• Zastavení války na Ukrajině, to jistě není práce pro jednoho europoslance…

To jistě ne, my si ale jako Evropský parlament musíme vyjasnit, jaká je vůbec naše pozice k Rusku a k jeho agresi vůči jiným zemím.

Paní rusofilní komisařka

• Není to déle než čtyři roky po anexi Krymu poněkud pozdě?

Je to pozdě, ale je to proto, že Evropský parlament, i Evropská komise, stále důrazně nepovažuje Ruskou federaci za bezpečnostní riziko pro samotnou Evropské unii. Neuvědomuje si to celá řada poslanců EP, pro něž je problematika Ruska a Ukrajiny jednak velmi geograficky vzdálena – pro Španěly, Italy i Francouze – a taky často ani řešit nechtějí, protože dávají přednost obchodním zájmům svých zemí. Jestli to chceme změnit, musíme my, poslanci ze zemí bývalého sovětského bloku, předávat svou historickou zkušenost, aby bylo jasné, jaké nebezpečí tu je. Potom bude také možné mnohem úspěšněji tlačit na výkonnou složku moci EU, tedy na Evropskou komisi a především na paní komisařku Mogheriniovou, nepsanou ministryni zahraničních věcí EU, aby změnila svou submisivní pozici k Ruské federaci.

• O její náklonnosti k Rusku se mluví často, skutečně je to tak patrné?

Ono se o tom tady v Bruselu zase tak často nemluví. Já o tom mluvím dlouho, na plénu i na výborech paní Mogheriniovou kvůli její politice vůči Rusku kritizuji, ale v poslední době se už ozývají i někteří jiní moji kolegové. Minulý měsíc jsme například přijímali rezoluci k desátému výročí okupace Jižní Osetie z roku 2008. Paní Mogheriniová vystoupila s úvodním slovem a v něm ani jednou nevyslovila slovo okupace nebo invaze. Mluvila o rusko-gruzínské válce, ale žádné hodnotící slovo nepoužila. Okamžitě poté se ozvali členové výboru pro zahraniční věci a ostře ji za to odsoudili. Pomalu se tu tedy shromažďují lidé, kteří si uvědomují, že to, jak slabě se staví paní Mogheriniová k Rusku, může být bezpečnostní riziko pro celou EU.

• Cílem dezinformací a propagandy je nahlodat protivníka, v tomto případě jednotu EU i vztah národních států k Evropské unii. V České republice se to poměrně daří. Ale chápu to dobře, že v Bruselu jsou lidé, co vnímají rizika ruské hybridní války, pořád v menšině?

Ano, moc lidí to pořád nevidí. Rusko a jeho tajné služby jsou na informační válku velcí odborníci a my v ní prohráváme. Je to zjevné nejen v České republice, ale i třeba i v Německu a zde v Bruselu. Pokud tu válku chceme zastavit, musíme ji vyhrát. Ale nevyhrajeme ji tím, jak to dělá paní Mogheriniová. Vždyť na úrovní EU se ruskou propagandou zabývá patnáctičlenná skupina East StratComm, na jejíž činnost se teď horko těžko podařilo vyčlenit milion eur. To je ve srovnání s těmi stamiliony eur, které Rusko dává do Russia Today, Sputniku a všech těch serverů, zcela směšné. Je nejvyšší čas, aby po volbách do Evropského parlamentu paní Mogheriniovou nahradil někdo, kdo dokáže Evropskou unii skutečně bránit.

• Takže nějaký jestřáb?

To nemusí být jestřáb, stačil by rozumný člověk, který ví, oč běží. To není jen obrana proti dezinformacím. Příkladem budiž Ukrajina. Máme Minské dohody, které říkají, že je potřeba zastavit palbu, zbraně stáhnout do takové a takové vzdálenosti od místa bojů a tak dále. Ty dohody se ovšem již narodily mrtvé. Paní Mogheriniové jsem se osobně ptal, jestli existuje nějaký plán B, když válka pořád pokračuje a lidé umírají, a ona řekla, že alternativní plán k Minským dohodám není. Já ale o jednom vím.

• Povídejte…

Ten plán je pomoct Ukrajině, aby dokázala sama, vlastními silami, uzavřít 400 kilometrů hranice mezi Ruskem a Ukrajinou. Dokud bude otevřená, budou tam nadále pronikat transporty těžkých zbraní. Když se jí podaří uzavřít, válka do měsíce skončí. Jenže nyní neexistuje vojenská síla, která by to dokázala. NATO to udělat nemůže, protože to by byla začátek třetí světové války, EU ani nemá odpovídající vojenské síly, OBSE má pár chlapíků s pistolí na zadku… Takže jediná síla, která to udělat může, je Ukrajina sama. Jde tedy o dodávky zbraní a munice Ukrajině. Když jsem to tu řekl poprvé veřejně před třemi lety, moji kolegové málem v hrůze lezli pod stůl, ale ten přístup se postupně mění. Dodávají pobaltské státy, dodává i Česko…

