Dnes je čtvrtek 21. listopadu 2024., Svátek má Albert
Počasí dnes 2°C Občasné sněžení

Komentář: Proč nebránit odpolitizování veřejnoprávních médií

Komentář: Proč nebránit odpolitizování veřejnoprávních médií
Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Snaha odpolitizovat mediální rady míří správným směrem, ale odehrává se v časech, kdy může vést k oslabení soupeřů Andreje Babiše, tradiční politické strany se však oslabují samy. Pokud budou na volbě rad trvat, uškodí si ještě víc.

Do Poslanecké sněmovny míří novely zákonů o České televizi a Českém rozhlase, které předkládá skupina poslanců napříč politickými stranami v čele s Martinem Komárkem (ANO). Úpravu zákonů prosazuje také Platforma "Svobodu médiím!", ve které působí rovněž advokátka Hana Marvanová, jež v minulosti zastávala funkci náměstkyně ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (ANO).

Cílem novel, které přichází s celou řadou zásadních změn, je odpolitizovat mediální rady, tedy Radu České televize a Radu Českého rozhlasu. Nyní jsou členové rad nominováni libovolným spolkem a následně je volí poslanci a poslankyně. Podle nové úpravy by zákon vyjmenovával organizace, které by navrhovaly po jednom členovi do obou rad, jednoho člena by také nominovaly politické strany či hnutí zastoupené v Poslanecké sněmovně.

Tito lidé by se v případně splnění několika základních podmínek, jako je způsobilost k právním úkonům, trvalý pobyt na území České republiky či bezúhonnost, následně stali členy rad. Členství v radách by nově také nebylo honorováno a zároveň by při České televizi a Českém rozhlase vznikla Správní rada, jejíž členové by odměnu dostávali. Správní rady by schvalovaly zásadní rozhodnutí ohledně hospodaření obou institucí a kontrolovaly ho.

Také by předkládaly radám návrh rozpočtu České televize a Českého rozhlasu. Kromě politických stran by členy rad navrhovalo dvacet dva organizací mezi nimi například Česká konference rektorů, Akademie věd České republiky či Českomoravská konfederace odborových svazů. Novely zákonů jsou inspirované modelem, který funguje v Německu, konkrétně v Bavorsku.

'Odpolitizování' jako Babišovo zaklínadlo

Klíčovým momentem je jednak snaha odpolitizovat mediální rady a také případný dopad na soupeření mezi hnutím ANO a tradičními stranami. Pro uskupení Andreje Babiše je "odpolitizování" stěžejním zaklínadlem. O co jiného by se také hnutí, které se vymezuje proti klasickým politickým stranám a jehož hlavní představitel politiku odmítá, mělo snažit než o odpolitizování všeho, co odpolitizovat jde. Odpolitizovat v tomto smyslu znamená odstřihnout od vlivu klasické politické strany.

Tedy máme tady hnutí s touto ambicí, v jehož čele stojí miliardář a majitel mediálního domu, který má tendenci rozhodovat prakticky o všem z pozice autoritativního šéfa, a vedle toho rady České televize a Českého rozhlasu, do kterých doposud volily členy a členky politické strany zastoupené v dolní komoře parlamentu. A samozřejmě do nich nevolily někoho, kdo by proti nim nějak zvlášť vystupoval a bojoval s nimi. V této situaci se objevují novely obou zákonů.

Šéfredaktor Svobodného fóra Pavel Šafr, který v minulosti šéfoval Lidovým novinám, Mladé frontě DNES, Reflexu či Blesku, bije na poplach. Upozorňuje na to, že snaha Babiše všechno odpolitizovat je přímým útokem na základy demokracie. Šafr vychází z toho, že parlament je klíčovou demokratickou institucí a je výrazem demokratických poměrů v zemi.

Bývalý šéfredaktor Blesku celou věc staví tak, že když se parlamentu odebere vliv na veřejnoprávní média, znamená to věnovat média silným hráčům mimo něj. Výslovně píše: "V těchto radách totiž nyní stále ještě sedí lidé, kteří patří k proudům, jež ve společnosti brání Andreji Babišovi uchopit monopolní moc a jsou vůči jeho mocenským tlakům odolní."

Šafr se tak obává toho, že po zrušení současného systému volby z rad zmizí oponenti Andreje Babiše. 

Krok správným směrem

V Ústavě České republiky se skutečně uvádí, že náš politický systém je založený na volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy. Strany jsou ústředním prvkem naší demokracie a pokud na ně někdo útočí, zpochybňuje i naši Ústavu.

Na druhé straně, jestliže politické strany nerespektují základní demokratické principy a v některých případech, kdy je ta či ona partaj ovládána různými bratrstvy, to tak opravdu vypadá, jsou to nakonec ony samy, kdo náš politický systém podkopává.

Právě to jsou důvody, proč strany nemají být všemocné a proč není žádný důvod, aby měly vliv na veřejnoprávní média. Veřejnost nelze zúžit na politické strany zastoupené ve sněmovně. Existují i jiné cesty, jak dosáhnout toho, aby byl dohled nad naplňováním veřejnoprávní funkce České televize a Českého rozhlasu, třeba skrze různé spolky a organizace, jak stojí v navrhovaných novelách.

Jasné oddělení obou médií od politických proudů, ze kterých se formují konkrétní strany a hnutí, je naopak ku prospěchu věci.

Přijetí uvedených zákonů může skutečně vést k oslabení soupeřů Andreje Babiše, ale pokud by bylo věci, která je v principu správná, bráněno jen proto, že zrovna v tento moment nahrává někomu, koho nemáme rádi, zavání to účelovostí. A každá účelovost se ve výsledku obrátí proti tomu, kdo ji prosazuje. To platí bez ohledu na to, zda předseda hnutí ANO je či není vážným ohrožením pro naši demokracii. Každá snaha se Babišovi bránit stylem "účel světí prostředky" ho totiž jen posílí.

Obnovit důvěru

Novely obou zákonů má smysl kritizovat, ale v konkrétních bodech, ne za snahu odpolitizovat mediální rady či za to, že pomohou lídrovi ANO. Takové počínání je krátkozraké. Politické strany nemohou střet s Andrejem Babišem vyhrát tím způsobem, že se zabetonují v současných pozicích a budou trvat na něčem, co jim nepřísluší.

Jistě je nepříjemné nechat se připravovat o sféry vlivu, na které jsou strany zvyklé, ale jejich hlavní oslabení nespočívá v tom, že se upraví zákon o České televizi a Českém rozhlase a už nebudou volit mediální rady. Oslabují se především tím, že ztrácejí důvěryhodnost a společenskou podporu.

Pokud chtějí být klasické politické strany silné a porazit hnutí ANO, musí v první řadě pracovat na tom, aby to, co je psáno v Ústavě, bylo něčím, k čemu se česká veřejnost hrdě hlásí: politické strany jsou pilířem, na kterém stojí naše demokracie. Dnes to zní jako heslo, po jehož vyslovení si člověk odplivne, protože mu zkrátka nevěří a připadá mu jako výsměch. 

Zdroje:
Vlastní