Evropa by mohla slavit. Od podpisu Římských smluv, které v roce 1957 porodily Evropské hospodářské společenství (předchůdce Evropské unie), uplyne tento týden (v sobotu 25. března) 60 let. Žádné velkolepé ohňostroje a salvy z děl u toho však nebudou.

Důvod je nasnadě: Evropská unie neprožívá zrovna velkolepé chvíle.

Zpočátku Evropané postupovali jedním směrem. Odstraňovali bariéry, které stály v cestě pohybu lidí a obchodu mezi státy, vytvářeli a posilovali nadnárodní instituce.

V posledních letech ale Evropa dospěla k bodu zvratu. Národní zájmy nabývají na síle. Evropské kyvadlo se začalo pohybovat opačným směrem – od integrace k dezintegraci. Evropští vůdci hledají způsob, jak je přimět, aby pokračovalo směrem původním. Zatím marně.

S nadsázkou a dávkou cynismu se vývoj evropské integrace dá popsat cyklem katastrofálního projektu, který Donald H. Sanders a Lawrence Welke (Computers and Management in a Changing Society) dělí na sedm etap.

1. Nadšení

– Provází každý začátek projektu. V případě sjednocující se Evropy byl budovatelský zápal patrný při startu zóny volného obchodu, celní unie, společného trhu, schengenského prostoru volného pohybu lidí i měnové unie.

– Obchod po odstranění bariér utěšeně rostl. Radovali se výrobci, obchodníci i zákazníci. V schengenské oblasti se turisté, pendleři i přepravci rozplývali nad komfortem při cestách přes hranice. U eura jižní státy jásaly nad pevnou měnou a levnými úvěry.

2. Vzrůstající zájem

– Do projektu evropského sjednocení se postupně zapojují další státy. 

Zakládající šestka (Belgie Francie, Lucembursko Itálie Německo a Nizozemsko) se sedmkrát rozšiřovala – až na nynější osmadvacítku. (Česko do unie vstoupilo v roce 2004 a nejnovějším unijním přírůstkem se v roce 2013 stalo Chorvatsko.)

– Obdobně se rozšiřovaly eurozóna i schengenský prostor. Eurozóna má dnes 19 členů, Schengen 22.

3. Ztráta iluzí

– Objevují se problémy, před kterými sýčkové varovali už na počátku. Zemědělská politika založená na dotacích byla příliš nákladná (v 70. letech minulého století pohltila dvě třetiny výdajů EHS) a také absurdní (až donedávna unie dotovala pěstitele tabáku, byť přijímala normy odrazující od kouření).

– Přebujelá bruselská byrokracie "plnila (patrně i překračovala) plán" a chrlila hory norem, které nikdo nemohl učíst a které nikdo nepotřeboval.

– Vnější hranice Schengenu byly (a leckde dosud jsou) děravé. Evropské státy si nebyly schopny v reálném čase vyměňovat informace o nebezpečných lidech.

– Euro se ukazuje jako příliš tvrdé pro jih eurozóny. Němci a obyvatelé dalších států ze severu unie přitom odmítají dotovat chudé státy jihu. Jižané si tak, jako kdysi nemohou pomoci devalvací národní měny a musí si utahovat opasky.

– Volný pohyb uvnitř unie vyvolal příliv pracovníků z východu Evropy na západ. Nejpočetněji jsou mezi nimi zastoupeni Poláci. Jen do Anglie jich dorazilo na 850 tisíc.

4. Katastrofa a panika

– Po finanční krizi se země eurozóny propadají do dluhové krize. Dluhy byly vyvolány jak deficitní rozpočtovou politikou maskovanou penězi z Bruselu a účetními machinacemi (Řecko), tak nízkými úroky, které vyvolaly boom na trhu s realitami (Irsko).

– Příval uprchlíků donutil některé státy Schengenu obnovit na hranicích kontroly. (Pozorovatelé přitom upozorňují, že uprchlická vlna z roku 2015 může být pouze předehrou tsunami, které může do Evropy donést až tři miliony uprchlíků.)

– Britové loni v červnu odhlasovali v referendu odchod monarchie z bruselské Evropy. Jedním z hlavních důvodů, proč volili brexit, byla migrace Poláků a obyvatel dalších nových zemí unie.

– V mnoha evropských státech posilují strany hlásající odchod z eurozóny i Evropské unie.

5. Hledání viníků

– Ještě neskončilo. Z krize eura jsou obviňováni politici, regulátoři i bankéři. Za problémy Schengenu obviňuje jedna vláda druhou.

6. Potrestání nevinných…

7. … a povýšení těch, kteří stáli stranou

– K posledním dvěma etapám státy Evropské unie, eurozóny a Schengenu (zatím) nedospěly.

Podobnost vývoje evropské integrace s etapami nezdařených IT projektů, které popisují Sanders a Welke, je vskutku nápadná (alespoň do bodu 5). Musí však evropské projekty skončit katastrofou?

Leckdo se je snaží zachránit a vymýšlí "upgrade". A tak vznikají plány na vícerychlostní Evropu, v níž státy, které mají zájem, aby v určitých oblastech dělaly společně víc, vytvoří koalici. Anebo na "mini Schengen" zahrnující Belgii, Francii, Německo, Nizozemsko a Lucembursko. Někteří ekonomové a polici také zmiňují alternativu, že z eurozóny budou "propuštěny" jižní státy a vznikne menší, zato udržitelná oblast eura.

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker nedávno předložil evropským lídrům Bílou knihu, která obsahuje pět alternativ dalšího vývoje Evropy (zde). Zatím se však Evropané na ničem nedokázali shodnout. 

Kdo ví, kolik ještě mají času. Jasné je jen to, že nynější stav je nestabilní a také neudržitelný.