Zoufalství zelených a Piráti jako výtah do sněmovny?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Pirátská strana se rozhodla v příštích volbách do sněmovny kandidovat samostatně, odmítla tak i nabídku na společnou kandidátku od Strany zelených. Ta se ovšem mohla uskutečnit i pod názvem Pirátů. Z jakých důvodů dostali zelení košem?  

Předseda zelených Matěj Stropnický

Předseda zelených Matěj Stropnický,zdroj: Profimedia.cz

Strana zelených nabídla Pirátům sestavení společné kandidátky do sněmovních voleb příští rok. Nemělo jít o koalici, ani o vznik nového subjektu. Jedna ze stran by byla nominující a druhá by získala různé kompenzace.

Zelení navrhovali, aby celostátním lídrem byla veřejně známá osobnost s politickými zkušenostmi, která by nebyla členem ani jedné z obou stran. Místa na kandidátních listinách by si zelení a Piráti rozdělili přibližně půl na půl.

Piráti nabídku odmítli s odkazem na své dřívější rozhodnutí jít do voleb samostatně. Informace, že chtějí kandidovat sami za sebe, není nová. Předseda Pirátů Ivan Bartoš se v tomto smyslu vyjadřoval dlouho. Rozhodnutí republikového výboru Pirátské strany jen definitivně potvrdilo výsledky členské ankety, kterou na toto téma Piráti uspořádali už před časem, i doporučení republikového předsednictva.

V Pirátské straně skutečně není vůle kandidovat společně s jiným subjektem. Piráti si věří, poukazují na to, že jejich podpora stoupá s každými volbami. Sami jsou prý přesvědčeni, že ve volbách do sněmovny uspějí i bez spolupráce s jinou celorepublikově působící stranou.

Kompromisy nechceme

Podle předsedy zelených Matěje Stropnického mají obě strany natolik blízký program i podobné podporovatele, že je možné najít dostatečně velký programový průnik, který zmnoží síly obou uskupení, přitáhne další subjekty a osobnosti a zabrání tříštění. Piráti na to však mají jiný názor. Říkají, že v celostátních tématech se jejich programové cíle liší od cílů jiných stran a nechtějí přistupovat na kompromisy.

V tiskové zprávě ke svému rozhodnutí kandidovat samostatně dokonce tvrdí, že je zvláště obtížné hledat partnery, kteří prosazované principy aplikují i sami na sobě, což prý Piráti dělají dlouhodobě: zveřejňují kompletní účetnictví své strany na webu, vedou veřejný registr schůzek s lobbisty či přijímají zaměstnance pouze přes otevřená výběrová řízení.

Zajímavá je anketa, která se uskutečnila mezi členy Pirátské strany. Nejvíce Pirátů se vyslovilo pro následující variantu:

"Preferuji sestavovat otevřené kandidátky na základě primárních voleb v rámci krajů s možností kandidatury osobností a lidí z jiných subjektů, které se voleb samostatně nezúčastní, a oslovit potenciální partnery i mezi jinými liberálními stranami (např. Změna, Zelení, Klíčové hnutí, HNHRM či lokální a krajská hnutí…) Značka Piráti."

Druhá nejvíce preferovaná možnost, která získala jen o několik hlasů méně, zněla: "Preferuji čistě pirátskou kandidátku případně doplněnou o nezávislé." Ostatní varianty například koaliční kandidátka s jinou stranou nebo vytvoření společného subjektu z více stran a hnutí získaly jen zanedbatelný počet hlasů.

Zoufalství zelených

Nabídka zelených však nespadala ani do jedné z možností, které se v anketě vyskytly. Nebyla by to ani koalice, ani nový subjekt. Podle návrhu Strany zelených by šlo o kandidátní listiny Pirátů, nebo zelených, na kterých by ovšem byli přibližně ve stejném počtu zastoupeni kandidáti či kandidátky obou stran.

