Alžběta II. se zapsala do britských dějin jako nejdéle vládnoucí monarcha. Ve středu 9. září překonala rekord své praprababičky Viktorie, která podle propočtů královských historiků panovala 63 let a 216 dní (23 226 dní, 16 hodin a 23 minut) – od roku 1837 do roku 1901.

Alžběta tím potvrdila, že je víc než královna. Stala se epochou.

"Je na trůnu tak dlouho, že si bez ní monarchii ani nedokážeme představit," řekla Judith Rowbothamová profesorka historie z Univerzity v Plymouthu deníku Daily Telegraph.

V únoru 1952, kdy Alžběta jako pětadvacetiletá studentka ústavní historie a náboženství usedla na trůn po smrti svého otce Jiřího VI., Británie neznala Beatles, ba ani Jamese Bonda.

Svět nic nevěděl o Elvisi Presleym. Člověk ještě nevzlétl do vesmíru a nestanul na Everestu. Čechům vládl první dělnický prezident, Stalinem řízený komunista Klement Gottwald.

Od té doby se v úřadu ministerského předsedy Británie vystřídalo 11 mužů a jedna žena. Peter Morgan ve hře Audience u královny líčí první rozhovor Alžběty s premiérem "vlády Jejího Veličenstva" konzervativcem Winstonem Churchilem. To bylo krátce po jejím jmenování ve dvaapadesátém roce.

Jiný konzervativec, nynější premiér David Cameron, byl v té době ještě "na houbách". Do jeho narození chybělo 14 let.

Jistě, našinec může připomenout, že žádný z britských monarchů včetně Alžběty II. se nevyrovná rakouskému císaři a zároveň českému králi Františku Josefovi I. "Starý Procházka" vládl téměř 68 let. Britům tím však radost z rekordu nekažme.

Královna, která platí daně

Za Alžběty se změnil svět. Zhroutila se železná opona i věže newyorských Dvojčat, některé státy se rozpadaly, jiné vznikaly a planetu obtékala pavučina internetových sítí.

Měnila se však i situace u královského dvora. Utěšené rodinné poměry vzaly za své v jediném roce 1992, kdy ztroskotala manželství tří dětí Alžběty. Tento rok byl pro královskou rodinu katastrofální.

Nejdřív se rozvedla Alžbětina dcera Anna, pak oznámili odluku její prvorozený syn Charles a Diana, vzápětí druhorozený syn Andrew a Sarah. K dovršení zkázy ve stejném roce požár zle poničil Buckinghamský palác, londýnské sídlo královny.

Další ranou pro Alžbětu a královský rod Windsorů byla pět let poté smrt princezny Diany při automobilové honičce v pařížském tunelu. Britové oblíbenou princeznu oplakávali. Alžběta však zarytě mlčela za zdmi paláce. Lítost nad smrtí Diany vyslovila až poté, co ji k tomu přemluvil tehdejší premiér Tony Blair.

V té době byla Alžběta méně populární než většina členů Blairovy vlády. Noviny o ní psaly, že je studená jak psí čumák. Leč panovnice krizi ustála. V roce 2002, kdy slavila zlaté jubileum (půlstoletí na trůnu) už bylo vše jinak. Alžbětě vyjadřovaly podporu tři čtvrtiny až čtyři pětiny Britů. Od té doby její obliba neuvadá.

Jeden z důsledků krize v královské rodině je však patrný dodnes: Alžběta II. jako první britský monarcha platí daně - daň z příjmu a z kapitálových výnosů. Začala je odvádět právě v 90. letech. Byla to její úlitba poddaným, rozezleným skandály v královské rodině, kteří požadovali, aby rod Windsorů byl zbaven starých privilegií.

… a sama stojí jen půl libry

Samotná královská rodina přitom stojí Brity pakatel. Loni na ni daňoví poplatníci přispěli částkou 35,7 milionu liber (1,36 miliardy korun). To je 56 penci na hlavu. Z této částky se hradí náklady na provoz královských sídel a reprezentaci.

