Jen pro pořádek to rychle shrňme. Zákon schválilo 135 poslanců, 39 jich bylo proti - všichni z ANO. Babiš se chce obrátit na právníky potažmo na ústavní soud, protože mu jsou podle jeho názoru upírána občanská práva. Někdo mu zakazuje "něco vlastnit", což odporuje základní listině práv a svobod.

Babiš je krajně rozhořčen, považuje se za oběť šikany neschopných a závistivých, kterým vadí, že je úspěšný. Všechny další výroky a prohlášení členů ANO k tomuto tématu jsou víceméně kopií výše uvedeného, za zmínku stojí snad jen názor pražské primátorky Adriany Krnáčové, která se nechala slyšet, že se zákonem souhlasí, ale hlasovala by proti němu. Poněkud schizofrenní, ale v ANO jistě běžné.

Oligarcha, na kterého je zákon krátký

Nikdo si asi nedělá iluze o tom, že zákon Babiše skutečně nějak omezí. Způsobů, jak legislativu obejít, je opravdu hodně. Babiš už naznačil, že se například může oženit a převést na manželku celý Agrofert i s Mafrou. Může použít metodu Čapí hnízdo a převést firmu na děti, může třeba najít náhodného člověka na ulici, zaplatit mu tři tisíce korun, aby na sebe nechal přepsat Mafru. Je zbytečné vyjmenovávat všechny možnosti, které Babiš legálně má. Zákon je na něj v podstatě krátký.

Přesto je nová legislativa komplikací pro jeho ambice, což si ministr financí uvědomuje. Už nyní se musí poměrně často vyjadřovat k nejrůznějším střetům zájmů, kterými je jeho politická existence zatížena. Zatím se mu to se střídavými úspěchy daří. Ovšem pokud bude muset nově vysvětlovat, že Mafru vlastní jeho žena, bude to opravdu potupné.

Martyrium, které zažil s Čapím hnízdem, se mu jistě vrylo do paměti, úspěšný byznysman není zvyklý se obhajovat v televizi jako nějaký uličník. Kauzu Čapí hnízdo ve sněmovně překryl hodiny trvající lamentací a všeobjímajícím obviňováním sahajícím až skoro k Praotci Čechovi.

Pokud stejnou kličku použije i v případě Agrofertu a Mafry, bude ho čekat to samé. Každá dotace a každá dohoda, který uzavře se státem, bude předmětem interpelací a mediálního zájmu, protože bude muset stále znovu vyvracet, že Agrofert patří ve skutečnosti jemu, i když ho formálně nevlastní.

Voličům ANO a příznivcům Babiše naopak celá situace vadit nebude. Vše zapadne to jejich Matrixu, kdy je jejich bojovník se starými pořádky tupen a omezován trouchnivou politickou konkurencí s aricpadouchem Miroslavem Kalouskem v čele.

Babiš si může nasadit mučednickou korunu a volat do světa, jak je obírán o svá práva, protože si to parta politických vyžírků, kteří v životě nic nedokázali, přeje. Možná mu to přinese i politické body, povaha českého voliče je v tomto nevyzpytatelná.

Lex Babiš tedy ve skutečnosti Babiše tedy neomezí a v očích jeho voličů mu rozhodně neuškodí. To muselo být jasné i poslancům, kteří zákon podpořili.

Bezzubý, ale nikoli zbytečný zákon

K čemu tedy vlastně je nová legislativa? Jednoduchá odpověď zní, že podobný zákon proti kumulaci politické a ekonomické moci mají všechny vyspělé země a my bychom se k nim měli připojit. Především je ale podstatné, že stát vyslal poselství, že je nepřípustné, aby politik vlastnil média a čerpal dotace.

Je jedno, nakolik je zákon děravý nebo že ho lze obejít. Stát konečně zaujal stanovisko k situaci, která v moderních českých dějinách nastala vůbec poprvé. Fenomén Babiš je příliš zásadní a stává se stále důležitějším na to, aby mohl být nadále přehlížen.

Bohatých Čechů je mnoho a mnozí z nich mají vazby na politické strany, o tom si není třeba dělat iluze. Česko je ale nyní v situaci, kdy se v rukou jediného člověka sbíhá tolik moci, prostředků, kompetencí a informací, že to výrazně překračuje rámec toho, co je běžné.

Itálie se se Silviem Berlusconim (a jeho moc přitom byla reálně menší, než Babišova), potýkala celá desetiletí a nedá se říct, že by to skončilo nějakou fatální Berlusconiho porážkou. Celá jedna italská éra je spjatá s jediným mužem a velmi podobně to začíná vypadat u nás. Je dobře, že stát jasně konstatoval, že politik nemůže vlastnit média, že příjemce dotací nemůže být jejich kontrolor nebo je dokonce sám sobě přidělovat.

Politici by se ale neměli nechat ukolébat tím, že zákon prosadili. Za rok budou parlamentní volby a nic nenasvědčuje tomu, že by z nich ANO nemělo vyjít jinak než vítězně. Babiš může být za rok premiérem a zákon si může následně zrušit, pokud si to s koaličními partnery vyjedná. Jeho moc ještě vzroste a pak už bude skutečně zaděláno na malér.

Žádný zákon totiž nemůže vyřešit to, že ostatní politické strany tváří v tvář Babišovi selhávají a nejsou schopny přitáhnout větší než malé množství voličů. Chyba totiž nakonec není v Babišovi, ale v těch, kteří jeho vzestup umožnili a teď zoufale tahají za záchrannou brzdu.