Neviditelná síť ve službách Pekingu. Šíří 'čínský příběh', a když je potřeba, vyrazí na demonstraci

MAGAZÍN - Magazín autor: Sinopsis

Stovky čínských krajanských spolků napojených na stranické orgány v Číně účinně podchycují čínskou diasporu. Dotčené státy se v tom začínají orientovat teprve pomalu. Jen v Německu působí na 230 takových čínských skupin. Fungování "krajanských" organizací za hranicemi Číny bylo již poměrně dobře zmapováno zejména v Austrálii a také v USA. V Evropě se o nich zatím příliš neví.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ragnar.skare on Foter.com

Didi Kirsten Tatlowová napsala pro The Atlantic reportáž o čínských studentských a akademických organizacích v Německu.

Z jejích zjištění vyplývá, že prakticky všechny čínské zahraniční organizace jsou napojeny na čínské Oddělení pro práci na jednotné frontě.

Ať už se jedná o výše uvedené univerzitní spolky, profesní organizace či obchodní komory, o Konfuciových institutech, kterých je při německých univerzitách celkem 20, ani nemluvě.

Nezklamat generálního tajemníka 

Hlavní náplní práce Jednotné fronty je sdružovat organizace vně komunistické strany za účelem podpory "společných cílů", tedy jednoty a prosperity vlasti, jež v tomto pojetí splývá se stranou a jejím vedením.

Velká část čínských kulturních a společenských akcí má politický podtext, jak ukazují např. slova čínského velvyslance v Německu Š‘ Ming-teho, která pronesl ke studentům a akademikům sdruženým v několika čínských asociacích na večírku pořádaném v Berlíně letos koncem ledna při příležitosti lunárního Nového roku:

„Doufám, že nezklamete vroucná očekávání generálního tajemníka Si Ťin-pchinga a vaší vlasti. Posuňte váš patriotismus od pocitů k činům… svažte své osobní ideály pevně s osudem své vlasti!“

Čínské studentské organizace v Německu sdružují na šedesát tisíc studentů a pod Oddělení pro práci na jednotné frontě zde spadá celkem 230 organizací.

Neviditelná síť

Všechny tyto spolky a jejich členové jsou přitom systematicky organizováni a vedeni k šíření "čínského příběhu" i mimo vlastní komunitu, což znamená že veřejně (re)prezentují oficiální názory komunistické strany a pekingské vlády, např. pokud jde o Tchaj-wan, Tibet či Ujgury.

Podle Tatlowové zůstává "tato síť prakticky neviditelná pro většinu Evropanů a politiků, kteří zpravidla nedisponují nezbytnou znalostí čínského jazyka a neorientují se v mechanismech uplatňovaných komunistickou stranou".

Nejde zde přitom jen o ovlivňování pohledu Evropanů na "Čínu" – respektive ČLR či přímo pekingský režim, ale také o to, dostat do vlasti špičkové technologie, znalosti a dovednosti.

Německý profesor politologie na Univerzitě Bundeswehru v Mnichově Carlo Masala tvrdí: "Číňané se snaží získat přístup k německé politice, hospodářství i do oblasti bezpečnosti a mnoho lidí to vůbec netuší."

Čínští krajánci

Jejich snaha je navíc v mnoha oblastech relativně úspěšná. Například podle odhadu berlínské hospodářské asociace pro digitální technologie Bitkom v roce 2017 přišlo Německo jen kvůli kyberšpionáži a krádežím dat o 55 miliard eur.

Za přibližně pětinou těchto útoků pak stojí právě Čína. Nejde však pouze o peníze, ale také o bezpečnost. Spojené státy i evropské země v čele s Německem přitom hostí desítky tisíc čínských studentů a výzkumných pracovníků, kteří mají silnou, státem podpořenou motivaci vrátit se do ČLR a sloužit vlasti. To ale koneckonců mohou dělat i v zahraničí, právě díky stovkám různých "krajanských" organizací, asociací a sdružení, které vytvářejí dokonalý systém zajišťující loajalitu zahraničních Číňanů po celém světě.

Systém byl plánovitě vybudován a posílen po roce 1989, kdy studentské demonstrace v Pekingu odhalily jednu ze slabin režimu. Velice podobně byla mimochodem posílena politická opatření v Tibetu a Sin-ťiangu, když se při násilných demonstracích v letech 2008-2009 ukázalo, že i tyto oblasti jsou nebezpečnou "slabinou".

V obou případech – jak u Číňanů v zahraničí, tak u Tibeťanů a Ujgurů na území ČLR – můžeme sledovat masivní "orwellovské" pronikání do soukromého života prakticky každého jednotlivce.

Pochodeň propagandy

Jako dobrý příklad mohou posloužit již deset let staré okolnosti provázející putování olympijské pochodně po světě v roce 2008, kdy se Olympijské hry poprvé v historii konaly v Pekingu.

The Atlantic nedávno zveřejnil podrobnosti o organizaci pročínských demonstrací, které olympijskou pochodeň následovaly všude, kam putovala. V posledních letech podobné situace vídáme při státních návštěvách čínského prezidenta Si Ťin-pchinga zejména v demokratických zemích. Svou zkušenost s nimi má i Česko.

Podle The Atlantic byly v roce 2008 pročínské davy za účasti ambasád a konzulátů systematicky organizovány přímo čínskými agenty a jejich hlavním cílem bylo "odstínit" lokální protesty, aby se nedostaly do záběrů a nejlépe ani do blízkosti olympijské pochodně.

Např. v San Franciscu Čína údajně požadovala po tehdejším starostovi Newsomovi, aby protičínské protesty ve městě zakázal. Ten žádosti nevyhověl, proto se Čína pustila do akce přímo.

Konzulát podle informací několika bývalých amerických důstojníků bezpečnostních složek zmobilizoval na osm tisíc krajanů, převážně z řad čínských studentů, aby efektivně blokovali protestující, zejména příznivce sekty Fa-lun-kung, Tibetu a Ujgurů. Podobné akce se pak odehrály i jinde po světě, např. v Londýně nebo Paříži.

Autorem článku je Sinopsis

Sinopsis je projekt Ústavu Dálného východu FF UK v Praze a AcaMedia z.ú. Jeho cílem je podávat pravidelný přehled o dění v Číně z pohledu čínských, českých a světových médií a pozorovatelů. https://sinopsis.cz

 

 

Tagy: Čína Německo Austrálie zahraničí Spojené státy čínská politika manipulace a propaganda

Zdroje: Hlídací Pes