Strana zelených pořádá tento týden v sobotu a v neděli svůj programový a předvolební sjezd. Je to už rok, co byl do čela strany zvolen Matěj Stropnický, tehdy se hovořilo o posunu zelených doleva. Letos před ním a celou stranou stojí úkol vrátit zelené zpátky do sněmovny. Jaké šance mají a v jaké kondici se o místa v dolní komoře utkají, napoví i víkendový sjezd.

Zelení na něm představí svou novou volební identitu, strategii pro podzimní volby do Poslanecké sněmovny a tým osobností, které budou od sjezdu do voleb stínovat současnou vládu. Strana tak zahájí svou předvolební kampaň. Na sjezdu se také uskuteční schvalování dlouhodobého programu.

Zelení se v posledním roce snaží na sebe upozorňovat, vést kampaně a poukazovat na některé konkrétní problémy. Například se zastali pracovníků České pošty, jež jsou vystaveni šikaně a musí prodávat různé produkty, které s posláním pošty vůbec nesouvisí.

Strana zelených také přišla s kampaní 'Domov místo dávek' na podporu přijetí zákona o sociálním bydlení. Koaliční strany ho sice mají ve svém vládním prohlášení, ovšem ne a ne ho schválit. Zelení tak o sobě dávají vědět a pracují na tom, aby si je občané dokázali spojit s určitými tématy. Mimo jiné jde o to prolomit předsudek, že zeleným záleží pouze na životním prostředí, ale o běžnou každodenní realitu lidí se moc nestarají.

Stínová vláda plná osobností

Před víkendovým sjezdem se zdá, že hlavní důraz zelení položí na osobnosti, jež mají ke straně blízko a které na ní přenesou část svého renomé a přinesou tak straně hlasy, tedy na tým osobností, který má stínovat současnou vládu. Nápad to není špatný, ale má i svá slabá místa.

Zatím lze jen tušit, jaký typ osobností ve stínové vládě zelených zasedne. Pokud však vyjdeme z toho, kdo se objevil v jejich adventním kalendáři, který prezentovali na svých facebookových stránkách, můžeme si ve vládním týmu zelených představit například ekologickou ekonomku Naďu Johanisovou, rozvojového experta Tomáše Tožičku, senátorku Elišku Wagnerovou, historičku umění Milenu Bartlovou, podnikatele a filantropa Martina Hausenblase či dopravní expertku Miloslavu Pošvářovou.

To, že strana k sobě dokáže přitáhnout podobné osobnosti, je pozitivní a svědčí to o tom, že se zelení neuzavírají do sebe a dovedou navázat kontakt s inspirativními lidmi z různých prostředí. Na druhou stranu by to ale nemělo být na úkor samotných členů a členek. Prezentovat se skrze zajímavé osobnosti zvenčí a zapomenout na straníky by byla chyba.

Důležité je vytvářet prostředí, ve kterém mohou zelení růst, kde se rozvíjí stranická expertíza a členové se mohou zapojit do zajímavých projektů a aktivit a nikdo jim nehází klacky pod nohy, takže postupně sbírají zkušenosti a profilují se. Velký význam má v tomto smyslu komunální politika, kde zelení čile působí a časem z této úrovně může vzejít i řada úspěšných celostátních politiků a političek.

Strana však pokulhává i přes některé zmíněné chvályhodné počiny v tom, jak prezentuje svou celostátní agendu. Zelení by se měli v mnohem větší míře stávat nositeli konkrétních témat ve veřejném prostoru. Nemusí jich být mnoho, klíčové ovšem je, aby v nich získali jistou odbornost a využívali každou příležitost se k nim hlásit a něco pro ně udělat.

Zelení mají rovněž své zástupce v Senátu, které k tomu lze také využít. Horní komora by mohla být platformou, skrze níž by Strana zelených mohla zaujímat stanoviska ke schvalované legislativě, veřejně se profilovat a ukazovat, která témata jsou pro ni zásadní. Nyní to vypadá, jako by se podstatná část energie zelených někam vytrácela a i přes cenné pokusy se nedaří využívat všechny příležitosti, které strana má. 

