Zprávu o úmrtí Jiřího Bartošky, jednoho z nejuznávanějších českých herců a výrazné osobnosti veřejného života, potvrdila mluvčí Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Uljana Donátová. Umělec, který v posledních letech bojoval s vážným onkologickým onemocněním, zemřel ve věku 78 let.

Jiří Bartoška se narodil 24. března 1947 v Děčíně, vyrůstal však v severočeském rodinném prostředí, které mělo blízko k divadlu. Po absolvování Janáčkovy akademie múzických umění v Brně nastoupil do brněnského Divadla Husa na provázku. Zde začala jeho výrazná herecká kariéra, kterou dále rozvíjel v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Spolu s kolegy Karlem Heřmánkem a Pavlem Zedníčkem patřil mezi tváře nastupující herecké generace, která v 70. letech výrazně oživila české jeviště.

Filmový i televizní divák jej však zná především díky charismatickým rolím, které často zobrazovaly silné, ale zároveň lidské postavy – svůdce, básníky, lékaře i kněze. Jeho výrazný hlas a přirozený projev z něj udělaly oblíbeného dabéra, mimo jiné propůjčil hlas například postavám ve filmech Clinta Eastwooda. Vrchol hereckého uznání přišel s dramatem Všichni moji blízcí (1999), kde ztvárnil houslistu, který čelí tragickému osudu v předvečer druhé světové války. Za tuto roli obdržel prestižní filmovou cenu Český lev. Bartoška se také zapsal do paměti diváků díky ikonickým televizním seriálům jako Sanitka, Cirkus Humberto nebo My všichni školou povinní.

V devadesátých letech přijal další významnou roli – stal se prezidentem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Společně s filmovou publicistkou Evou Zaoralovou a celým týmem proměnil festival v prestižní a respektovanou kulturní událost, která každoročně přitahovala špičky světové i domácí kinematografie. Kromě herectví a vedení festivalu se věnoval i produkci. Stál u zrodu několika filmových projektů, které získaly nejen uznání kritiky, ale i srdce diváků – kromě již zmíněného Všichni moji blízcí také u melancholické komedie Babí léto (2001).

Jiří Bartoška byl nejen výraznou uměleckou osobností, ale i respektovaným občanským hlasem – jako jeden z prvních se v roce 1989 připojil k iniciativám za obnovu demokracie a stal se signatářem výzvy Několik vět.