Tolikrát zatracovaná globalizace je zřejmě historicky nejúspěšnějším programem boje proti chudobě. Rozšíření ekonomické svobody a kapitalismus vytáhly za posledních 35 let téměř miliardu lidí z bídy. Ekonomická svoboda, nebo chcete-li kapitalismus či tržní hospodářství, jsou ale vždy logicky spojeny s materiální nerovností. Přesto se většině obyčejných lidí na Západě ještě nikdy nedařilo tak dobře jako nyní. Žijí si v podstatě tak, jako kdysi králové, jen s tím rozdílem, že nemají moc. Ta totiž patří výhradně takzvaným elitám. Z toho pramenící nevole občanů pak s úspěchem využívají populisté.

Své první zahraniční návštěvy má už čerstvý rakouský prezident Alexander Van der Bellen za sebou. Slovo "zahraniční" je ovšem třeba brát poněkud s rezervou – on sám se podle svých slov cítil před týdnem v Bruselu a ve Štrasburku jako doma. Během návštěvy se dokonce nedopustil ani žádného přehmatu, i když některým čerstvým prezidentům chvilku trvá, než si na přísný protokol zvyknou.

Jedním z nejpozoruhodnějších vývojů loňského roku byl vznik "postfaktického" světa, ve kterém na spolehlivé a osvědčené informační zdroje útočí protichůdná fakta pochybného původu a kvality. Není přitom důvod se domnívat, že pravdivá informace zvítězí nad falešnou, obává se slavný americký politolog Francis Fukuyama.

Prezidentské volby na Filipínách a jejich vítěz Rodrigo Duterte přitahují k ostrovnímu státu nebývalou mezinárodní pozornost. V jedné z nejkatoličtějších zemí světa, která je zároveň nejbližším a nejstarším spojencem USA ve východní Asii, totiž usedne do prezidentského křesla muž, co neváhal označit papeže Františka za "zkurv*syna", prý nenávidí Spojené státy a rád by navázal bližší vztahy s Čínou. 

Těžká ekonomická krize v Bosně se letos zřejmě ještě prohloubí. Očekávat se dají i nové protesty, podobné těm, které paralyzovaly balkánskou zemi loni v únoru. Po loňských říjnových volbách se navíc stále čeká na novou vládu.

Právě na Silvestra roku 1999, tedy před patnácti lety, nečekaně rezignoval ruský prezident Boris Jelcin, muž, který symbolizoval divoká devadesátá léta v Rusku a vlastně celém východním bloku, a předal moc tehdy čerstvému premiérovi Vladimiru Putinovi.

Vůdce kubánské revoluce Fidel Castro, který se po odchodu z politiky přeorientoval na roli moudrého starce, sem tam něco napíše do místního tisku. V novém článku zveřejněném ve stranickém listu Granma upozorňuje na to, že na politické mapě světa "vznikly nové a neodvratné síly".