Sociální sítě jsou plné videí, v nichž na vás maskovaný sportovec běží po prašné cestě a přes mikrofon vám radí, jak žít zdravěji nebo jak lépe spát. Některá taková videa motivují, jiná baví, další jsou poučná. Ale mohou jejich rady skutečně fungovat i pro běžné lidi mimo vojenské prostředí? Jedním z hitů posledních měsíců je vojenská metoda usínání, kterou tvůrci prezentují jako techniku schopnou uspat i člověka v extrémních podmínkách během dvou minut. Na sociálních sítích se šíří různé její podoby, ale princip bývá stejný. A co je důležité: zní to až nebezpečně přitažlivě.

Výzkumníci zabývající se spánkem upozorňují, že technika pochází z prostředí extrémních výkonů. Odborníci, kteří pracovali s elitními sportovci nebo vojáky, často pomáhali zvládat únavu, jet lag i stres a zlepšovali kvalitu jejich odpočinku. A právě oni vysvětlují, proč může metoda skutečně fungovat pro vojáky, ale zároveň se ptají, zda má stejný efekt i pro civilisty.

Podstata metody spočívá v přípravě těla na spánek bez ohledu na to, zda člověk leží v tiché ložnici, nebo je vystaven hluku, světlu či napětí. První zmínku lze vystopovat ke knize Relax and Win z roku 1981, která se zabývala sportovní výkonností. Technika se skládá ze tří jednoduchých kroků: postupná svalová relaxace, kdy člověk nejprve uvolňuje svaly obličeje, pokračuje rameny, pažemi, hrudníkem a nakonec nohama; řízené dýchání s prodlouženými výdechy; a závěrečná vizualizace klidného prostředí. Může to být poklidné jezero, tichá louka nebo jakékoli místo, které navozuje pocit bezpečí a uvolnění.

zdroj: Profimedia.cz

Věda, folklor a realita civilního života

Armády běžně nezveřejňují své postupy ve vědeckých časopisech, a tak neexistují studie, které by metodu přímo ověřovaly. To však neznamená, že jde o naprostou fikci. Vědci ji často srovnávají s ověřeným přístupem známým jako kognitivně-behaviorální terapie nespavosti. Tento způsob léčby zahrnuje práci s myšlenkami, kontrolu stimulů v posteli, spánkovou restrikci, hygienu spánku a různé relaxační techniky. Náhoda? Spíše ne.

Shody jsou patrné: postupná relaxace, práce s dýcháním i vizualizace jsou standardní součástí metod používaných ke snížení napětí a k usnadnění usínání. Vojáci jsou navíc trénováni v tom, aby dokázali ovládat své myšlenky a reakce, což je důležitá součást celé techniky. Rozdíly vycházejí hlavně z prostředí, v němž se metoda používá – vojáci často nemají možnost ovlivnit teplotu, světlo, hluk ani vlastní režim, takže se technika soustředí jen na to, co mohou ovládat sami.

Otázkou ale zůstává, zda je účelné snažit se usnout během dvou minut. Pro civilistu je to nereálné. Pokud někdo pravidelně usíná do osmi minut, je to spíše neobvyklé, a pravidelné usínání do pěti minut může být dokonce varovné. Pro člověka s pravidelným denním režimem je běžné, že usne během deseti až dvaceti minut. Pro rodiče novorozeňat, směnné pracovníky nebo lidi s poruchami spánku tato čísla samozřejmě neplatí, protože jejich spánkový rytmus je jiný.

Technika však může pomoci těm, kteří bojují spíše s napětím, rušivými myšlenkami nebo tlakem na výkon. Vojáci se učí, jak své tělo ovládnout i ve stresu, a součástí výcviku je schopnost usnout i tam, kde by to většina lidí nedokázala. Pro nás ostatní může být metoda dobrým souborem návyků, jak přivést tělo do klidového stavu. Pokud se rozhodnete ji vyzkoušet, nečekejte však zázrak na povel. Pomoci může, ale nutit se do dvouminutového limitu je zbytečné. Když se člověk začne stresovat, že neusíná dost rychle, právě ten stres mu usínání ještě více zkomplikuje.

Mnohem užitečnější je brát metodu jako nástroj pro uklidnění a uvolnění. Funguje pouze tehdy, když ji používáte bez tlaku, bez soutěžení a bez očekávání okamžitých zázraků. Spánek je přirozený proces a tělo si často vezme, co potřebuje, pokud mu dáte prostor. A pokud se metoda stane součástí vašeho večerního rituálu, může vám pomoci lépe odpočívat i usínat, jen bez vojenských časových rekordů.