Americká investiční banka Goldman Sachs přiznala, že podváděla investory a s ministerstvem spravedlnosti uzavřela dohodu o mimosoudním urovnání. "Goldmani", kteří mají podíl na finanční krizi z roku 2008, se v ní zavázali zaplatit 5,06 miliardy dolarů (120 miliard korun).

Dohoda urovnává žaloby federálního ministerstva spravedlnosti a dalších státních a finančních institucí týkající se cenných papírů, které banka prodávala.

Platby za hříchy

Ministerstvo spravedlnosti obvinilo banku sídlící na jihu newyorského ostrova Manhattan z toho, že zkreslovala informace o kvalitě hypoték, které tvořily základ jejích cenných papírů, a tím oklamala a poškodila investory.

Pro Goldman Sachs to nebylo první obvinění tohoto druhu, ani první platba za někdejší prohřešky. V roce 2010 vyplatila za klamavé nabídky 550 milionů dolarů komisi pro cenné papíry, předloni tři miliardy pohledávek vůči polostátním hypotečním agenturám Fannie Mae a Freddie Mac.

Banka, kterou v roce 1869 založil německý přistěhovalec Marcus Goldman, přitom není černou ovcí. Odpustky za hříchy předcházející krizi si u federálního ministerstva spravedlnosti už dříve kupovaly čtyři jiné banky. Bank of America se vykoupila za 16,6 miliardy dolarů, J. P. Morgan Chase za 13 miliard, Citigroup za 7 miliard a Morgan Stanley za 3,2 miliardy.

Že vám mezi platícími hříšníky někdo chybí? Jistě, je to zástup bankéřů, kteří klamavé obchody organizovali a politici, kteří je k tomu motivovali, aby se zalíbili voličům.

Dárky z Wall Streetu

Jak vypadaly obchody, za které jsou Goldmani žalováni?

Můžete si je představit jako prodej dárkových košů. Obchod svým zákazníkům připraví koš s vybranými pochutinami úhledně zabalený v celofánu a převázaný pentlí. Vypadá lákavě. Když ho však rozbalíte a rozkrojíte ananas, zjistíte, že je shnilý, že kaviáru vypršela doba spotřeby před rokem a olivy páchnou jako propocené tílko.

Podobné dárkové koše prodávala investorům nejen Goldman Sachs, ale i další banky z Wall Street.

Finanční domy ve velkém lakovaly na růžovo subprime hypotéky (hypotéky dlužníků se špatnou úvěrovou historií a nízkou platební morálkou) a balily je (sekurutizovaly) do "dárkových" dluhopisů, které prodávaly investorům. Tím se zbavovaly rizikových úvěrů, vylepšovaly si finanční bilanci a uvolňovaly si ruce pro nové úvěry.

Úvěrové (kreditní) riziko těchto dluhopisů nesli ti, kteří je koupili. (U Goldmanů jim říkali mupeti, jednoduše řečeno troubové.) Pokud dlužníci platili, získávali pravidelné výnosy. V opačném případě ostrouhali.

Riziko přenášené v sekuritizovaných hypotékách bankami z Wall Street přitom nezůstalo jen v Americe. Americké banky je úspěšně vyvážely do světa, doma zbyla jen necelá polovina, třetina skončila v Evropě, zbytek v Asii.

V roce 2007 však praskla realitní bublina, nadhodnocené ceny domů propadly, srazily hodnotu dluhopisů vytvořených z hypoték, což odstartovalo krizi. V ní přišly o střechu nad hlavou miliony Američanů a akcionáři odepsali miliardy dolarů. Krize se přelila na další kontinenty, otřásla finančním sektorem a zmrazila ekonomiky.

Bankéři a politici

Za hříchy, které vyústily ve finanční krizi, však nestála jen hrabivost bankéřů, ale také populističtí politici, kteří prosazovali zásadu "každý Američan si zaslouží mít vlastní dům".

Byli to zástupci lidu zasedající ve vládě a v Kongresu, kteří nakopli byznys s hypotečními úvěry poskytovanými chudším klientům. Podporou výroby dluhopisů z hypoték si kupovali hlasy voličů. Prosadili novátorské sociální zákony, zejména Community Reinvestment Act (1977) a Securitization of Community Reinvestment Act (1997), jejichž cílem bylo setřít rozdíl mezi bílými a nebílými vlastníky domů.

Zákony motivovaly komerční banky, aby při půjčkách slevovaly z požadavků na solventnost a bonitu klientů a využívaly sekuritizaci hypotečních úvěrů.

Bankéři se takovému postupu nebránili. S politiky si vyhověli, často dokonce vytvářeli personální spojenectví. Příklady prorůstání finančního sektoru a federální administrativy jsou mimo jiné Robert Rubin a Henry Paulson, bývalí manažeři Goldman Sachs. Oba se stali ministry financí, první ve vládě prezidenta Billa Clintona a druhý za za George Bushe juniora.

Slepá spravedlnost

Pokud dohodu o urovnání schválí soud (což se dá očekávat), Goldman Sachs zaplatí 2,39 miliardy dolarů ministerstvu financí, 1,8 miliardy klientům a 870 milionů různým úřadům.

Pětimiliardová suma, kterou se banka vykoupí, vypadá hrozivě. Jenže poměřováno její velikostí nemůže být likvidační. Vždyť Goldmani spravují aktiva za 1,29 bilionu dolarů a v letošním prvním kvartálu utržili 6,34 miliardy dolarů. Co víc, list Wall Street Journal vypočítal, že Goldman Sachs si platbami za urovnání sníží daňový základ, a tak ve skutečnosti ho mimosoudní dohoda vyjde na "pouhé" čtyři miliardy dolarů a nějaké drobné.

Je tedy zřejmé, že banka, která patří mezi "too big to fail" (příliš velké, než by padly), se z téhle lapálie snadno otřepe. Ostatně, urovnání je dohodnuto tak, aby banku nesrazilo do platební neschopnosti.

A co bude s bankéři, kteří "dárkové balíčky" pro investory chystali a s politiky a regulátory, kteří o jejich "kvalitě" zjevně věděli a přesto jejich prodej podporovali? Ti mohou zůstat v klidu. Na ně vláda ani prokuratura řádné žaloby nechystá.

Spravedlnost zůstává slepá.

Autor je finanční poradce, pracuje v Partners Financial Services, a.s.