Reportáž zachytila a popsala organizovaný zájezd dvou autobusů z moravského městyse Osvětimany a města Zlína do Prahy. Šlo o akci připravenou politickou stranou SPO (Strana práv občanů) na podporu prezidenta ČR Miloše Zemana u příležitosti jeho projevu k výročí 17. listopadu na pražském Albertově.

Členem politické strany SPO je i vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář a čestným předsedou strany je sám prezident republiky Miloš Zeman. Hlavní autobus, který reportáž zachytila, byl vypraven z Osvětiman, tedy obce, kde žije, podniká a působí v zastupitelstvu právě hradní kancléř Vratislav Mynář.

VIP návštěvníci Hradu

Asi osmdesát dovezených podporovatelů prezidenta Zemana obdrželo na Albertově transparenty s nápisem „Ať žije Zeman“ a následně byli tito lidé organizátory a policií exkluzivně vpuštěni těsně před tribunu, kde později prezident vystoupil. Ostatní návštěvníci Albertova do těchto prostor nesměli.

Jako odměna za veřejnou podporu hlavy státu pak byla pro účastníky zájezdu připravena prohlídka reprezentačních prostor Pražského hradu. Tato část hradu je jinak pro veřejnost nepřístupná a slouží zejména k reprezentačním účelům, jako jsou státní návštěvy, slavnostní příležitosti apod. Návštěvníci z Osvětiman se tak setkali s podobným přístupem, jaký se dostává jen vzácným státním návštěvám či zahraničním delegacím.

Autobusy měly zajištěno parkování v garážích Pražského hradu, následovala bezplatná prohlídka katedrály Sv. Víta a zmiňovaných reprezentačních prostor (např. Španělský sál, Rudolfova galerie či Sloupová síň s Rothmayerovým sálem a další).

Při vstupu do interiérů Pražského hradu pak nikdo nezkontroloval totožnost účastníků zájezdu, ani to, zda u sebe nemají například zbraň či výbušninu. Nikdo z výletníků nemusel projít takzvaným bezpečnostním rámem, jak je to běžné i u prověřených osob. Byla tak obejita veškerá standardní bezpečnostní opatření.

Skupinka dostala k dispozici průvodkyni, z reportáže je patrné, že se hosté chovali na hradě velmi netradičně. Např. si prohlíželi výrobní cedulky koberců, sedali do vzácných barokních křesel atd. Součástí programu byl i osobní přípitek s kancléřem a nachystané občerstvením v podobě menšího rautu – chlebíčky, sladké a slané zákusky, káva, džusy, víno, „tvrdý alkohol“.

Kdo to platil?

Celá akce byla pravděpodobně organizována jako odveta za veřejný protest proti prezidentu Miloši Zemanovi, který se na Albertově odehrál rok předtím, tedy 17. listopadu 2014. Tehdy byl prezident davem vypískán a někteří lidé po něm házeli vejce.

Reportáž si kladla otázku, kdo celou akci na podporu prezidenta Zemana financoval, tzn. kdo zaplatil autobusy, transparenty, vstup do hradu, průvodkyni i raut včetně obsluhy. Z pozvánky na akci, která byla zveřejněna na oficiálních internetových stránkách Osvětiman, se zdálo, že celou akci organizovala obec.

Účastníci se o zájezdu dozvěděli vesměs z obecního úřadu, kde se také mohli přihlásit. V samotném autobuse udílel veškeré instrukce starosta Osvětiman pan Otakar Berka /KSČM/. Byl to také on, kdo přivezl k autobusu svým vozem i transparenty s nápisem „Ať žije Zeman“. Při pozdější konfrontaci na kameru ale svoji roli při organizaci akce popřel a řekl, že vše pořádala asistentka náměstka hejtmana Zlínského kraje paní Hana Petrželková /SPO/.

Ta nejprve tvrdila, že to vše organizovala ona jako soukromá osoba, teprve později sdělila, že ji tím pověřil náměstek hejtmana Zlínského kraje Lubomír Nečas /SPO/. Paní Petrželková navíc tvrdila, že zatím není jasné, kdo celou akci zaplatí.

Teprve později náměstek Nečas řekl, že náklady uhradí Strana práv občanů. Dle oslovených politologů a komentátorů může podobný zájezd a privilegia s ním spojená fungovat de facto jako politická korupce, tedy nakupování hlasů a podpory pro prezidenta.