Reálně by tedy šlo o společné kandidátní listiny se společným rozpočtem, v případě zvolení do sněmovny se společným poslaneckým klubem a se společnou částí programu doplněnou vlastním programem jak zelených, tak Pirátů, který by ale nesměl být v rozporu s programovým průnikem. To vše by se odehrálo na základě smlouvy, kterou by obě strany spolu uzavřely.

Motivace zelených kandidovat společně s Piráty je jasná. Jejich šance dostat se do sněmovny samostatně je minimální. Podařit se jim to může pouze s někým a ze všech možností, které přichází v úvahu, jsou Piráti asi ta nejvíce přijatelná a představitelná.

Například společná kandidatura s hnutím Starostové a nezávislí by pravděpodobně byla dovnitř Strany zelených komunikovatelná mnohem obtížněji než ta s Piráty. Spolupráce zelených pod vedením Matěje Stropnického s hnutím STAN, které bylo součástí Nečasovy a Kalouskovy vlády, by zřejmě drhla ještě více a vzbuzovala ještě větší pochybnosti.

Piráti jako výtah do sněmovny

Z ohlasů, které se objevují na veřejně dostupných pirátských fórech, se zdá, že někteří piráti mají pocit, že je zelení chtěli jen využít jako výtah do sněmovny. Vzhledem k tomu, že sami Piráti se z této dvojice považují za toho silnějšího a perspektivnějšího, vnímají nabídku zelených jako snahu na úspěchu Pirátské strany parazitovat.

Její rozhodnutí, co se týče samostatné kandidatury, odráží náladu, která uvnitř Pirátů panuje. Přinejmenším část z nich se zřejmě také obává toho, že by jejich příznivci a voliči společnou kandidátku se zelenými nepochopili a mohli by si ji vyložit jako vzdálení se ideálům, které Piráti zastupují. Přestože mezi Pirátskou stranou a Stranou zelených opravdu existuje určitý programový průsečík, hlavní témata, která obě strany prosazují a kterými se prezentují navenek, se liší.

Navíc nejde jen o témata, ale především o různé emoce a dojmy. Někteří Piráti se možná bojí i toho, že pro jejich voliče nebo jejich část může být obtížně zkousnutelná osoba Matěje Stropnického, kterého si spojují s regulacemi, státními zásahy a vůbec snahou říkat lidem, co mají dělat, co je dobře a co špatně. Jako příklad může sloužit jeho slavný a z kontextu vytržený výrok o tom, že není normální, aby 80 procent českých občanů mohlo každý rok dosáhnout na leteckou dovolenou.

Na vlastní pěst

Hlavní důvod, proč společná kandidatura obou stran nedopadla, tak je, že pro zelené to byla pragmatická volba, nejschůdnější řešení, jak se s někým spojit a výrazně si zvýšit svoji šanci zasednout v Poslanecké sněmovně.

Jediný argument, který uvedli, byl ten, že současná doba potřebuje sjednocování jako sůl a zároveň podle zelených roste potřebnost existence liberální alternativy jednak vůči establishmentu napříč spektrem, jednak i vůči antiliberálním hnutím.

Piráti však pragmatické východisko nesdílejí a má pro ně mnohem větší hodnotu postupně pracovat na tom, aby uspěli samostatně, než vstupovat do spojenectvích, pro která neexistuje dostatek jednoznačných důvodů a která by si někteří jejich voliči mohli vysvětlit jako zrazení pirátských zásad.

Piráti mají asi pocit, že jejich sympatizanti budou raději, když kandidují samostatně a udělají pro svůj úspěch maximum a třeba se nakonec do sněmovny těsně nedostanou, než když se jim to povede, ovšem na úkor problematického spojenectví.

Těžko říct, zda mají pravdu. Možná opravdu teze o tom, že Strana zelených a Pirátská strana mají podobné podporovatele, není zcela přesná. Přejme úspěch Pirátům a stejně tak zeleným, aby nemuseli hledat spojence, ale dříve či později se do sněmovny dostali samostatně.

Tagy: Česko piráti domácí zelení Strana zelených Česká pirátská strana česká politika

Zdroje: Vlastní