Duo Zeman–Babiš si brousí zuby na ČT a vysvětlují to dvěma důvody. Zeman tvrdí, že ČT se stala hlásnou troubou TOP 09, a také mu vlhnou oči z toho, že lidé musí platit 135 korun měsíčně na koncesionářských poplatcích. Měl by to prý za ně zatáhnout stát.

Zemanova námitka s TOP 09 byla vyvrácena jednoduchou statistikou, ze které vyplynulo, že citovanost členů této strany je druhá nejnižší ze všech parlamentních stran. Její podíl činil pouhých osm procent, zatímco na Primě to bylo devět procent a na Nově dokonce 10 procent. 

Argument s koncesionářskými poplatky je rovněž lichý. Pokud má být ČT financována ze státního rozpočtu, tak jako tak to půjde z kapes občanů. Jenže ani o peníze tu nejde. Zemanovi a Babišovi jde o něco jiného - o kontrolu nad ČT.

Babiš má zjevně chmury z toho, že si Českou televizi koupit jaksi nelze. Zeman si zase nic koupit nemůže, zato by ale rád zkrotil média. Považuje je za baštu "kavárny", jako hlavní nástroj vlivu těch, kteří ho kritizují.

Převést tak Českou televizi pod stát, pod nějaký úřad, pod snaživé byrokraty, kteří by už zařídili, že by se vysílalo víc pěkných zpráv o Číně a Rusku, méně zpráv o červených trenkách a chybějících prověrkách. 

Do společenství zemí, kde fungují státní televize, jako je Rusko, Čína nebo Severní Korea, by se přitom člověk přece jen dostat nechtěl. Stát tam televizi nejen platí, ale skrze dosazené ředitele a nejrůznější orgány jednoznačně určuje agendu a obsah vysílání. Ve vyspělých západních zemích bývají televize veřejnoprávní, což má dobrý důvod. 

Podle Zemana se však v principu veřejnoprávnosti soustředí jen samá negativa veřejných a soukromých televizí. Žádnými praktickými poznatky, jako je nějaký odborný rozbor či studie, to však podložené nemá. 

Kritice a útokům ze strany některých politiků a části veřejnosti čelí Česká televize už delší dobu. Nejčastěji se pod palbu dostává "nevyvážená skladba" zpravodajství a způsob informování o Rusku, Číně, o prezidentovi Zemanovi, Babišovi, uprchlících či Ukrajině. 

Nedávno obdržela Rada České televize pětisetstránková stížnost. Radní přiznávají, že něco takového se jim do rukou ještě nedostalo. Jde o objemný elaborát rozdělený do patnácti kapitol, který končí výhružkami a doporučeními, co mají Česká televize a její vedení okamžitě udělat, jinak budou odvoláni.

Autor stížnosti (podané jménem jakéhosi Petra Pražáka z Hradce Králové, na flešce) stále ještě není znám. Ať už je to kdokoli, kritizuje v ní zpravodajství ČT o bojích na Ukrajině. Vadí mu (či jim) nevyváženost a tendenčnost, ruskému pohledu na věc nebyl dán dostatečný prostor, atd. 

Rada ČT se stížností bude zabývat a výsledný výstup bude jistě zajímavý. Faktem nicméně zůstává, že Česká televize čelí stále většímu tlaku, což může být na jednu stranu nebezpečné, na druhou stranu by to mohlo vést k seriozní debatě o úrovni televize, která má sloužit veřejnosti.

Práce České televize není rozhodně bezchybná, její chyby jsou ale jistě odstranitelné, aniž by se musela zestátňovat. Pokud by se tak stalo, naši mediální scénu by tvořila pouze soukromá média (s vlastnickou převahou tandemu Babiš-Bakala) a státem řízená televize. 

Dostali bychom se do situace, kdy by se z každé strany ozývaly hlasy a postoje majitelů mediálních domů či vlády, bez možnosti nezaujatého postoje, který by měla přinášet ČT. 

Neduhy jejího zpravodajství se jistě musí léčit, vhodný lék by ovšem měli hledat ti, kterým má televize sloužit - tedy veřejnost, a nikoli politici. Kvalitnější a vyváženější vysílání České televize její zestátněni zcela určitě nepřinese.