Když odejdeme z NATO: Slunce, seno… a Žižka s kulometem

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavel Jégl

Jak to vypadá, když se politika propojí s komedií, ukazují komunisté a Zdeněk Troška, kteří propagují referendum za vystoupení Česka z NATO.

Zdeněk Troška s medvědem - tento sice není ruský, ale příště kdoví...Ilustrační snímek

Zdeněk Troška s medvědem - tento sice není ruský, ale příště kdoví...Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Major Haluška zvaný Terazky byl velitel se smyslem pro inovace. Mezi nejpamátnější hlášky tohoto hrdiny Švandrlíkových Černých baronů patří povel, který pronesl k vojákovi zobrazujícímu na stěně jednookého vojevůdce na koni a s palcátem v pravici: "Prečo má súdruh Žižka v ruke len takú vyrezávanú halúzku?... Dajtě mu do ruky aspoň lahký gulomet!"

Jinými slovy, Žižka a jeho bojovníci musí přezbrojit. Rada k nezaplacení, která patrně nebude proti mysli ani Zdeňku Troškovi, režiséru a členovi výboru zastřešujícího petici za referendum o vystoupení Česka z NATO, s níž vyrazili komunisté do krajských voleb.

"My, Češi, jsme národ hrdý na ŽižkuŠvejka. Na prvého proto, jak nás bránil proti cizákům. Na druhého za to, jak se postavil k vraždění v cizím zájmu," píše Troška v prohlášení k petici.

Spíš než k referendu se však schylujek dalšímu dílu Troškových komedií z jihočeských Hoštic. Jejich čtvrté pokračování by se mohlo jmenovat Slunce seno a Žižka s kulometem. Jednooký vojevůdce s automatickou zbraní a husitskými bojovníky za vozovou hradbou by v něm zastavil vojenský konvoj cizáků odkudsi z Texasu projíždějící na manévry jihočeskými Hošticemi. A za zpěvu chorálu Ktož jsú boží bojovníci by pak husité zahnali Amíky na útěk.

Sbohem a šáteček

Připusťme však (jakkoli to je hypotetické), že komunisté dají dohromady potřebnou třípětinovou většinu, tedy 120 poslanců a 49 senátorů, a referendum oběma komorami parlamentu protlačí. A také to, že Češi budou hlasovat pro odchod z NATO (což je reálnější). Potom by nezbývalo, než vystoupit. 

Vláda by tedy vypověděla Severoatlantickou smlouvu. V článku 13 dokumentu z roku 1949 se píše: "Po dvaceti letech platnosti smlouvy od ní může smluvní strana odstoupit, a to rok poté, co podá vládě Spojených států zprávu o výpovědi smlouvy."

Smlouva platí od roku 1949 – déle než požadovaných 20 let. To znamená, že Česko je vázáno pouze výpovědní lhůtou.

Po roce tedy sbohem a šáteček. Anebo raději hned? Na rozdíl od zákoníku práce Severoatlantická smlouva (známá také jako Washingtonská) žádné sankce za porušení výpovědní lhůty neobsahuje.

Samoděržaví, nebo neutralita?

Co ale poté, až se z aliančního svazku vyvážeme? Troška a jeho parta patrně zamíří na Vítkov k pomníku jednookého vojevůdce a politbyro komunistů podle starého zvyku nejspíš do Kremlu.

Naturelu skalních komunistů by vyhovovalo nějaké nadnárodní samoděržaví v čele s mírumilovným vládcem Rusi, ačkoli Vladimir Putin – to není jejich krevní skupina. Třešničkářům by spíš vyhovoval Gennadij Zjuganov (vůdce ruských komunistů).

Češi by však tento slovanský holport stěží strávili, mají s ním své zkušenosti. Proto Gottwaldovi pohrobci raději zmiňují neutralitu.

Komunistický poslanec Stanislav Grospič v Haló novinách hlásá: "Myslím, že je nejvyšší čas, chceme-li přispět k světovému míru i klidnému životu v naší zemi, vykročit cestou k vojenské neutralitě. Tím je bezodkladné ukončení našeho členství v NATO." (Že by přece jen bez výpovědní lhůty?)

Česko jako Švýcarsko

Řekne se neutralita, ale jak funguje?

Určitě ne tak, že ji prezident vytroubí z balkonu na hradním nádvoří. Neutralita není jednostranné prohlášení. Je to síť vztahů s okolními státy a znepřátelenými či konkurenčními mocnostmi, které se musí zaručit, že jejich armády nikdy nevtrhnou na vaše (neutrální) území a tento závazek musí ctít.

Z historie jsou známy četné příklady států, které vyhlásily neutralitu (třeba Belgie před druhou světovou válkou), a krátce nato je obsadila armáda cizí země (nacistického Německa).

Za příklad fungující neutrality může sloužit Švýcarsko. Alpský stát ji vyjednal už v devatenáctém století. A proč ji všichni (včetně Hitlera) respektovali? Protože se švýcarskými bankami dělaly všechny válčící bloky dobré obchody. Nacistické Německo prodávalo švýcarským bankám ukradené zlato. Za tvrdé švýcarské franky pak nakupovalo suroviny od Portugalska, Španělska, Švédska a dalších států. Takovou neutralitou se ale sotva někdo může chlubit.

Česko nicméně není Švýcarsko. Jaký důvod by měl agresor, aby ctil českou neutralitu?

A kolik by to stálo?

Jako neutrální země bychom mohli vsadit na to, že žijeme mezi přátelskými státy, které vůči nám žádné územní a jiné požadavky nemají. Státy se však mění, zanikají se a vznikají nové. Také bloky států nebývají stabilní, přeskupují se a mohou se rozpadat.

Švýcaři na stabilitu svého okolí a Evropy nespoléhají. Jejich neutralita se opírá nejen o diplomacii a finanční byznys, ale také o odstrašující obranné schopnosti země.

Říká se: Švýcarsko nemá armádu, Švýcarsko je armáda. Vojenská služba je v alpské zemi povinná. Obrana země nespočívá na několika tisícovkách profíků, ale na stovkách tisíc záložníků, kteří mají doma uniformu, zbraň i ostré střelivo.

Pokud by Češi chtěli neutralitu, sotva by ji zajistilo nynějších 19 tisíc vojáků. To přece není žádná odstrašující síla.

Komunisté by se nejdřív voličů měli zeptat, zda se chtějí vrátit k povinné vojně. A měli by jim na rovinu říct, kolik bude neutralita stát a přiznat, že kolektivní obrana je o poznání levnější.

Osmimilionové Švýcarsko vydá na obranu tři miliardy švýcarských franků (74 miliard korun), desetimilionové Česko 48 miliard korun. Chybí 26 miliard. Kde je vzít a nekrást?

Předpokládám, že s tím si komunistický ÚV hlavu neláme. Troška jakbysmet. Ale jistě by nějaké řešení za pakatel našel. Nejspíš trošku Žižky, trošku Švejka a štáb s náčelníkem Terazkym v Babovřeskách. Z takové kombinace by váleční štváči z Pentagonu padli na zadek.

Tagy: Česko domácí NATO armáda ČR mezinárodní vztahy mezinárodní politika česká politika geopolitika vyzvědačství a bezpečnost

Zdroje: Vlastní