Prezident Zeman je velkým propagátorem čínských investic do České republiky.

Zatím se bohužel více než o investice jedná o akvizice, které spíše než ekonomický růst znamenaly pouze to, že několik českých miliardářů je bohatší o několik miliard.

Přesto se zdá, že čínská ekonomika je natolik silná, že by byla skutečně škoda, aby čínské společnosti při svém "nákupu světa" Českou republiky minuly.

Jako Amerika před černým pátkem

Realitou však je, že Čína stojí před velkou depresí a výrazné svázání české a čínské ekonomiky by mohlo tu českou významně ohrozit.

Čínská ekonomika trpí takzvaným přehřátím. Zdánlivý růst čínské ekonomiky totiž nekoresponduje se skutečným růstem koupěschopnosti obyvatelstva.

zdroj: Hlídací Pes

Čínská ekonomika je také spojena s nereálným investičním očekáváním a začínající vysokou mírou inflace.

Pro úplné zobrazení rozklikněte obrázek | zdroj: Hlídací Pes

Ekonomická situace Číny připomíná ekonomiku USA ve dvacátých letech minulého století, a to extrémní majetkovou nerovností obyvatel, existencí realitní bubliny a nízkou transparentností finančního trhu.

Čínská vláda se přehřátou ekonomiku snaží zchladit zvyšováním úrokových sazeb. Utahováním ekonomiky chce rovněž zmenšit realitní bublinu.

Tato opatření způsobila, že ceny čínských nemovitostí začaly klesat, a to i o 20 procent. Pokud bude tento trend pokračovat, vypukne realitní krize srovnatelná s tou ve Spojených státech.

Gigantický dluh

Čínská vláda na ekonomické problémy zareagovala rovněž investicemi v rozsahu téměř 600 miliard dolarů směřovanými zejména do infrastrukturních projektů.

Tyto projekty rostly úžasnou rychlostí, ale za cenu nízké kvality, nedostatečné bezpečnosti a mimořádné předřazenosti. Vedly také ke specificky čínskému fenoménu, kterým je vznik měst duchů, tedy zcela neobydlených měst postavených za účelem nastartování ekonomického růstu.

Infrastrukturní investice navíc zvýšily čínský dluh takovou měrou, že se Čína dostala na hranu dluhové krize.

Pro úplné zobrazení rozklikněte obrázek | zdroj: Hlídací Pes

Obecně se dá konstatovat, že čínský ekonomický růst v posledních třiceti letech byl financován na dluh. Toto financování bylo možné z toho důvodu, že míra růstu zadluženosti byla o něco nižší než míra hospodářského růstu.

To se však změnilo. V současné době dosahuje celkový čínský dluh přibližně 300 % hrubého domácího produktu a jeho výše přesahuje 28 bilionů dolarů. Tento dluh nezahrnuje jen dluh státní, ale např. i dluh podniků, které jsou podle odhadů více než z 60 % ve státních rukou.

Pro srovnání je třeba uvést, že státní dluh USA, který je považován za gigantický, činí 104 % hrubého domácího produktu a státní dluh Japonska, které je v krizi již přes dvacet let, činí 230 % hrubého domácího produktu.

Čínská vláda nad tímto dluhem ztratila kontrolu a jediným jeho řešením by byl masivní rozprodej majetku, k čemuž ale není politická vůle.

U konce s dechem

Naprostá většina veřejných výdajů nepřipadá v Číně na vrub ústřední vlády, ale na vlády regionální. Infrastrukturní projekty regionálních vlády byly financovány úvěry ve výši téměř dvou bilionů dolarů, z čehož téměř třetinu tvoří úvěry klasifikované jako špatné.  

To vše vyvolalo inflaci, která zdražila nájmy, potraviny a mzdy. Jedna z hlavních čínských výhod, kterou byla levná práce, se tak stala otázkou minulostí, a existují země, které mohou výší ceny práce s Čínou úspěšně soutěžit, jako jsou např. Indonésie a Filipíny.

Dech v budoucnu zřejmě ztratí i dosud suverénní export. Čínský vývoz byl poškozen světovou finanční krizí a je závislý na stále ještě otřesených a předlužených amerických spotřebitelích.

Navíc byl podporován uměle drženým slabým kurzem jüanu. Dny slabé měny jsou ale rovněž u konce. Spojené státy totiž stále více a více tlačí na jeho zhodnocení. To učiní export dražší a méně konkurenceschopný.

Čínští boháči hlasují nohama

Problémem je také to, že čínská populace stárne, což uspíšila politika jednoho dítěte, která do roku 2013 zabránila narození 400 milionů dětí a vyvolala demografickou nerovnováhu mezi pohlavími.

Teprve v loňském roce Ústřední výbor Komunistické strany Číny přijal rozhodnutí, které povoluje mít v rodinách děti dvě.

Čínské elity navíc očividně čínskému režimu a ekonomice nevěří.

Celých 60 % nejbohatších Číňanů by se chtělo z Číny vystěhovat. Taková míra nedůvěry elit ve vlastní stát nevěstí nic dobrého.

Zahraniční investory je určitě třeba v České republice vítat, bylo by ale chybou českou ekonomiku, která je závislá na německém hospodářství, výrazněji vázat na nestabilního partnera, kterým Čína v současné době je.

Aleš Rozehnal pro Ústav nezávislé žurnalistiky

Autor je právník. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách