko Ena.