Je zjevné, že prezident s ansáblem úředníků a poradců by Brity nevyšel kdovíjak levněji. Česká prezidentská kancelář ukrojí z rozpočtu 350 milionů korun. S britským královským majestátem je přitom nesouměřitelná.

Výdaje státního rozpočtu určené na monarchii se od počátku 90. let minulého století snížily na necelou polovinu. Ještě v roce 1991 dosahovaly 87 milionů liber.

Královna nicméně není odkázána na peníze ze státního rozpočtu (státní podporu). Do její pokladny plyne část výnosů z Crown Estate - portfolia nemovitostí ve vlastnictví britské koruny. K němu patří Buckinghamský palác a většina budov na londýnské Regent Street nebo dostihové závodiště Ascot v Berkshire.

Crown Estate se dědí mezi panovníky. Spravuje je však britské ministerstvo financí a z jeho zisků vyčleňuje Windsorům 15 procent. Přepočteno na libry to loni bylo 43 milionů (1,6 miliardy korun)

Královně patří rovněž veškeré výnosy z cornwallského vévodství, které loni přesáhly 12 milionů liber (456 milionů korun). A její Veličenstvo si dopřálo i vlastní investiční bonbonek -portfolio složené z akcií britských společností.

Vlastní obrazy, akcie i labutě

Jak je tedy královna bohatá? Královsky.

Kromě podílu v Crown Estate a akcií hlavních britských společností vlastní zámky Sandrigham v Anglii a Balmoral ve Skotsku, několik panství, obrazy od da Vinciho, Michelangela, Rubense nebo Rembrandta, kolekci vzácných šperků, jedinečnou sbírku poštovních známek a podle starých zákonů, které nikdo nezrušil, také všechny nekroužkované labutě na Temži a velryby i delfíny ulovené v britských vodách.

Jenže je to jiné bohatství než to, které nashromáždili Bill Gates nebo Warren Buffett. Na rozdíl od nich s ním královna nemůže svobodně nakládat. Většina jejího majetku je spojena s královským majestátem.

Podobné to je s Alžbětinou mocí. Královna ji sotva může využít podle vlastního uvážení.

Nevládne, zato poslouchá

Britští stoupenci republikánského zřízení vlastně nemají důvod, proč měnit monarchii za republiku. Británie je fakticky republikou, byť bez prezidenta. Monarcha tam nevládne, ale poslouchá.

V Británii je nemyslitelné, aby panovník mluvil do politiky zástupcům lidu zasedajícím ve Westminsteru. Už od roku 1707 (!) žádný britský monarcha nevyužil právo odepřít podpis pod zákonem, jinými slovy – nedovolil si vetovat zákon (bez jeho podpisu nemůže platit). Natož aby král či královna z vlastní vůle odvolali vládu, což by formálně vzato mohli udělat kdykoli si zamanou.

Kdo by takové troufalosti čekal od Alžběty?

Panovnice byla loajální ke všem kabinetům – ať už konzervativním nebo labouristickým. Už desítky let důstojně mlčí. Pije čaj (občas i gin nebo Dubonnet), luští křížovky a pročítá přehledy kurzových sázek na koně.

Jen čas od času přečte monotónním hlasem projev, který jí napíše premiérský úřad.

Dokonce nerozhoduje ani o tom, jaký kostým si oblékne na zahraniční cesty. Tuto část její garderoby má pod kontrolou Foreign & Commonwealth Office (britské ministerstvo zahraničí). Jeho experti jí tak předepsali, že do Irska (na "smaragdový" ostrov) přiletí v zeleném kostýmu a do Kanady v kombinaci červené a bílé s broží ve tvaru javorového listu.

Beatles na konec legendárního alba Abbey Road přidali skladbu (spíš třiadvacetivteřinový popěvek) "Her Majesty". Paul McCartney v ní o Alžbětě zpívá: "Její Veličenstvo je docela hezká holka, ale nemá, co říct."

To se psal rok 1969. Zub času zapracoval, mládí je pryč, teď je Alžběta elegantní dáma v klobouku a v letech. Zbytek věty však pořád platí.