Češi si nevidí na špičku nosu. Tepou bruselskou byrokracii, ale vlastní si rozmazlují a dokonce rozmnožují. Přitom jim komplikuje život nesrovnatelně víc než ta unijní.

Za vlády triumvirátu sociálních demokratů, babišovců a lidovců přibývá v Česku v průměru sedm stovek státních úředníků ročně. A další nové síly naskakují na úřady podřízené krajům a obcím.

Byrokracie v této zemi není vzácný, ale naopak přemnožený druh. A přemnožený druh se stává škůdcem.

Skutek utek'

To však neznamená, že úředníci jsou opovrženíhodní tvorové. Většina z nich jsou pracovití lidé, kteří svědomitě plní pracovní povinnosti. Míra jejich užitečnost (nebo škodlivosti) je však dána stohy komplikovaných předpisů. Leckteří jsou z toho zoufalí, uvědomují si, že vám ztěžují život.

Koalice si to nepřipouští. Byrokracie ji nepálí. Před třemi lety přitom ve vládním prohlášení (zde) slibovala, že "sníží počet úředních úkonů zatěžujících občana" a že se pomocí e-Governmentu (elektronizace státní správy) postará o to, aby erár byl "efektivní a úsporný".  Jenže skutek utek'.

Informací dokládajících, že úředních úkonů ubylo a že se státní správa stala efektivnější, jsem se nedopátral.Vzhledem k nárůstu úředníků se však dá předpokládat, že tento cíl splněn nebyl.

Nelichotivé vysvědčení za veřejnou správu v předmětu rozvoj e-Governmentu dostala česká vláda od OSN. V žebříčku expertů světové organizace (zde), kteří hodnotí elektronizaci správy, se Česko loni umístilo na 50. místě za Běloruskem, Ruskem nebo Kazachstánem.

Kynoucí státní a vůbec veřejná správa a rostoucí platy úředníků jsou přirozeně znát na zvyšujících se výdajích státu. Při nejbližší krizi, jejímž důsledkem bude pokles ekonomického výkonu a příjmů státního rozpočtu, může nákladný erár stáhnout zemi do dluhové propasti.

K tomu dodávám dva inspirativní příklady ze světa:

1. Evropská komise pod tlakem vlád přistoupila na to, že do konce příštího roku sníží úřednický aparát o pět procent, přepočteno na hlavy, z kola vypadne 1650 eurokratů.
2. Donald Trump krátce po svém nástupu do Bílého domu podepsal dva exekutivní příkazy. Prvním nařídil omezit federální regulace – za každou novou normu musí být zrušeny dvě stávající. Druhý příkaz až do odvolání zakázal přijímat zaměstnance do federálních úřadů. Výjimkou jsou pouze pracovníci nastupující na uvolněná místa.

Máte doma tesaříka?

Užitečnost české byrokracie vyplývá mimo jiné ze statistik OECD, kde se píše, že založit firmu ve většině vyspělých zemí Evropy trvá dva až pět dnů, v Česku dva až čtyři týdny. Čeští podnikatelé také tráví podstatně víc času zpracováním daní a povinných odvodů – až pětkrát víc než v Irsku. (A teď jim přibyla kontrolní hlášení a administrativa spojená s elektronickou evidencí tržeb.)

Exemplárním případem přebujelé české byrokracie je stavební řízení. Loni jsem se rozhodl rekonstruovat půdu v řadovém domku (ze skladovací na obytnou) a na zahradě postavit terasu. Nečekal jsem jízdu po tobogánu, avšak realita překonala mé očekávání. Dnes už chápu, proč se v Česku tolik staví načerno.

Nejprve jsem musel absolvovat územní řízení, potom dodat stavebnímu úřadu projektovou dokumentaci a spoustu stanovisek. Mimo jiné od hygieniků, od odboru životního prostředí, který zkoumal, kolik nadělám odpadu a kam ho odvezu, i od hasičského záchranného sboru. Byl jsem povinen předložit posudky vlastníků technických sítí (voda, elektřina a plyn) a souhlas všech sousedů – i těch, kteří bydlí více než padesát metrů daleko.

Své si k rekonstrukci musel říct rovněž odbor ochrany prostředí. Byl mimořádně pečlivý a na čtyřech stranách neopomněl upozornit, že stavbou dřevěné terasy 3x4 metry u domku v Praze-Strašnicích nebude narušen žádný les, ba ani půdní fond. K tomu experti odboru přidali zásadní a pro stavbu pozitivní poznatek: Terasa neohrozí chráněného tesaříka obrovského, protože žije v lesíku vzdáleném od místa stavby pět a půl kilometru. (Vskutku smysluplná práce.)

Tlačil jsem na pilu. Do šesti měsíců a po zaplacení 7500 Kč jsem si mohl doma za okno vylepit vytoužené lejstro s nápisem stavba povolena s číslem úředním i razítkem a pustit se do práce.

Papuáncům v patách

Při pohledu na web světové banky – oddíl Doing Business (zde), který se zabývá byrokracií při stavebním řízení – jsem zjistil, že šest měsíců je slušný výkon. Banka uvádí, že vyřízení stavebního povolení pro menší modelovou stavbu v Česku trvá v průměru 247 dní. (U modelové stavby se počítá s tím, že se dodrží všechny správní lhůty, jednání není přerušeno a nikdo se neodvolává.)

V žebříčku států podle délky stavebního řízení, který sestavuje Světová banka, drží Česko čestnou 130. příčku, hned za Albánií, Kongem a Papuou-Novou Guineou. Nezbývá, než si blahopřát.

Není divu, že stavební řízení je v Česku skvělý byznys pro zprostředkovatele, kteří vás zbaví obíhání úřadů a zdlouhavých jednání. Povolení vám dodají na klíč. Cena služby odpovídá náročnosti procedury, která se liší místo od místa. V Brně stojí zhruba 15 000 v Praze kolem 20 000 korun. (Úřední poplatky nejsou v ceně, platíte je zvlášť.)

Ve sněmovně je teď vládní návrh změn stavebního zákona, který má povolování staveb zjednodušit a zrychlit. Poslanci však k němu přichystali tři stovky pozměňující návrhů. Dá se tedy předpokládat, že nová pravidla stavební řízení spíš zkomplikují.

Rád bych se mýlil.