Logická centralizace 

U stínové vlády zelených bude zajímavé sledovat, kolik se v ní objeví straníků a nestraníků a zda se všichni také vyskytnou na kandidátkách do Poslanecké sněmovny. Pokud by v týmu, který má stínovat vládu, byla drtivá převaha nestraníků a navíc se řada z nich nevyskytla ani na kandidátních listinách strany, je otázka, jaký význam by vůbec měla taková stínová vláda.

Lze uvítat, že osobnosti ve stínové vládě poslouží k propagaci strany a jejích témat, ale pokud by zároveň nebyly ochotné za zelené kandidovat a nejlépe jako její členové, působí to trochu jako klamavá reklama, kdy strana láká na někoho, kdo to se zelenými a jejich programem zase tak vážně nemyslí, když není schopný něčeho tak základního jako vstoupit do strany.

Mít blízké a sobě nakloněné osobnosti veřejného života působí hezky navenek, pro budoucnost politické strany a nakonec i její úspěch ve volbách je však důležitější členská základna a to, aby strana měla výrazné, kvalitní a čitelné osobnosti nikoli ve svém okolí, ale středu.

Pozice, ve které se ocitl předseda strany Matěj Stropnický, není jednoduchá. Pokud se zelení pod jeho vedením do sněmovny nedostanou, bude to v první řadě vyčítáno jemu. Proto je logické, že chce mít velký vliv na to, jak strana bude působit navenek, a také na podobu stranických kandidátek v jednotlivých krajích.

Stropnický už avizoval, že volební kampaň bude řízena a financována centrálně a že bude rovněž o vedení kandidátek s kraji vyjednávat. Ostatně i stínová vláda je prostředek, jak působení zelených směrem k veřejnosti v předvolebním období centralizovat.

Zčásti je to možná i reakce na to, že stranou stále zmítají spory. Z různých facebookových diskuzí i toho, co se proslýchá, se zdá, že podstatný díl energie straníků stále pohlcují dohady a šíření a vyvracení všemožných fám. Posun zelených doleva se rovněž neobešel bez vnitrostranické přetlačované a bojů, které podle zpráv přicházejících zevnitř strany neutuchají a stranu dále vyčerpávají.

Zelení jako čitelná strana

Zásluhou toho se však zelení mohou stát čitelnou stranou, která - pokud zapracuje na schopnosti oslovit voliče - má šanci přebrat část příznivců sociální demokracie a získat hlasy občanů, kteří prohlašují, že nemají koho volit, protože volba pravice se jim příčí a sociální demokraté a komunisté jsou na ně příliš konzervativní a podléhající různým represivním tendencím. Každé vyhranění se ale něco stojí.

Přestože to nikde nezaznělo přímo, lze vnímat souvislost mezi posunem zelených doleva a nechutí Pirátů společně s nimi kandidovat. Je čím dál více znát, že obě strany jsou už někde jinde a jejich společná kandidatura by násilně spojovala něco, co se od sebe už příliš vzdálilo.

Zelení stále mají šanci uspět a překročit pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny a to i bez spojenectví s jinou celostátní stranou či hnutím, musí se však více zaměřit na získání voličů v menších městech a na venkově, kde je podpora zelených nejslabší.

Kromě aktivních místních buněk v tom hraje velkou roli i jazyk, jakým představitelé zelených hovoří, zda myslí na ty, ke kterým zrovna mluví, jsou pro občany srozumitelní a nepůsobí útočně a arogantně. Klíčem k návratu zelených do sněmovny je však v první řadě to, aby se chovali jako týmový hráč, vzájemně se nepodráželi, upozadili svá ega a měli na mysli společný zájem a tomu i něco obětovali.