Český fyzik fascinoval svět: Díky jeho objevu najednou jde i to, co vědci považovali za nemožné

Celebrity, influencery, zpěváky a herce zná česká veřejnost tak nějak automaticky, vedle nich ale přitom máme ještě celou řadu osobností, které pracují spíš v ústraní, mimo hlavní reflektory, ale pozornost by si přitom zasloužily úplně stejnou.

Jedná se přitom kolikrát o kapacity a odborníky, na které bychom měli být jako národ náležitě pyšní. Jedním takovým je například profesor magistr Tomáš Jungwirth, Ph.D. 

Tento fyzik, který se v akademických kruzích těší světovému věhlasu, významným způsobem rozvíjí fyzikální poznání světa už spoustu let. Již krátce po roce 2000 publikoval mnoho studií o spinovém Hallovu jevu a přispěl k rozvoji spintroniky. V roce 2011 dokonce obdržel ERC grant.

Snad ještě významnější je ale jeho přínos v oboru magnetismu: Jeho tým v roce 2018 vynalezl způsob, jak využít antiferomagnetické krystaly k ukládání elektronických dat daleko rychleji, než bylo doposud možné.

Největší pecka ale přišla až vzápětí, když Jungwirth s dalšími kolegy (zejména Tomášem Šmejkalem, který za svou práci také získal řadu ocenění) prakticky přepsali učebnice fyziky: Teoreticky předpověděli a pak i experimentálně potvrdili totiž úplně nový a neznámý druh magnetismu – altermagnetismus.

„Na tu experimentální práci byla odezva veliká a skoro okamžitá,“ uvádí Jungwirth pro ČT24. A odezva opravdu stála za to: O shrnutí práce a publikaci ho poprosil i legendární vědecký časopis Nature.

Altermagnety nejsou navenek viditelně magnetické, ale ani neutrální. Jejich specifická struktura dokáže řídit tok elektronů úplně stejně jako normální magnety, jenže bez rušivého magnetického pole, které se vytváří pouze při průtoku elektrického proudu.

Jinak řečeno: Altermagnety kombinují využitelné vlastnosti feromagnetů i antiferomagnetů v jednom, což se považovalo za neslučitelné, uvádí tisková zpráva Akademie věd.

Podobné vlastnosti slibují bohaté využití v elektronice. Vědecké pole zkoumání altermagnetismu je ale zatím v plenkách a jak sám Jungwirth naznačuje ve svém článku v Nature, pouť za novými druhy magnetů je vlastně pořád na úplném počátku. Výsledkem ale mohou být materiály a magnety, které se chovají tak, jak nikdo nevěděl, nebo jak to věda dokonce považovala až doposud za nemožné.

Profesor Jungwirth pracuje zejména z Prahy z Fyzikálního ústavu Akademie věd. Jeho vědecká snaha je ale natolik pokročilá, že občas potřebuje technologie, které u nás prostě a dobře nejsou. V takovém případě mu pomáhají kolegové třeba z Británie či Japonska. 

Touha po poznání totiž bez problémů stírá jakékoliv státní hranice. A tak to má být.