Čínská touha proměnit se z industriální housenky v inovačního motýla je pochopitelná. Ale nový Google nebo Apple se z čínských firem přes noc nestane. Většina z nich bude muset nadále pokračovat v nepřitažlivé průmyslové výrobě oceli nebo betonu ještě nějakou dobu.

U tohoto typu firem přitom není největší problém nedostatek inovativního myšlení nebo touhy po změně. Jednoduše by stačilo, kdyby začaly dělat lépe to, co už dělají.

Think thank McKinsey Global Institute (MGI) ve své studii o čínské ekonomice zjistil, že čtyři pětiny ekonomického zisku vytvořil finanční průmysl. Ohromná převaha nad dalším odvětvím není výsledkem brilantních dovedností čínských bankéřů. Financím se daří především díky státem řízeným bankám. Za rozdílem stojí malá produktivita práce a špatné řízení průmyslových podniků.

Bankrot nikomu nehrozí

Na jedné straně tu jsou společnosti jako Huawei nebo Haier, které pronikly ve svých oborech do světové špičky. Právě ty se staly tahouny zlaté éry čínské ekonomiky a jejich zboží doslova zaplavilo západní trhy.

Jenže úchvatné tempo růstu by nemělo zastřít skutečnost, že čínská produktivita práce vykazuje zoufalá čísla. V jakékoli oblasti, ať v průmyslu nebo ve službách, se pohybuje kolem 15 až 30 procent průměru zemí OECD. Orientace na těžký průmysl a státem vlastněné podniky, které jsou podfinancované a bez dostatečných investic, táhnou zemi ekonomicky dolů.

Hlavní příčina nízké produktivity je v netržním chování čínského trhu. Žádná velká firma, ať už státní nebo soukromá, nemůže v Číně zkrachovat. Systém dotací, levných úvěrů a záchranných balíčků od místních úřadů dávají každé společnosti jistotu přežití. Pokud má čínská vláda skutečný zájem na zlepšení produktivity, bude si muset své filantropické zásahy do ekonomiky odpustit a neúspěšné firmy nechat padnout.

Produktivitě příliš nepomáhá ani státní monopol v nejdůležitějších částech ekonomiky. Energetiku, telekomunikace, bankovnictví, nebo letectví řídí obří státní podniky, které jsou opakem flexibility a inovací.

V zemi přitom fungují mimořádně výkonné továrny. Problém je, že se většinou jedná o zahraniční společnosti jako tchajwanský Foxconn nebo americký Flex, které využívají levné pracovní síly a vlastního know-how, jak řídit firmu.

Chaotická logistika největší světového exportéra

Zlepšení nespočívá nutně v zavádění futuristických technologií, stačí pouze umně využít už ty existující. Robotizace a automatizace výroby ale zatím čínské továrny míjí. Země, která je největším odběratelem průmyslových robotů na světě, dosahuje s poměrem 36 robotů na 10 tisíc továrních dělníků pouhé poloviny světového průměru.

Dalším závažím potápějícím čínskou ekonomiku je i mizerná logistika. Země, která je největším světovým exportérem a neustále zásobuje globální toky zbožím, místo dokonalého plánování nabízí chaos.

Nadměrně regulovaný systém plánování přepravy zboží trpí značnou roztříštěností a je doslova semeništěm korupce. Využitím digitálních technologií by 700 tisíc logistických firem výrazně zvýšilo svoji produktivitu a výkonnost.

Po období strhujícího růstu musejí čínští manažeři změnit svůj pohled na ekonomiku. Po dvou desetiletích úspěchů musejí opustit představu ekonomického růstu za každou cenu a začít řešit nudnější věci jako snižování nákladů, restrukturalizaci a efektivní provoz.

Příští čínská průmyslová revoluce nemusí být radikálním přechodem všech odvětví na inovativní technologie, ale bude stačit zapracovat na zlepšení žalostné produktivity. Potom se z dřímající pandy může stát zase drakem globální ekonomiky.