"To je takový škorpil", říkalo se prý kdysi v Bulharsku, když přišla řeč na nadšence, zabývající se vykopávkami. V mnoha bulharských krajích toto označení znamenalo totéž, co archeolog. Úsloví se uchovalo jako upomínka na dva bratry z Čech, stojící u kořenů bulharské archeologie. Jmenovali se Škorpilovi, a jejich jméno nese bulharská vesnice nedaleko Varny dodnes. Škorpilovci.

Tadeáš Haenke z Chřibské je opomíjeným přírodovědcem a cestovatelem neklidného přelomu 18. a 19. století. Na konto si může přičíst hned několik prvenství. Objev viktorie královské, největší leknínovité rostliny světa. Jako první v Čechách vypustil horkovzdušný balón neboli montgolfiéru. A coby první český rodák stanul na půdě Aljašky, Austrálie a Nového Zélandu. Proslulý Alexander von Humboldt jej řadil mezi největší přírodovědce své doby. U nás je ovšem "lovec leknínů" prakticky neznámý.

"Otec moravské archeologie", lékař, speleolog a amatérský archeolog. Česko-německý vlastenec i přítel romantického malíře Josefa Mánesa. Především však objevitel proslulého "halštatského pohřbu" v Býčí skále.

Jen Ťia-le Chuej-chou, pět znaků čínského jména Karla Slavíčka, českého misionáře u císařského dvora v Číně. Hudebník, astronom a matematik, sinolog a jezuitský kněz, rodák z Jimramova na Vysočině. Jeho dopisy se cení jako důležitý pramen informací o Číně první poloviny 18.  století i vědeckých astronomických poznatků. 

"Bez Nehra nebylo by Mariánských Lázní," praví historik. A nelze než souhlasit. Se vznikem druhých nejznámějších českých lázní je jméno Josefa Nehra nerozlučně spjato. O jejich založení se snažil po čtyřicet let.

Rodák z české Plzně, proslulý na Novém Zélandu. Má nejen svůj pomník a muzeum, ale jeho jméno nese i první novozélandské šumivé víno. A čím že se proslavil? Obrazy maorských náčelníků.

Příběh romantické lásky jako vystřižený z červené knihovny spojuje středočeský Křivoklát s březnickým panstvím. Filipína Welserová a Ferdinand Tyrolský v renesančních Čechách.

Tajemná říše starých Chetitů. Nebýt jednoho Čecha, možná bychom z ní dnes neznali víc než několik stručných biblických zmínek a staroegyptských nápisů. Letos je tomu právě sto let od chvíle, kdy chetitský jazyk rozluštil český orientalista Bedřich Hrozný.