Dnes je neděle 22. prosince 2024., Svátek má Šimon
Počasí dnes 3°C Slabé sněžení

Sedm největších mýtů o Islámském státu

Sedm největších mýtů o Islámském státu
Z Islámského státu jde strach, nepřemožitelný ale není | zdroj: Profimedia

Islámský stát je složený z psychopatických magorů, kteří ani pořádně nevědí, co chtějí. I přesto jsou nepřemožitelní. Je tomu skutečně tak? Jaké jsou největší mýty, které o této teroristické organizaci kolují?

1. Islámský stát jsou iracionální blázni

Asi nejdůležitější věcí pro pochopení činů Islámského státu je uvědomit si, že organizace není tak šílená, jak se na první pohled zdá. Rozhodně to není banda nesvéprávných idiotů. Ano, jsou to vrazi stržení násilnou středověkou ideologií, o tom žádná. Ale šílenci ne.

Už při pohledu na historii Islámského státu je jasné, že od začátku měli jeho vůdci jasný cíl a představu. Chtěli vytvořit chálífát řízený podle práva šaría. Způsob, jakým toho dosáhnout, se postupem času měnil. Ať už v důsledku vojenských porážek jako v Iráku v roce 2008 nebo využitím občanské války v Sýrii.

Podle politologa Yaleské univerzity Stathise Kalyvase tak má Islámský stát v podstatě podobnou strategii jako většina jiných militantních skupin.

Jednotlivci se sice chovají jako fanatičtí psychopati, kterým jde jen o spáchání násilného činu, ale ve své podstatě IS funguje jako promyšleně vedená organizace. Násilí není náhodné, ale dobře plánované – jeho cílem je oslabit nepřátele, posílit svou pozici v oblasti a také terorizovat lidi, kterým chce vládnout.

Pokud by byl IS plný šílenců, jak by byl schopný například zpracovávat ropu a organizovat útoky? Kdyby mu šlo jen o to, aby nutil lidi dodržovat islámské právo, proč by například sponzoroval školy a nemocnice na syrském území? I když to samozřejmě není kvůli tomu, že by vůdcům leželo na srdci zdraví a bezpečí dětí – ve školách mohou lépe dohlížet na šíření ideologie, ale to je jiná věc…

To, že jde o promyšlené kroky, samozřejmě nijak nesnižuje barbarství, zločinnost a násilnost organizace. Jen je to podnět k zamyšlení.

2. Lidé podporují IS, protože je jim blízká podoba radikálního islámu

Naprostá většina muslimů odmítá radikální pohled Islámského státu na svou víru. Nejsou příznivci islamismu, ten je ve většině muslimských zemí skutečně nepopulární. Důvod je jasný – naprostá většina obětí radikálů jsou právě muslimové.

Podstata Islámského státu tedy nestojí na náboženství, ale na politice. Hlavně na odvěké nevraživosti mezi šíity a sunnity. Sýrie i Irák mají šíitské vlády, které proti sunnitům často násilně zakročují.

Sunnité, na jejichž území IS působí, tak brali jeho příchod jako naději na změnu. Jednoduše vyčkávali, jestli bude jejich život pod vládou sunnitských "kolegů" z IS lepší. Jenže přišli na to, že ne – na rozdíl od vlády syrského prezidenta Bašára Asada nedokáže Islámský stát zajistit základní věci jako je elektřina nebo zdravotní péče.

Kromě toho IS krutě potlačuje jakýkoli projev nesouhlasu. Sunnité, kteří dříve jeho přítomnost tolerovali, si tak mohou vybrat – buď budou jeho praktiky mlčky tolerovat, nebo budou riskovat smrt sebe i celé rodiny. 

3. Organizace Islámský stát je součástí Al-Káidy

Omyl, Islámská stát a Al-Káida jsou jednoznačně konkurenty. Nejde o spojence a už vůbec ne o jednu společnou organizaci. Islámský stát sice začal tím, že se odštěpil z Al-Káidy, ale od začátku rozhodně neměl v plánu poslouchat rozkazy ze své tehdy mateřské organizace. Pro tu byl navíc ISIS příliš násilnický a v únoru 2014 ho ze seznamu svých "poboček" vyškrtla.

Al-Káida byla po dlouhá léta lídrem na poli mezinárodního islamistického terorismu. Jenže pak přišel Islámský stát. Během krátké doby se mu podařilo v srdci arabského světa vytvořit území o rozloze Velké Británie. Tedy to, o čem se mohlo Al-Káidě jen zdát.

"Konkurují si a IS chce být novým lídrem," říká odborník na extremismus JM Berger. Už nyní se IS daří získávat v Sýrii a Iráku mnohem víc rekrutů. A má i své pobočky v jiných částech světa – hlásí se k němu například nigerijská militantní skupina Boko Haram.

4. Islámský stát je skupina syrských rebelů

Ano, vojska věrná režimu Bašára Asada proti Islámskému státu bojují, ale nedá se říct, že by IS byl vyloženě jeho opozice. Jednat proto, že je IS nadnárodní organizací, takže mu nejde jen o jeden stát. A za druhé si v určitých ohledech vlastně i pomáhají. Nedá se tedy říct, že by byli výraznými soupeři.

Islámský stát existoval ještě před syrskou občanskou válkou, není tedy syrskou rebelskou skupinou, jen dokázal nepokoje využít ve svůj prospěch. Přinesla mu spoustu nových duší, včetně těch, kterým šlo o Asadův pád. Nebýt syrské války, není IS tak silný jako je tomu teď.

To vše svým způsobem hrálo do karet i Asadovi, který rozmach islamistů využil ve prospěch hesla "rozděl a panuj". Využil rozmachu IS na určitých územích své země a toho, že vstup organizace rozmělnil jeho oponenty do menších skupin. Rebelové začali bojovat proti IS a ten tak snižuje jejich počet. Vlastně tak dělá za Asada černou práci…

Islámská stát a Asad stojí proti sobě, bojují proti sobě, ale ve finále z toho oba těží. IS získá relativně snadno některá území v Sýrii, zatímco Asad díky tomu dosáhne oslabení svých soupeřů. 

5. Islámský stát posílil jen kvůli chybám irácké vlády

Podle jedné z teorií je za vzestup Islámského státu zodpovědná jen, nebo alespoň z hlavní části, irácká vláda – zejména ta pod vedením premiéra Núrího Málikího. Ano, jeho politika tomu hodně napomohla, ale není rozhodně jedinou příčinou.

Málikí provedl hodně opatření, která nepřímo umožnila růst Islámského státu. Využil protiteroristických zákonů k uvěznění sunnitských disidentů, propustil sunnity z vyšších pozic ve vládě a armádě, pozatýkal poklidné šíitské demonstranty,… těch věcí je mnohem víc.

Jeho zákroky proti sunnitům byly jedním z důvodů, proč se na začátku našlo tolik příznivců radikálů. Poštval sunnity proti šíitské vládě a ti se tak přimkli k Islámskému státu.

Jenže nejde všechnu vinu svalit jen na Málikího. Sunnité si o sobě myslí, že jsou v Iráku největší demografická skupina. Jenže Irák je převážně šíitský, podobně by to tedy dopadlo i v případě vlády kohokoli jiného.

Sunnité nikdy nebudou souhlasit s šíitskou vládou. Pokud si tak irácká vláda bude chtít zajistit větší sunnitskou podporu, bude muset provést řadu hlubokých strukturálních reforem.

6. Islámský stát má strach z ženských vojáků

Tenhle podivný mýtus se zrodil jen kvůli jednomu článku v deníku Wall Street Journal o boji kurdských záloh proti IS. V textu jedna z kurdských bojovnic tvrdí, že "džihádisté nemají rádi ženské bojovnice, protože věří, že když je zabije žena, nedostanou se do nebe".

Zajímavá myšlenka, ale vyslovila ji jen obyčejná náhodná kurdská bojovnice. Žádný odborník, bojovník Islámského státu ani nikdo, kdo s nimi přišel do bližšího kontaktu.

Naopak Islámský stát má celé jednotky složené z ženských bojovnic. V burkách a plné výzbroji dohlížejí na dodržování práva šaría. Často jsou dokonce ve svých názorech mnohem radikálnější než muži.

I přesto, že se ví, jak se islamisti chovají ke svým ženám, překvapivě ideologie IS oslovuje další a další ženy a dívky.

7. Islámský stát je nepřemožitelný

Vzhledem k tomu, že se Islámského státu daří udržovat poměrně velké území v Sýrii a Iráku, může se na první pohled zdát, že je nezastavitelný. V uplynulém roce a půl ale ztratil zhruba 25 procent svého území oproti době, kdy byl na vrcholu.  

Ve skutečnosti je poměrně zranitelný a leteckým útokům nemůže odolávat věčně. Nemá dostatek bojovníků k tomu, aby mohl válčit na několika různých frontách. Když se soustředí na jedno místo, nemá dost sil starat se o jiné.

Kromě toho nemá vlastně žádného spojence, jen pořádně dlouhý seznam nepřátel – jsou mezi nimi irácká vláda, iráčtí Kurdové, syrští Kurdové, koalice vedená Spojenými státy, Al-Káida, umírnění syrští povstalci, Írán, šíitské milice i syrská vláda.

Dřív nebo později mu tak skutečně budou muset dojít síly…

Zdroje:
Vox