NATO a zelení mužíci

• Plus tu jsou třeba vojenská cvičení právě v Pobaltí a mise, které tak kritizují čeští komunisté…

Čeští komunisté by chtěli, abychom vystoupili z NATO, je to jeden z hlavních zahraničně-politických cílů. Jsou zásadně i proti Ukrajině, protože ta ukrajinská vzpoura měla výrazně antikomunistický a antisovětský charakter. Ukrajinci ani tolik netoužili po asociační dohodě s EU, hlavně nechtěli strčit hlavu do nového euroasijského chomoutu, nového Sovětského svazu, protože si pořád pamatují gulagy i hladomor. Proto je naši komunisté tak nemají rádi.

• Zažíváte s komunisty střety na půdě EU, nebo se tady v Evropě tváří více státotvorně?

Záleží na tom, odkud ti komunisti jsou. Čeští komunisté se chovají vysloveně stalinisticky. Paní eurposlankyně Konečná za KSČM byla jediná z českých europoslanců, která hlasovala proti rezoluci za osvobození Borise Sencova z ruského vězení.

• Co podle vás komunisty na Rusku pořád tak přitahuje? Vždyť z těch nejkovanějších soudruhů se tam často stali nejtvrdší kapitalisté.

U nás koneckonců taky… Na Ukrajině lidé pochopili, že jim vládnou titíž lidé, co jim vládli před rozpadem socialistického bloku, a i proto se vzbouřili. To naši komunisté považují za možné ohrožení své vlastní existence. Jakýkoli český Majdan by pro ně znamenal hrozbu. Navíc se KSČM netají tím, že by chtěla být frontmanem mezinárodního komunistického hnutí. Čas od času mluví o vytvoření nové komunistické internacionály a k tomu potřebují nějakou velkou politickou sílu, aby to zaštítila, a tu vidí právě v Rusku.

• Když jsme mluvili o Minských dohodách, na jejích plnění je navázáno možné zrušení sankcí proti Rusku. To se tedy nejeví jako pravděpodobné?

Sankce se každého půl roku prodlužují, je to v podstatě automatické. Jsou dvojího druhu. Jsou sankce materiální a na konkrétní lidi. A myslím, že ty osobní sankce v podobě neudělování schengenských víz politikům, jsou velice slaboučké. Osobně bych sankce rozšířil na celou horní komoru ruského parlamentu, za to, že přijala zákon o tom, že ruská armáda může operovat v zahraničí i s porušením mezinárodního práva. A to byste koukal, jak by si manželky ty svoje poslance podaly, když by zjistily, že už nemohou jezdit nakupovat do nóbl obchodů do Francie.

• Jak tedy vnímáte ty opakující se výroky českého prezidenta, že sankce jsou naopak zbytečné, kontraproduktivní a měly by se zrušit?

Co se týče našeho pana prezidenta, tady v Evropském parlamentu mu oficiálně nikdo nevěnuje pozornost. Nikdo ho nekomentuje ani v proslovech, ani v rezolucích. Panuje k němu taková otevřená lhostejnost. Ale v soukromém styku, v debatách s kolegy, se tedy dosti diví a já se stydím. Všichni, kdo to trochu sledují, vidí, že český prezident je kolaborant, kolaboruje s cizí mocností. Myslím to naprosto vážně.

• Vy jste jako novinář a válečný korespondent prošel řadou válek. Jak se z vaší zkušenosti moderní války proměnily?

Metody válčení se mění. Vedle pozemní, letecké a námořní války stojí i válka informací. NATO ji postavilo již na roveň těžkým zbrojním systémům. Nová je i metoda zelených mužíků, ale je čím dál používanější. A Rusko ji použilo nejen na Ukrajině, používá ji v Sýrii. Je tu i používání soukromých armád – neválčí sice řádné jednotky, ale kontraktoři. Pracují pro soukromou firmu, ale podléhají velení ruského ministerstva obrany.

• Kontraktory měli v Iráku ale třeba i Američané.

Já tyhle metody whataboutismu ve stylu "a v Americe mlátí černochy" nepoužívám. Já teď mluvím o Rusku. A s metodou ruských kontraktorů si myslím neví rady ani NATO. Platí článek 5 smlouvy o NATO o kolektivní obraně i na zelené mužiky? Generálové NATO se při takových otázkách dosti kroutí, protože nevědí. A nevědí proto, že to nemuseli řešit v praxi. Ale je dobře, že NATO vyslalo své vojáky do Pobaltí, to je totiž myslím ta nejúčinnější obrana proti tomu, aby někoho nenapadlo i tam vyslat armádu zelených mužíků.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky