Bitva o Británii: EU sice ustoupí, Britové přesto mohou odejít. Proč?

MAGAZÍN - Magazín autor: Pavel Jégl

Zůstanou Britové v Evropské unii? Kdo ví? Britský premiér David Cameron rozehrál vysokou hru s nejistým výsledkem.

Karikatura Camerona, který nabírá na kopí Junckerův zadek

Karikatura Camerona, který nabírá na kopí Junckerův zadek,zdroj: News Syndication/Profimedia

David Cameron v příštích dnech oznámí cenu za setrvání ostrovního království v Evropské unii. Britský ministerský předseda s ní během listopadu seznámí partnery v osmadvacítce.

Koupí si kontinentální Evropa další britské členství? Přijme návrhy, kterými si Britové budou chtít zajistit větší samostatnost a silnější postavení vůči centrální moci (Bruselu)?

A co britští voliči? Jak odpoví na otázku, kterou punkeři z Clash dali do názvu své hitu "Should I Stay or Should I Go" (Mám zůstat, nebo odejít - v tomto případě z Evropské unie)?

Cameron slíbil referendum o setrvání v Evropské unii na rok 2017 a vypadá to, že slib dodrží. Pro předsedu Konzervativní strany a vlády je to způsob, jak oslabit protievropské křídlo ve vlastní straně a zarazit vzestup Strany za nezávislost Spojeného království (UKIP), která konzervativcům bere hlasy.

Libra navěky

Cameron & spol. vyjdou vstříc náladě britských voličů. Budou žádat návrat některých pravomocí, o které Británii připravily Maastrichtská i Lisabonská smlouva, a pokusí se omezit příval regulací, jimiž bruselští byrokraté zaplavují jejich trh.

Ze statistik Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vyplývá, že Británie má v Evropě nejméně regulovaný trh pracovníků a na trhu zboží je druhou nejliberálnější zemí. Není tedy divu, že Britům je unijní frak těsný a chtějí si ho rozepnout.

Z informací, které pronikly z britské vlády, lze hlavní požadavky, jež britský premiér předloží unijním partnerům, odhadnout už teď. Dají se shrnout do čtyř bodů:

1. Zrušit ideu Lisabonské smlouvy o směřování ke "stále těsnější Evropě".

Na konci "těsnější" unie vidí Britové evropský superstrát řízený z Bruselu a Berlína. Jeho součástí být nechtějí.

2. Zaručit, že Evropská unie bude "multiměnovou" unií. To znamená, že euro nebude její jedinou úřední měnou.

Británie si v maastrichtské smlouvě vyjednala trvalou výjimku na euro, takže ho není povinna přijmout. Záleží jen na jejím rozhodnutí, zda libru vymění za jednotnou evropskou měnu. Cameron však bude žádat garance, že stát s vlastní měnou nebude mít v unii druhořadé postavení a eurozóna mu nebude diktovat svou finanční a měnovou politiku či legislativu z této oblasti. 

3. Vrátit část pravomocí z Bruselu do Londýna.

Dolní sněmovna by měla dostat právo rozhodovat, zda Británie převezme unijní legislativu. Cameron navrhne "červenou kartu", kterou by národní zákonodárci mohli vetovat unijní směrnice.

4. Ponechat Británii vlastní systém sociálního zajištění.

Britská vláda se chystá omezit sociální výhody pro cizince, kteří přijíždějí do Británie. S tímto plánem by se podle současných pravidel dostala do kolize s unijní legislativou.

Strach z brexitu

Britští euroskeptici často připomínají památný výkřik "Ne! Ne! Ne!". Konzervativní premiérka Margaret Thatcherová jím v říjnu 1990 v Dolní sněmovně vyjádřila odpor vůči tomu, aby Evropská společenství (předchůdce Evropské unie) postoupila k federalizaci, aniž by smlouvy definovaly, co zahrnuje a kde končí. 

"Kdyby zůstala (Thatcherová) ve funkci, neměli bychom Maastrichtskou smlouvu," pravil Douglas Hurd, šéf britské diplomacie za Thatcherové i jejího nástupce Johna Majora. Hurd patřil ke konzervativcům, kterým politika Železné lady vůči Evropě připadala příkrá a kteří ji přiměli, aby v listopadu 1990 podala demisi.

"Maggie" byla v rozhovorech s evropskými státníky tvrdá jako žula. Vycházela z jednoduchého předpokladu: "Bez obalu, Evropská unie nás potřebuje víc, než my ji." (Kniha Statecraft, v Česku vyšla v roce 2003 pod názvem Umění vládnout).

Je to sebevědomá teze. Jenže není sporu o tom, že ztráta druhé největší ekonomiky a jaderné mocnosti, která má za sebou globální Commonwealth, by pro Evropskou unii byla těžkou ranou. Bez Británie by se propadla hned o několik váhových kategorií níž.

Brexit by pro unii měl mnohem vážnější důsledky než grexit. Proto budou kontinentální státníci k Britům vstřícní.

Pomůže právní klička

Problém je však v tom, že změny, které Britové partnerům navrhnou, se budou dotýkat principů fungování unie popsaných v Lisabonské a Maastrichtské smlouvě. A jejich revizi by muselo schválit nejen všech osmadvacet vlád unijních států, ale i osmadvacet národních parlamentů. Co víc, v některých zemích by podle ústavy k takovým změnám museli vyhlásit referenda.

To by byl příliš riskantní podnik s nejistým výsledkem. Je nasnadě, že žádný evropský stát nebude chtít otvírat jednání o smlouvě, která byla výsledkem náročných kompromisů.

Proto právní matadoři z Bruselu vymyslí nějakou fintu, která nejrizikovější hlasování obejde. Třeba zopakují postup, který unie použila v roce 1992 poté, co hrozilo, že Maastrichtská smlouva, jež Evropská společenství povýšila na Evropskou unii, skončí pod stolem.

Dánové tehdy v referendu smlouvu odmítli. Obávali se jak společné měny, tak ztráty suverenity. Mistři právních kliček ale vymysleli pro Dánské království takový výklad smlouvy, který Dánům vyšel vstříc, a poddaní královny Markéty napodruhé Maastricht schválili. Samotná smlouva zůstala nedotčena, nemusela se znovu otevírat v zemích, které ji mezitím schválily. Unie byla zachráněna.

Pro Británii se nabízí obdobné řešení.

Jistá nejistota

Největší rizika spojená s brexitem se neskrývají ve vyjednávání nového postavení Británie, ale v referendu o dalším členství země v Evropské unii. Výsledek referend nemůže být nikdy zaručen, protože do hlasování se promítají momentální nálady i témata, která s otázkou předloženou voličům nesouvisí.

"Hlavní problém referend je v tom, že v nich voliči často odpovídají na jinou otázku, než je ta, která jim byla položena. Referendum je pro ně jedinečnou příležitostí k tomu, aby vyjádřili svou nespokojenost s vládou," citovala agentura Reuters bývalého irského ministra pro Evropu Dicka Rocheho.

Roche byl členem vlády v době, kdy Irové hlasovali v referendu o Lisabonské smlouvě. Schválili ji, stejně jako Dánové Maastricht, až na druhý pokus.

V britském případě se dá předpokládat, že Cameron od Evropy požadované ústupky získá. Potom povede kampaň za to, aby Británie zůstala v Evropské unii. Pokud ale v té době nebude oblíben, Britové mohou v referendu hlasovat proti unii nikoli proto, že z ní chtějí vystoupit, ale proto, že chtějí Cameronův pád.

Jedinou jistotou v dalším členství Británie v Evropské unii je tedy nejistota.

Britové v EU

1973
Británie vstupuje do Evropských společenství.

1975
Britové své členství potvrzují v referendu. Kampaň za setrvání Británie v ES vede vůdkyně konzervativců Margaret Thatcherová.

1984
Premiérka Thatcherová vyjednává Britům rabat z unijního rozpočtu. Rovná se dvěma třetinám z rozdílu mezi financemi, které Britové do společného rozpočtu odvedou, a financemi, které dostávají v dotacích a příspěvcích zpátky. Platí dodnes.

Listopad 1993
Začíná platit Maastrichtská smlouva, která z Evropských společenství vytvořila Evropskou unii. Smlouva definuje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a jednotnou měnu – euro. Britové s Dány si prosadili trvalou výjimku ze zavedení eura (opt-out).

Prosinec 2009
EU začíná fungovat podle Lisabonské smlouvy, která výrazně omezuje právo vetovat společnou politiku.

Leden 2013
Konzervativní premiér David Cameron slibuje, že vyjedná pro Británii volnější členství v EU a předloží ho Britům v referendu.

Listopad 2015
Cameron předkládá požadavky na úpravu postavení Británie v EU.

2017
V tomto roce by měli Britové hlasovat v referendu o dalším členství v EU. 

Tagy: Velká Británie zahraničí Evropská unie evropská politika Brexit

Zdroje: Vlastní