Ekologové v pravidelných intervalech připomínají plastové ostrovy v oceánech, vzrůstající hory pneumatik i jednorázových dětských plenek. Příliš se však nemluví o tom, že ne vše s označením "papírové" je jednoduše recyklovatelné.

Občas se tak stále v kontejnerech na papírový odpad objevují plata od vajíček či ruličky od toaletního papíru, které už mají za sebou tolik cyklů recyklace, že už z nich další výrobek "vymáčknout" nejde.

Zbytečně však zaměstnanci třídíren na pásech nacházejí i kelímky od kávy. Kvůli povoskování nebo tenké vrstvě polyethylenu jsou odsouzeny ke spálení, případně až dvacetiletému rozkladu na skládce.

Je potřeba ten nejkvalitnější papír, jinak hrozí promáčení

"Ba co víc, kelímky nejsou ani primárně vyrobeny z recyklovaného papíru. Tak, jak jsou navrženy, přichází tenká vnitřní vrstva papíru do styku s horkým nápojem, takže musí být vyrobena z přírodní papíroviny. Ve skutečnosti jde o panenské materiály určené na jedno použití," říká ve svém dokumentárním cyklu Hugh’s War on Waste (Hughova válka s plýtváním) Hugh Fearnley-Whittingstall.

Jen ve Spojených státech tak ročně kvůli kelímkům pokácí šest milionů stromů, další miliony stromů padnou na kelímky v jiných zemích milovníků kofeinu – Velké Británii (2,5 miliardy kelímků ročně), Itálii nebo Německu.

V Česku je situace o něco lepší, protože mnoha lidem se zdá cena za kávu prodávanou v některém z řetězců příliš vysoká a raději si tak svůj šálek kávy uvaří doma či v práci.

Podle Lawrence Reeda, ředitele předního volnotržního think-tanku Foundation for Economic Education, zanechá výroba jednoho papírového kelímku na světě překvapivě větší uhlíkovou stopu než výroba jeho plastové alternativy.

Vyrobit plastový kelímek je překvapivě ekologičtější

"Průměrný desetigramový papírový kelímek při výrobě spotřebuje 33 gramů dřeva a použije o 28 procent více ropy než plastový kelímek," píše Reed ve svém textu Mýty o recyklaci.

Navíc podle něj papírový kelímek potřebuje k výrově 36krát víc chemikálií než plastový – mimo jiné kvůli tomu, že váží asi sedmkrát víc. "Potřebuje 12krát více páry, 36krát více elektřiny a dvakrát více chladící vody ve srovnání s plastovým kelímkem. Dále spotřebuje 580krát více odpadní vody a při jeho výrobě vzniká deset až stokrát více zbytkových odpadů polutantů a třikrát víc emisí," vypočítává Reed.

Nápojové kelímky teoreticky recyklovatelné jsou, ale oddělení povrchové vrstvy od papírového jádra je tak technologicky náročné, že například v celé Velké Británii jsou jen dvě třídící a recyklační linky, z toho jen do jedné míří kelímky z kavárenských řetězců.

Kavárenské a restaurační řetězce se faktem, že jejich kelímky nejsou recyklovatelné, veřejně příliš nechlubí. Případně zmiňují alespoň skutečnost, že jejich šálky na horké nápoje "obsahují desetiprocentní podíl recyklovaných vláken", jak píše na svých stránkách společnost Starbucks.

Vylepšené kelímky nebo vlastní hrnečky

Právě ta uspořádala v roce 2009 takzvaný Kelímkový summit na univerzitě Massachusetts Institute of Technology, na který sezvala své konkurenty, aby společně zkusili přijít na to, jak učinit miliardy kelímků recyklovatelnějšími.

Takový kelímek už přitom skutečně existuje, vytvořil ho Brit Martin Myerscough a jmenuje se Frugalpac. Kelímek je vyrobený z papíru a je uvnitř potažený tenkou filmovou vložkou, kterou lze po použití z kelímku jednoduše svléknout a obě části vhodit do tříděného odpadu – do plastu a do papíru. Starbuck se už – alespoň ve Velké Británii – nechal slyšet, že ekologické kelímky vyzkouší.

Zbytečné plýtvání kvalitním papírem na kelímek, který skončí do půl hodiny v koši, ale mohou definitivně vyřeší jen sami zákazníci. Stačí si vzít vlastní šálek. Většina kavárenských řetězců připravuje kávu i do přinesených hrnečků a plastových kelímků a některé za to dokonce dávají zákazníkům slevu.