Čínským školám nelze upřít, že drilem zvládnou do dětí nadupat tolik informací, že její školáci mají znalosti odpovídající o dva až tři roky starším dětem. Ve světových srovnávacích tabulkách dlouhé roky drží první příčky. Dítě čínského dělníka je tak leckdy v matematice lepší než potomek úspěšného právníka.

Jenže výchova by neměla být jen o kvantu teoretických znalostí. Osnovy ale nepamatují na to, aby děti naučily projevit vlastní názor a ukázat analytické či kritické myšlení. Děti neumí podle profesorky kognitivních studií na Kolumbijské univerzitě Siao-tung Linová ani pořádně komunikovat s vrstevníky.

Podle Linové je běžné, že děti raději mlčí, když si nejsou jisté, že vědí správnou odpověď. V čínském státním deníku People’s Daily zmiňuje, že dalším z nejčastějších argumentů, proč ve třídě mlčí, je jiný názor. "Bojím se mluvit, když se mé názory liší od třídy," cituje Linová jednoho z žáků.

Jak našla spermie cestu k vajíčku?

Mlčení o nepříjemných tématech nebo takových, které mohou někoho přivést do rozpaků, je v čínských školách poměrně běžné. Asi nejlépe je to vidět na přístupu k sexuální výchově.

Její výuka je vždy tak trochu trapná pro obě strana, ale rozpaky překonali i Japonsku, Jižní Koreji nebo Tchaj-wanu, tedy zemí s podobnými kulturními základy.

Čínské děti mají ale smůlu. V roce 2008 ministerstvo školství zahrnulo sexuální výchovu do osnov, na většině škol se ale učí jen základní anatomie. V učebnici z roku 2006 se sice dozví, že dítě vznikne po spojení spermie s vajíčkem, nicméně autoři tak nějak opomněli vysvětlit, jak se k němu spermie dostala. Čtyři roky stará pokrokovější kniha, která si proces troufla vysvětlit, byla označená za pornografickou.

Povídání o sexu jen rozptyluje od učení

Překážkou ale není jen prudérnost. Stejně jako fotbal, móda a další záliby pubescentů je sex – včetně pouhého učení o něm – vnímaný jako rozptýlení od studia. Což není žádoucí, protože by čínské děti mohly třeba zmizet z prvních míst ve znalostních soutěžích.

Ze stejných důvodů je na školách zakázáno randit a nechybí ani "morální hlídky", které mají za úkol podchytit muchlující se páry školním pozemku.

Dřívější zkušenosti a s více partnery

Od roku 1997 sice není předmanželský sex nelegální, ale děti narozené svobodným matkám čelí nemalým překážkám – například se zřízením trvalého bydliště, díky němuž by měly nárok na dotované školství.

I přesto se za posledních 30 let situace mění, zvlášť díky tomu, že rodiče dávají dětem větší svobodu, roste bohatší třída a hlavně sílí západní vliv. Podle studie z roku 2012 má 70 procent Číňanů sex ještě před vstupem do manželství.

Další průzkumy sice ukazují trochu nižší čísla, nicméně jedno je vidět jasně – oproti situaci před 30 lety začínají se sexem dříve, nečekají na manželství a mají více sexuálních partnerů.

Antikoncepce, to je co?

Problém však je, že se spojil nevázanější sexuální život s nedostatkem znalostí. Čísla pak nevypadají zrovna hezky: zhruba čtvrtina všech sexuálně aktivních žen do 24 let má za sebou nechtěné otěhotnění. Polovina z nich, protože nepoužila antikoncepci – buď o ní nevěděly, nebo k ní nebyl dostatečný přístup.

Vláda to ženám také příliš neusnadňuje. Antikoncepční pilulky se v zemi příliš nevedou, vláda podporuje spíše nitroděložní tělíska, u nichž je menší pravděpodobnost lidské chyby. Reklamy na kondomy byly v televizi dokonce až do roku 2014 zakázané.

Svorné společenské mlčení o antikoncepci vede k tomu, že pokud už ji Číňané používají, tak často špatně. Studie z roku 2014 ukázala, že čtvrtina těhotných dívek mladších 17 let použila nějakou formu antikoncepce.

Potrat víckrát za život je normální

Po tom všem není moc překvapivé, že jako "antikoncepce" slouží často potrat, někdy i víckrát za život. Lékaři, kteří jedou potraty jako na běžícím pásu, totiž ženám většinou neřeknou, jak se mají příště správně chránit.

Britský magazín The Lancet loni v říjnu zveřejnil studii, které se zúčastnilo 80 tisíc žen, jež v roce 2013 podstoupily potrat. Vyšlo z něj, že pro 37 procent z nich šlo už o druhý zákrok a 29 procent jich mělo za sebou tři a více.

Čína sice nemá národní statistiku počtu potratů, ale Národní plánovací komise pro zdraví a rodinu jejich počet odhaduje na 13 milionů ročně. Mezinárodní nezisková organizace Marie Stopes, která se zabývá reprodukční medicínou, tvrdí, že množství čínských potratů může ročně dosáhnout až 40 milionů.

Pokud je údaj správný, znamenalo by to, že polovina všech umělých ukončení těhotenství na světě je provedeno v Číně. A také to, že na jedno narozené dítě v zemi připadá 2,5 potratu (Pro srovnání – v Česku připadá jeden potrat na tři porody.)

Z toho je znát, že politika mlčení o nepříjemných věcech příliš nepomáhá…