Po zásadních velkých demonstracích, které v ulicích Hongkongu proběhly v červnu, přičemž té největší z nich 16. června se podle organizátorů zúčastnilo až dva a půl milionu lidí, se ve městě protestuje dál. Každý víkend se konají nové demonstrace, s nižší účastí, zato však radikálnější.

Narychlo zorganizovaný pokus darovat dvě cenné čajové konvičky Národnímu muzeu v Praze ilustruje, jak se Čína snaží posilovat svůj vliv na české úřady, politiky, byznys i diplomacii. Server Sinopsis zmapoval síť politických a obchodních kontaktů spojených s touto kauzou. Výsledek ukazuje na politickou povahu celého incidentu. 

Člověk míní, čínský bůh srandy mění. Není to tak dávno, co se hovořilo o stěhování pand velkých do pražské zoo. Z velkolepých plánů ale sešlo, a pokud chceme vidět tato zvířata na vlastní oči, musíme vyrazit do okolních zemí. Nejbližší možnost je ve Vídni, kde pandy chovají už od roku 2003.

Stovky čínských krajanských spolků napojených na stranické orgány v Číně účinně podchycují čínskou diasporu. Dotčené státy se v tom začínají orientovat teprve pomalu. Jen v Německu působí na 230 takových čínských skupin. Fungování "krajanských" organizací za hranicemi Číny bylo již poměrně dobře zmapováno zejména v Austrálii a také v USA. V Evropě se o nich zatím příliš neví.

Mezi obyvateli Hongkongu panují oprávněné obavy, že pokud projde extradiční zákon, bude možné poprvé v historii kohokoli vydat k soudu do Číny, třeba i na základě politických rozhodnutí nebo obvinění z politických důvodů. Na sociálních sítích i v médiích se objevila četná svědectví o brutalitě, s jakou hongkongská policie proti převážně mladým a neozbrojeným demonstrantům zasahovala.

Americká sinoložka Andréa Wordenová strávila rok 1989 v Číně s tamními studenty. V rozhovoru pro server Sinopsis popisuje, jak tehdy Číňané mimo hlavní město vnímali události v Pekingu, demonstrace a následný masakr na náměstí Nebeského klidu, ale i to, jak se ČLR za posledních 30 let změnila.

Sü Jou-jü (1947) je čínský filozof a veřejně činný intelektuál. Aktivně se podílel na zlomových událostech čínských dějin 20. století. Za Kulturní revoluce byl členem Rudých gard. Účastnil se demonstrací na náměstí Tchien-an-men, jejichž 30. výročí si právě připomínáme. Sám opustil náměstí těsně před masakrem.

Ještě v roce 2017 uváděla zpráva organizace Freedom House, že "čínský buddhismus a taoismus jsou užívány jako prostředky k podepření stranické legitimity a čínského nacionalismu v době, kdy marxistická ideologie ztrácí na široké oblibě". Teď ale Čína zažívá vlnu bourání chrámů a odstraňování rozměrných náboženských soch.