"To se vám to studuje, když my na vás pracujeme!" Tuhle větu v libovolné variaci si už vyslechl nejeden student, nejčastěji při návratu z nočního tahu ranním autobusem či tramvají. Za tuto výčitku si pochopitelně můžou sami, tím spíš, že se často posmívají nad strašným údělem pracujícího člověka, který musí brzy ráno do práce, zatímco oni se vrací z večírku domů.

Stereotypní představa poflakujících se vysokoškoláků bez pracovních povinností je ale ve skutečnosti celkem mylná. Pohoršovat se nad trudným údělem pracujícího člověka nemůže podle výzkumu Eurostudent většina studentů. Sami totiž během svého studia pracují. Ze zjištěných údajů dokonce vyplývá, že téměř 40 procent vysokoškoláků má pravidelnou práci, nejen nárazové brigády.

Demotivující motivace

Práce při studiu není samozřejmě žádným mimořádným počinem. Podle výzkumu potřebuje český vysokoškolák průměrně přes devět tisíc korun měsíčně. Studenti si navíc na veřejných školách studium neplatí. Pokud si tedy studium neprotáhnou na nadstandardní dobu. Pak si totiž musí každý semestr hradit z vlastní kapsy, nebo tedy kapsy rodičů.

Nejde přitom o nějakou symbolickou částku. Například na Masarykově univerzitě v Brně dosahuje maximální výše poplatků za prodlouženou dobu studia 72 tisíc korun za rok.

Nikdo nezpochybňuje, že studenti si můžou za poplatky sami. Vždyť dvě třetiny studentů, kteří školu nedodělaly, uznávají, že stačilo, kdyby více zabrali. Hrozba vysokých poplatků je měla dostatečně motivovat, aby se tomu za každou cenu vyhnuli.

Jakmile po nich škola žádá několik tisíc za semestr, nezbývá jim nic jiného, než začít vydělávat. Studenti, kteří chtějí školu dokončit, pak musejí upřednostnit práci před studiem, aby mohli na škole zůstat. Na jeden nedodělaný semestr pak snadno naváže další, studenti platí desítky tisíc a nakonec studium vzdají.

Nesnesitelná těžkost pracujícího studenta

Poplatky za studium ale nejsou zdaleka jediným důvodem, proč tolik vysokoškolských studentů pracuje i za cenu rizika, že jim práce ohrozí studium. Řada z nich si jednoduše musí vydělávat na život, nebo potřebuje praxi.

Nezřídka se pak dostávají do situace, kdy jim práce bere čas a energii, což jim pak silně komplikuje studium. Pokud práci a současně studium nezvládali, měli by tento problém radikálně rozetnout.

Jenže co když pracují, aby vůbec mohli studovat? Výzkum zjistil, že každý šestý student by bez vydělaných peněz musel studium ukončit a jak už jsme zmínili, zdaleka nejde jen o studenty, kteří si protahují studium. Ukončit studium, protože ho nezvládají skloubit s prací, přitom musí přes 15 procent studentů. 

Lidé, kteří by chtěli studovat, ale nezvládají vedle toho pracovat, aby se uživili, mají několik možností. Můžou jim pomoci rodiče s pocitem, že je to investice do budoucna. Statistiky mluví jasně: lidé s titulem nemají problém najít práci a v průměru vydělávají víc, než lidé s nižším vzděláním.

Mládež z chudších poměrů by mohla vsadit na svoji budoucnost a risknout půjčku. Studium pak bude končit s koulí na noze v podobě dluhu, který může snadno přerůst v dluhovou spirálu. Tady ale záleží na tom, jak jsou na tom s finanční gramotností a také na tom, jaký obor zvolili.

Bohatí právníci práci zvládají

Nejlépe jsou na tom podle statistik studenti práv a ekonomie. Nejenže pracují už za studií přímo v oboru, ale oproti ostatním pracujícím studentům vydělávají nejvíce peněz. Na opačné straně se krčí umělecké a společenskovědní obory. Většina jejich studentů pracuje mimo obor, který studuje, a navíc za málo peněz.

Ruku v ruce s tím roste riziko, že nebudou mít dostatek peněz, aby mohli pokračovat ve studiu. Navíc bez praxe v oboru pro ně bude problém sehnat práci alespoň blízkou oblasti, ve které jsou titulem potvrzeni jako odborníci. 

Je to paradoxní. Lidé, kteří studují obory, ve kterých pak hůř nachází uplatnění na trhu práce, během studia vydělávají málo peněz, takže jim hrozí, že se studium může nekonečně protáhnout a prodražit. V nejhorším případě ho ukončí předčasně bez úspěšné tečky. 

Práce při studiu pro někoho může znamenat peníze, praxi a nakonec i diplom. Pro jiné ale může představovat permanentní hrozbu ukončení studia i existenční problémy. Ve chvíli, kdy by se vysokoškolské vzdělání stalo soukromým a placeným, tito lidé by s největší pravděpodobností do jeho bran vůbec nevstupovali.