Letecký technik Edward Murphy proslul formulací zákonů schválnosti. Základní zákon, z něhož jsou ostatní odvozeny, je tvrzení "co se může pokazit, to se pokazí".

V ekonomice i obchodu se jeho platnost potvrdila nesčíslněkrát. Někdy se dokonce ukázalo, že "pokazit se může i to, co se pokazit nemůže" (druhý Murphyho dovětek).

Pokles jsme zakázali

Murphyho zákony, aspoň ty ekonomické, by se měly ukládat členům vlády a poslancům jako povinná četba. Kdyby je zástupci lidu v nejvyšších patrech politiky znali, neměly by ekonomické krize tak vážné následky.

Politici mívají ve zvyku plánovat bezoblačnou budoucnost. Z několika ekonomických scénářů si vyberou ten nejlepší a ostatní škrtnou. Babišova a Hamáčkova vláda není výjimkou.

Ukázkový příklad, jak uvažují ti, kteří rozhodují o veřejných financích, poskytla poslankyně Kateřina Valachová v Událostech, komentářích ČT 24 (zde). Tato bývalá ministryně školství odříkávala sociální vymoženosti, které chystají zavést sociální demokraté (vyšší důchody, nemocenská od prvního dne, vyšší mateřská, zálohované výživné…). Když se jí moderátor zeptal, zda je vláda zvládne financovat v dobách hospodářského poklesu, opáčila s bezelstným úsměvem: "My žádný pokles neplánujeme."

Exportéři, jak dokládá přiložený tweet, jsou opatrnější. Nejspíš také prozíravější.

Anketa mezi exportéry: Kdy česká ekonomika vstoupí do #recese? 3/4 respondentů očekávají recesi do 2 let. 1/3 dokonce do roka. To je v přímém rozporu s názorem ČNB, MF i trhy. @RaiffeisenCZ očekává do 2 let prudké zpomalení, ne recesi. #IndexExportu @asociace_export @Hospodarky pic.twitter.com/UiakykBUAY

— Helena Horská (@HelenaHorska) 9. července 2018

V politice však panuje ekonomická pohoda, kam dohlédneš. Co na tom, že může skončit třeba už za dva tři měsíce, anebo ještě dřív.

Že vám to nikdo neřekl? Nejspíš to je tím, že ani ekonomové dodnes nedokážou spolehlivě předpovědět krize.

Politika kazí obchod

Tentokrát jsou však na obzoru patrná bouřková mračna. Do obchodu se začíná plést vysoká politika v míře vyšší, než je obvyklé, a způsobem, který pro zemi s otevřenou ekonomikou může mít nešťastné následky.

Americký prezident žongluje se cly, schyluje se k brexitu a spory o rozdělení migrantů mohou skončit kontrolami na hranicích uvnitř schengenského prostoru. Popišme si to bod do bodu:

1) CLA

Donald Trump s nimi vůči Evropě přibrzdil. S předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem se dohodl, že Amerika a Evropská unie další cla vůči sobě (zatím) zavádět nebudou a ta platná se budou snažit odbourat.

Trump ale nepřistoupil na obchodní mír, pouze na dočasné příměří. Během něj bude držet prst na spoušti a tehdy, až to bude vyhovovat jeho zájmům v domácí politice, spoušť stlačí a nová cla odpálí.

Příměří může padnout s každým dalším prezidentovým tweetem.

Česko přitom patří mezi země, které na volném obchodu vydělávají nejvíc, jeho ekonomika je orientovaná na vývoz. To však znamená i to, že patří mezi státy, které by na cla doplatily nejvíc, které by nejvíc ztratily.

Investiční a analytická společnost Pictet Asset Management sestavila žebříček států podle závislosti na globálních hodnotových řetězcích. Tento pojem je definován jako součet přidané hodnoty dovozu ze zahraničí určeného k exportu a přidané hodnoty dodávané do zahraničí.

Česko se v žebříčku umístilo na páté příčce – za prvním Lucemburskem, druhým Tchaj-wanem, třetím Slovenskem a čtvrtým Maďarskem (na sloupcovém grafu zde).

2) BREXIT

Zaškrtněte si v kalendáři datum 30. březen 2019. Tento den vystupuje Británie z Evropské unie. Zatím není jasné, za jakých podmínek a jaké budou její příští ekonomické vztahy s Evropskou unií, co z volného obchodu přes kanál zůstane.

Je jasné, že čím tvrdší brexit bude, čím víc překážek Británie a Evropská unie postaví do cesty obchodu, tím tvrdší budou ekonomické dopady. Ztráty, aspoň dočasné, zaznamenají všichni, ekonomiky zpomalí.

3) KONTROLY NA HRANICÍCH

Hrozba návratu hraničních kontrol uvnitř schengenského prostoru se nad Evropou vznáší jako Damoklův meč. Pokud nápor migrantů zesílí a Evropané se nedomluví na nějakém funkčním řešení, spadne nám na hlavu.

České firmy jsou přitom silně závislé na plynulém toku zboží, jinými slovy volném průjezdu kamionů přes hranice.

No a k tomu se dají přičíst další těžké bouřkové mraky. Například nevyřešená dluhová krize Itálie, jedné z největších evropských ekonomik. Státní dluh tam dosahuje 132 procent hrubého domácího produktu (HDP). Anebo americko-čínská obchodní válka či hromada čínských dluhů. Celková dluhová zátěž Číny, tedy součet státního i soukromého dluhu, je odhadována na trojnásobek (!) čínské ekonomiky.

Zapomenuté daně

Varovných signálů je každopádně dost na to, aby si rozumná vláda (i rozumná domácnost) vytvářela rezervy na horší časy, které přijdou – na to, aby nebyly tak zlé. Vláda však hospodaří nadoraz, bez rezerv a v době růstu (nalinkovala jeho optimistickou verzi s přírůstkem 5,2 procent HDP nominálně) plánuje rozpočty s padesátimiliardovými schodky.

Pamatujete na zatím poslední krizi? Spousta expertů tvrdila, že nás mine. Ministerstvo financí pod vedením Miroslava Kalouska na rok 2009 naplánovalo "veselý" rozpočet založený na přírůstku 4,8 procenta. Byly z toho mínus 4,3 procenta, tedy pokles o 9,1 procentního bodu. Následovaly záchranné balíčky se škrty ve výdajích a s krizovými daněmi.

Co by za krize dělali Andrej Babiš s Janem Hamáčkem? Předpokládám, že jako Kalousek by také oni vyrazili na koledu do sněmovny a žádali by zejména vyšší (krizové) daně - z vašich peněz. Přidal by se k nim (jako černý vzadu) šéf komunistů Vojtěch Filip?

Nakonec připomínám, že některé z krizových daní platíme dodnes, v časech hodokvasu – třeba spotřební daně na benzín a naftu. Kdo si na to ale vzpomene?

Je to s námi nahnuté, ale peníze musíme sehnat, Andreji. I kdybychom je měli vykoledovat | zdroj: Profimedia