Něco takového připomíná dobu před rokem 1989, kdy byli lidé také hromadně sváženi na podporu politiků s příslibem jakýchsi výhod. Podobné jednání je dle vyjádření oslovených politologů a komentátorů za hranicí demokratických pravidel a etiky. Při tom všem navíc byla porušena veškerá možná bezpečnostní opatření, což po nedávných teroristických útocích v Paříži hodnotí bezpečnostní expert Ándor Šándor jako velký problém.

Prověrka pro kancléře

Během léta 2015 jsem se jako reportér pořadu Reportéři ČT vydal do Osvětiman na „obhlídku“. Měl jsem z dřívější doby kontakt na člověka žijícího v obci, kterému se nelíbil tamní velký vliv Vratislava Mynáře. Vratislav Mynář je dobrý kamarád starosty obce Otakara Berky /KSČM/, vlastní v okolí celou řadu nemovitostí včetně penzionu a sjezdovky, má vliv na místní fotbalový klub a zasedá také v zastupitelstvu obce.

Ještě před návštěvou Osvětiman se mi podařilo získat kontakty na další lidi, kteří by se mnou mohli potkat (tyto „zdroje“ informací nemohu kvůli jejich přání konkretizovat). Osoba Vratislava Mynáře byla v létě 2015 pro novináře velmi zajímavá, neboť se v té době veřejně řešilo, zda pan Mynář dostane od Národního bezpečnostního úřadu prověrku na stupeň přísně tajné (jak se později ukázalo, prověrku nezískal).

Udělení této prověrky mělo být dle dřívějších slov prezidenta Zemana podmínkou pro setrvání pana Mynáře ve funkci kancléře. Již v minulosti se ale veřejně mluvilo o tom, že pan Mynář nemůže prověrku získat kvůli svým pochybným kontaktům a podnikatelským aktivitám.

Tajemný pan Mynář

Prověření právě jeho vlivu v Osvětimanech byl i jeden z cílů mé cesty. Vratislav Mynář dlouhodobě informace o své osobě spíše tajil. Nechtěl zveřejnit výši svého platu coby kancléře, dlouho odmítal ukázat své majetkové přiznání. Jeho jméno je spojeno s několika pozoruhodnými kauzami.

Objevuje se např. v privatizační kauze Petrcíle (odstátnění ocelářské společnosti Nová Huť Ostrava, nyní Arcelor Mittal Ostrava). Dále pan Mynář působil ve společnosti Tessile Ditta Services, která figurovala v lukrativním byznysu na vymáhání pohledávek pražského dopravního podniku.

Pak za podivných okolností koupil prvorepublikovou vilu od právníka lobbisty Romana Janouška. Vilu pořídil za pouhých 5,5 miliónu korun. Realitní experti ale cenu nemovitosti odhadují na dvojnásobek.

Informace, které jsem během léta v Osvětimanech zjistil, nevedly bezprostředně k natočení reportáže. Některé poznatky byly sice zajímavé, jako, např. že měl Vratislav Mynář pomáhat shánět voliče pro tehdejšího politika ODS Ivana Langera a další. Ale i kdyby se je podařilo ověřit, na samostatnou televizní reportáž by nestačily.

Návštěva v Osvětimanech ale měla ještě druhý důležitý efekt. Osobně jsem poznal několik lidí z okolí, vysvětlil jim, v čem spočívá veřejný zájem, a získal si jejich důvěru. Právě od nich pak přišla pár dní před 17. listopadem 2015 informace o pozvánce na bezplatný zájezd z Osvětiman do Prahy.

Jak se dostat do autobusu?

Po získání informace o zájezdu na podporu prezidenta Zemana jsem nejprve vyhodnocoval, zda je na akci něco nestandardního, neetického, něco, co by opravňovalo veřejnoprávní médium se případu věnovat. Vzhledem k tomu, že na pozvánce bylo napsáno, že je zájezd zdarma, že součástí výletu je návštěva veřejnosti nepřístupných reprezentačních prostor Pražského hradu a občerstvení k tomu, vyvstalo několik základních otázek.

Kdo vše platí? Platí toto obec, která zveřejnila pozvánku? Pokud ano, z jakých zdrojů? Jak se lidé dostanou do jinak nepřístupných hradních prostor? Pomáhá takto kancléř a zastupitel Osvětiman Vratislav Mynář zajišťovat podporu pro prezidenta?

Tyto otázky splňovaly kritéria pro to, abych se případu začal věnovat. Nejsnazší cesta, jak na položené otázky získat odpověď, je se zájezdu zúčastnit. Nemohl jsem to však udělat sám pod svým jménem. Jednak je mé jméno snadno vyhledatelné ve veřejných zdrojích, druhak Osvětimany leží na Uherskohradišťsku, kde každý jistě pozná pražský přízvuk.

