Práce z domu (buď v určené dny nebo nahodile podle potřeby) vnímají zaměstnavatelé i zaměstnanci především jako benefit. Systém v tuto chvíli není nijak výrazně regulován a nezdá se, že by to mělo nějaké fatální důsledky nebo to přinášelo jedné či druhé straně výraznější komplikace. Přesto (nebo možná právě proto) se ministryně rozhodla systém upravit, a podle svých slov zlepšit ochranu a podmínky zaměstnanců, kteří takto fungují.

Současnou podobu homeofficů upravuje stávající zákoník práce. Velmi zjednodušeně řečeno při práci doma platí stejné podmínky, jako při práci v zaměstnání. Zaměstnanec nesmí pít alkohol, měl by při práci dbát na svou bezpečnost, atd. Využití pracovní doby je na něm, práci si může rozvrhnout dle svých potřeb.

Je potřeba zmínit, že k práci z domu zaměstnavatel přistupuje zpravidla jen u takových pozic a činností, které lze z domu vykonávat a které tuto volnost pracovní doby umožňují. Je jasné, že k práci z domu musí svolit obě strany a podmínky si nastavují vzájemně tak, aby byla pro obě strany výhodná.

Když se reguluje něco, co není třeba

Ministryně Marksová má přesto pocit, že je potřeba věci zpřesnit. V návrhu novely zákona například požaduje, aby poskytnutí potřebné techniky bylo vždy garantováno zaměstnavatelem v případě, že zaměstnanec takovou techniku doma nemá. Zaměstnavatel má rovněž hradit náklady na telefon a internetové připojení, které souvisí s prací. Zaměstnanec také musí projít školením bezpečnosti práce. Tento bod je spíše formalita.

Povinnost poskytnout firemní techniku je spíše nadbytečná. Opět platí, že zaměstnavatel k práci z domova přistoupí pouze tehdy, pokud k tomu dokáže poskytnout odpovídající techniku, nebo ví, že ji zaměstnanec má. Problém bude zejména s hrazením internetu, pokud zaměstnanec funguje na domácím připojení a platí si ho měsíčním paušálem. Musel by se dohodnout, jakou poměrnou část zaměstnavatel uhradí.

To vše jsou spíše nadbytečné byrokratické překážky, které by mohly odradit zaměstnavatele od toho, aby práci z domova dál zaměstnancům umožňovali. 

Největší pozdvižení vzbudil návrh, aby zaměstnavatel zajistil pravidelný kontakt zaměstnance s ostatními pracovníky na pracovišti a zamezil tak jeho sociálnímu odloučení. Zní to velice hezky a kdo si někdy zkusil dlouhodobě pracovat z domu, ví, že ztráta sociálního kontaktu skutečně hrozí.

Dlouhodobá práce z domova v řádu týdnů či měsíců však není v zájmu zaměstnance ani zaměstnavatele, který si toho bývá zpravidla vědom. 

Každý alespoň trochu kompetentní manager ví, že je potřeba, aby zaměstnanci docházeli do práce alespoň na porady nebo schůzky. V hlavách sociálních demokratů se sice zřejmě vylíhla představa zaměstnance žijícího v totální sociální izolaci jako poustevník, běžnou praxí to však není. 

Šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Jiří Středula namítá, že dochází k situacím, kdy si šéf v pátek večer vzpomene, že chce nějaký úkol do pondělí a uloží zaměstnanci práci z domu, aby daný úkol přes víkend udělal. Tady však problém v homeofficu, jako v tom, že jde o klasický přesčas, který by měl být finančně ohodnocen odpovídajícím způsobem.

Ostatně Středula připouští, že návrh ministerstva v jeho stávající podobě nebude funkční zejména kvůli nutnosti hradit poplatky za internet a telefon.

Je samozřejmě možné si vymyslet desítky bizarních situací, které při práci z domova mohou nastat. Určitě se dá ze strany zaměstnavatele (ale i zaměstnance) práce z domu zneužívat, ale rozhodně se tak neděje masově. V tomto případě platí, že systém funguje bez problémů, i když žádným větším regulacím nepodléhá.

Zásah ministerstva může podle některých vést k tomu, že se práce z domova přestane nabízet, protože zaměstnavatele zavalí povinnostmi. Práce z domova bude mít vždy svá specifika, nemůže ji vykonávat každý a zdaleka ne každá pracovní pozice ji umožňuje.

Ti, kteří tuto možnost využívají, jsou zpravidla schopni si sami pohlídat, jestli jim podmínky vyhovují či nikoliv. Je třeba jasně říct, že práce z domu není nějaký podloudný způsob, jak zaměstnavatelé vykořisťují své zaměstnance. Sociální demokraté by se neměli plést do věcí, o kterých zcela zjevně mají mlhavou představu nebo ke které se apriori staví spíše negativně. Opravovat něco, co funguje, je zbytečné a v tomto případě to může dokonce zaměstnance, pro něž jsou homeofficy výhodné, poškodit.