Čerstvý příklad nabízí sousední Rakousko. Jen tři měsíce trvalo, než si minulý ministr financí v rakouské vládě Hans Jörg Schelling našel novou práci mimo politiku.

V ministerském křesle skončil vloni v půlce prosince a letos v březnu vyšlo najevo, že ho jako poradce zaměstnal ruský plynárenský gigant Gazprom. Schelling se má podílet na projektu plynovodu Nord Stream 2 z Ruska do Evropy.

Něco podobného udělal v roce 2005 zmíněný německý kancléř Gerhard Schröder. Po volební porážce ho "ulovil" rovněž Gazprom a udělal z něj předsedu dozorčí rady projektu Nord Stream (plynovod byl tehdy ještě ve stadiu plánování).

Protože Schröder ještě krátce předtím coby kancléř potrubí z Ruska silně hájil, vyvolal jeho rychlý přestup z politiky do managementu ruské firmy značné pozdvižení.

Zchladit hlavy

Pro takové rychlé přestupy z politiky k lobbingu – ale i naopak – se vžil termín „otáčivé dveře“ a v některých zemích na ně pamatují zákony regulující lobbing.

V Německu tak platí lhůta v délce jednoho roku až 18 měsíců, během níž bývalí politici nesmějí pokračovat v komerční kariéře v oblastech, kterým se věnovali ještě ve veřejné funkci.

Zastánci transparentních pravidel lobbingu ale požadují tuto lhůtu prodloužit až na tři roky. Podobná diskuse se vede v Rakousku, kde zatím zákonná lhůta pro tzv. cooling-off ("zchladit hlavu") pro končící politiky neexistuje.

O prospěšnosti "dočasného zákazu přestupů" pro končící politiky mluví v obecné rovině i věcný záměr zákona o lobbingu v Česku, který v únoru schválila vláda Andreje Babiše v demisi.

Právě z Německa a Rakouska se nové prominentní posily ruských státních či polostátních firem rekrutují nadprůměrně často (viz další příklady níže).

Rakouská polostátní rafinérská společnost ÖMV má v Rusku silné obchodní zájmy a podílí se i na zmiňovaném projektu plynovodu Nord Stream 2.

Chcete respekt? Zavolejte Klause

Nemusí jít vždy jen o lobbing za ekonomiku, od svých prominentních sympatizantů ve střední Evropě si Rusko slibuje obecně celkové zlepšení své image podle logiky: pokud má Rusko na své straně takové osobnosti, není důvod nepouštět ho do Evropy hlavním vchodem.

To je případ českého exprezidenta Václava Klause, který zasedá v dozorčí radě institutu Dialog of Civilisations v Berlíně.

Think-tank založený a financovaný bývalým šéfem ruských státních železnic Vladimirem Jakuninem se oficiálně snaží o "otevřený, spravedlivý dialog s respektem, který je klíčový v současné době globálních změn a nejistoty".

Jakunin patřil do nejužšího kruhu spolupracovníků ruského prezidenta Vladimira Putina, i proto ho v roce 2014 USA zařadily na seznam Rusů, na které uvalily ekonomické sankce.

Jakuninův institut pořádá tradiční konferenci na ostrově Rhodos, kam opakovaně zavítal jak Václav Klaus, tak současný prezident Miloš Zeman.

"Snaží se dát dohromady co nejvíc celebrit, třeba bývalých politiků. Chtějí být respektovaní, takže takové osobnosti potřebují," komentuje pro HlídacíPes.org Jakuninovy aktivity Anton Šechovcov, odborník na vztahy Putinova Ruska s extremistickými silami v Evropě, který působí ve Vídni. Podle něj si Jakunin svými aktivitami kupuje zpět přízeň Kremlu, o kterou po odchodu z funkce šéfa drah přišel.

"Nemít s Ruskem problém"

Ve stejné dozorčí radě jako Klaus sedí i bývalý rakouský kancléř Alfred Gusenbauer. Ten po odchodu z politiky nejdříve radil autoritářskému prezidentovi Kazachstánu Nursultanu Nazarbajevovi a v letech 2012-13 (ještě před majdanem na Ukrajině) lobboval údajně i za někdejšího proruského prezidenta Ukrajiny Viktora Janukovyče.

Toto podezření vzešlo z amerického vyšetřování ruského vlivu na prezidentské volby v USA v roce 2016.

Lobbing měl tehdy platit pozdější šéf volební kampaně Donalda Trumpa Paul Manafort. Sám Gusenbauer dnes tvrdí, že nelobboval za Janukovyče, ale jen za "sblížení Ukrajiny se Západem".

"Rakousko je neutrální země a řada lidí i politiků, včetně hlavních politických stran, nemá s Ruskem problém. Jsou tam silné vazby mezi rakouskými podniky a Ruskem třeba v energetice nebo bankovním sektoru. Není zkrátka v zásadě potřeba přesvědčovat Rakušany o tom, že Rusko je ok. Naopak Německo je jiné, z pohledu Ruska tam ještě zbývá udělat hodně práce," říká politolog Šechovcov.

To dokonale ilustruje znovu německý exkancléř Gerhard Schröder, který se kromě angažmá v projektu Nord Stream loni stal i členem správní rady ruské polostátní ropné společnosti Rosněfť.

Práce pro firmu nebo pro Putina?

Z bývalých vysoce postavených středoevropských politiků svým odchodem k Rusům v posledních týdnech zaujal i rakouský exkancléř Wolfgang Schüssel, který se stane členem dozorčí rady největšího ruského mobilního operátora, firmy MTS.

Šéfem stejné dozorčí rady je mimochodem bývalá hlava německého Telekomu Ron Sommer. Důvodem, proč si Rusové – v tomhle případě soukromá firma MTS – vyhlédli právě bývalého předsedu rakouské vlády, je podle rakouských médií Schüsselova "síť kontaktů v Evropě".

V dozorčí radě ruských státních drah (které dříve vedl zmiňovaný Vladimir Jakunin) sedí Němec Hartmut Mehdorn, bývalý ředitel Deutsche Bahn a Air Berlin.

V dozorčí radě ocelářské skupiny Evraz je také Karl Gruber, někdejší viceprezident rakouské Voest Alpine. A šéfem správní rady v největší ruské privátní bance Alfa-Bank je Čech Petr Šmída.

Bez ohledu na to, jestli šlo o polostátní či soukromé společnosti, se jejich majitelé či členové vedení vesměs objevili na seznamu americké vlády, který USA sestavily podle „blízkosti dotyčných osob k Putinovu režimu a podle jejich (finančního) vlivu“.

Mezi 210 jmény tak figuroval třeba Vladimir Jevtušenkov (majitel mobilního operátora MTS), šéf ruských státních železnic Oleg Bělozerov nebo zakladatel a spolumajitel Alfa-Bank Michail Fridman.

Ačkoli americký seznam zveřejněný koncem ledna neznamenal automatické uvalení ekonomických sankcí na tyto vlivné Rusy, je zjevné, koho USA považují za lidi, kteří jsou pro Putinovo současné Rusko důležití a před nimiž USA varují.

Číst to lze i jako varování pro expolitiky a manažery ze střední Evropy, kteří by pro zmíněné ruské společnosti chtěli pracovat – práce pro tyto firmy je prací pro celý Putinův systém.

Vojtěch Berger pro Ústav nezávislé žurnalistiky