Pokud by organizátoři či účastníci zájezdu věděli, že je v autobuse novinář, určitě by svůj plán a své chování změnili. Několik dní jsem tedy sháněl dobrovolníka, který by se na zájezd přihlásil, ideálně z okolí Osvětiman. Bohužel lidé z bezprostředního okolí, které znám, se báli vlivu pana Mynáře.

Kameraman v hlavní roli

Jeden pokus o přihlášení na akci pak na mou žádost učinil emailem regionální novinář, ale zřejmě byl v oblasti tak znám, že jej odmítli s argumentem, že je v autobusech již plno. Dobrovolníka jsem tedy nenašel. Jeden den před samotným odjezdem jsem požádal kameramana ČT Jiřího Krejčíka, aby zkusil na obecní úřad do Osvětiman ještě zavolat on. Minimálně proto, aby o zájezdu zjistil co nejvíce informací, i pokud by ho s sebou na zájezd nevzali.

I přesto, že má kameraman také pražský přízvuk, nebyl odmítnut, naopak se ho referentka obecního úřadu ptala, kolik míst by si přál. Na zájezd ho tedy přihlásila. Jediné, co musel telefonicky uvést, je své pravé jméno, a že je z nedalekého Kyjova. Jméno kameraman uvedl záměrně pravdivé, neboť jsme předpokládali, že u vstupu do pražského hradu (možná i autobusu) bude kontrolována totožnost.

Jak se později ukázalo, po celou dobu zájezdu nikdo totožnost účastníků neověřoval. Výhodou bylo, že kameraman Krejčík má zkušenosti s natáčením a je pro něj snazší situace audiovizuálně zachytit. Byla domluva, že bude situace natáčet na mobilní telefon, případně foťák, aby nevyčníval příliš mezi ostatními.

Vzhledem k tomu, že si ostatní výletníci akci také natáčeli a fotografovali, náš plán vyšel. Jediný problém byl, že se většina lidí v autobuse mezi sebou znala a kameraman byl tak trochu mimo. Ale nikomu to nakonec divné nepřišlo…

Chtěli jsme mít kromě interiérů autobusu od kameramana natočeny i exteriérové záběry, a tak jsme autobusy natáčeli i z venku z automobilu. Informace o poloze autobusů a následně celé skupiny v Praze jsme si s kameramanem předávali pomocí sms zpráv.

Privilegia, která měli účastníci zájezdu a které se podařilo zaznamenat:

• Zdarma autobusy
• Zdarma transparenty
• Přednostní vstup do prostoru před pódiem
• Zdarma vstup do reprezentačních prostor Pražského hradu
• Zdarma průvodkyně k dispozici
• Vstup do Pražského hradu bez kontroly totožnosti
• Vstup do Pražského hradu bez kontroly oblečení a zavazadel
• Nestandardní možnost chování skupiny (prohlížení koberců zespod, usedání do barokních křesel atd.)
• Přípitek s kancléřem
• Občerstvení (malý raut) zdarma

Po natočení celého zájezdu jsem se druhý den vrátil do Osvětiman, abychom se zjištěnými informacemi konfrontovali na kameru starostu obce a zároveň zjistili, kdo akci platil. Starosta obce Otakar Berka /KSČM/ s námi nejprve odmítl o zájezdu mluvit, ale o pár minut později jsme jej v obci potkali a rozhovor s ním natočili.

Vzhledem k nejasnostem v organizaci mi pan starosta předal telefonní spojení na paní Petrželkovou /SPO/. Té jsem zavolal ihned po konfrontaci starosty, aby se případně nestihli domluvit na společné verzi o financování akce. Paní Petrželková náš hovor dvakrát přerušila s tím, že jí volá někdo jiný důležitý na druhém čísle. Bylo patrné, že zároveň probíhají telefonáty o tom, co a jak mi má říkat. Naštěstí jsme vše zaznamenávali na kameru.

Respondenti navíc v tu dobu ještě nevěděli, že jsme v autobuse měli svého figuranta, a tak popisovali akci trochu jinak, než ve skutečnosti proběhla. Např. náměstek hejtmana Zlínského kraje uváděl, že občerstvení na hradě zahrnovalo jen malé "chuťovčičky" za 30–50 korun na osobu, což dle námi natočených materiálů nebyla pravda.

Reportáž vzbudila i v rámci pořadu Reportéři ČT nebývalé ohlasy, jen na internetu až po televizním odvysílání si pořad přehrálo dalších 110 000 diváků.

Lukáš Landa

Autor je reportér pořadu Reportéři ČT