26 let platil nájem za prázdný byt, kde mu zavraždili manželku. Pak přišla spravedlnost

Od pohledu idylická rodinka. Poctivě pracující otec od rodiny, oddaná manželka, maličký dvouletý syn s celým životem před sebou. Za všemi plány a výhledy na krásný rodinný život ale vyvedla nejkrvavější tečku ohavná tragédie, jak informuje list SCMP.

Když se 13. listopadu 1999 vrátil táta od rodiny Satoru Takaba domů, svět se mu obrátil vzhůru nohama už napořád. Majitel bytu totiž našel jeho milovanou Namiko ležet bez duše v tratolišti krve. Někdo ji ubodal před zraky jejich dvouletého syna, který vyvázl bez zranění.

Případ vyvolal obrovskou vlnu soucitu a policie dělala, co jen mohla: Do pátrání po vrahovi se tím či jiným způsobem zapojilo na sto tisíc policistů a výslechem postupně prošlo přes pět tisíc svědků i podezřelých. Jenže i přes veškerou snahu se nepodařilo zjistit, kdo onen hrůzný čin doopravdy spáchal.

Profil podezřelé se podařilo zúžit: Policie hledala ženu vysokou zhruba 160 centimetrů s krevní skupinou B a botami velkými 24 centimetrů. Nic víc se ale zjistit nepodařilo a nepomohla ani vypsaná odměna.

Satoru se ale odmítl vzdát. Nikdy se znovu neoženil a věřil, že se Namiko jednou dočká spravedlnosti. A věřil tomu tak moc, že se odstěhoval z bytu, kde se odehrála tragédie, ale nenechal ho uklidit. Místo toho za něj dál platil nájem a nakázal nepohnout jedinou věcí: Byl totiž přesvědčen, že forenzní vědy časem pokročí tak, že důkazy na místě činu budou jednou stačit k vypátrání vražedkyně.

Nájem svědomitě platil dalších 26 let a stálo ho to v přepočtu tři miliony korun. Jeho přátelé a blízcí rozpačitě nevěděli, jak mu říct, aby už toho nechal. Satoru by je ale stejně nejspíš neposlechl.

A nakonec se dočkal. Po dlouhých letech se vyšetřovatelé vrátili vybaveni moderními technologiemi, zúžili okruh podezřelých osob a krevní stopy na místě činu konečně vydaly svá tajemství. Policie pak na jejich základě ztotožnila v tu dobu již téměř 70letou Kumiko Jasufuku, Satoruovu spolužačku ze střední školy. Ta se k činu přiznala.

„Posledních dvacet let jsem trávila každý den ve strachu. Každý rok 13. listopadu na mě dopadala úzkost a sklíčenost. Nechtěla jsem, aby si mě odvedla policie, protože by to způsobilo potíže mé rodině. Když se mi ale policisté sami ozvali, byla jsem připravena se nechat zatknout. Chtěla bych se omluvit Namiko,“ uvedla podezřelá.

„Nikdy bych nečekal, že to bude ona. Myslel jsem, že vrah určitě opustil město, a ona mezitím celou dobu bydlela opodál,“ kroutil hlavou Satoru.

S podezřelou se znal ze školy, od studií ale dle jeho slov neměli žádný kontakt a viděli se všeho všudy jednou – rok před vraždou.

„Jen zmínila, že se vdala, ale že pracuje a je unavená. Před samotným zločinem nás nijak neobtěžovala, tak by mě v životě nenapadlo, že by to mohla být ona,“ vyprávěl.

„Placení nájmu nakonec mělo smysl. Pořád jsem v šoku, že vrah je někdo, koho jsem osobně znal. Namiko je mi strašně líto,” vzpomněl na závěr svou ženu, o které i po 26 letech mluví s nehynoucí láskou.