Daňové podvody bohatých vnímáme jako samozřejmost. Panamský skandál nikoho nebere

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Hana Dubnová

Největší a šokující odhalení, které změní přístup států k daňovým rájům. Když vyšly první zprávy o úniku dat ze advokátní firmy Mossack Fonseca, podle prvních reakcí se zdálo, že budou všude padat hlavy a že následující dny a týdny dění týkající se Panama Papers nezmizí z titulních stran. Po dvou měsících je ve většině zemí ticho.

Britský premiér David Cameron protesty přečkal bez úhony

Britský premiér David Cameron protesty přečkal bez úhony,zdroj: Profimedia.cz

Strategie novinářů, kteří se na analýze podíleli, byla dobře promyšlená. Informace pouštěli na veřejnost postupně, v dávkách, aby čtenáře nepřehltili. První nárazová vlna byla nejprudší, zajímavý byl hlavně rozsah uniklých dat právnické firmy i počet vlivných a známých lidí, kteří pomocí fiktivních firem v daňových rájích šetřili a schovávali své miliony a miliardy.

Zajímavý, nikoli však šokující. Daňové ráje fungují už pár desítek let a většině realistů je jasné, že v nich mají schované peníze ti nejbohatší lidé. Ať už k nim přišli legální cestou nebo nikoli, informace nebyla pro široké publikum příliš šokující. Jen potvrdila to, co si stejně většina lidí myslí.

Reakce, které po zveřejnění následovaly, se výrazně lišily. Zatímco v některých zemích existenci dokumentů smetli ze stolu ("Je to americká politika s cílem nás zdiskreditovat!"), jinde prošly bez povšimnutí, reálné dopady měly jen na pár zainteresovaných lidí.

Uškodil skandál někomu?

Nyní, přesně dva měsíce od publikace prvních článků ze série Panama Papers, si v souvislosti se skandálem lidé vybaví hlavně odstoupení islandského premiéra Davída Gunnlaugssona. Zveřejnění ale také zrovna nepomohlo italské a mexické mafii (jeden z členů byl dopadený díky adrese uvedené v dokumentech), fotbalovému prostředí (nejen Lionelu Messimu) ani důvěře v banky.

Další jména ze seznamu vyšumí tak rychle, jak se objevila. Byť některým lidem v renomé nepomohla – například oscarový režisér Pedro Almodovar kauzu viní z nízkých tržeb jeho nového filmu.

Většině lidí ale skandál nijak neuškodil. Třeba britský premiér David Cameron ho na rozdíl od svého islandského kolegy ustál prakticky bez větších problémů, protesty tisíců rozhněvaných voličů se rozhodit nenechal.

Čtenářský potenciál se vyčerpal

Po dvou měsících ale Panama Papers pomalu hrozí to, co mnoha kauzám. Po velkém humbuku, který způsobily, zmínky o nich pomalu mizí, čtenářský potenciál vyčerpaly. Jestliže všechna velká média zakládala speciály věnované kauze, dnes zejí prázdnotou většinou s poslední zprávou z poloviny dubna. Aktuálností se nemůže chlubit ani oficiální twitterový účet Panama Papers.

Jen nesmělé obnovení kauzy přinesla zpráva ze začátku května o zpřístupnění databáze veřejnosti, případně o tom, že právní firma zavírá své kanceláře. Důsledky se řeší jen na drobných lokálních úrovních jednotlivých zemí a měst. 

Žádné dlouhé seriály na pokračování popisující jednotlivé kauzy (jak například slibovalo České centrum pro investigativní žurnalistiku, které na úvod zveřejnilo jen pár jmen). Po půl roce už si lidé budou jen stěží vybavovat jména lidí, kteří jsou do skandálu zapletení. Tedy pokud si nekoupí knihu, která má o kauze vyjít.

Přijdou další úniky, možná i větší

Místo potopení konkrétních lidí a upozornění na běžné praktiky, tak mohou Panama Papers alespoň pomoci k dalším obdobným odhalením. Možná významnějším a větším. Je možné, že budou mít malé dopady, ale stejně jako Johna Doea (jak je označovaná osoba, která předala data německým novinářům) motivoval Edward Snowden, může Doe inspirovat další osoby.

"Když lidé uvnitř organizací vidí, jaké může mít oznámení korupce dopady v celosvětovém měřítku, budou tento příklad následovat," řekl deníku The New York Times amerického ředitel Fondu pro svobodu tisku Trevor Timm.

Nelze ale čekat, že lidé budou hlásit nelegální praktiky ve firmě, pokud nebudou mít stoprocentní jistotu anonymity, právní ochrany a toho, že nepřijdou o práci. (Na druhé straně – jen málokdo by asi chtěl pracovat dál ve firmě, kde udal své vedení nebo kolegy.)

Zákon je potřeba

Úniky tak alespoň opět otevřely otázku ochrany wistleblowerů (oznamovatelů trestných činů) nejen na úrovni Evropské unie, ale i jednotlivých států. Příprava zákonů na ochranu oznamovatelů korupce se – možná jen na oko? – urychlila. 

Záruka anonymity a právní ochrany je nejdůležitější. A je jasné, že zákony budeme potřebovat co nejdříve, protože podobných úniků bude přibývat. Jen je otázkou, zda zrovna tento konkrétní skutečně povede k tomu, že daňové ráje skončí.

Peníze v nich totiž mají uloženy bohatí lidé, kteří mají velký vliv a moc. A protože advokátní kancelář působila jenom na Panamě, která už dávno nepatří mezi nejoblíbenější místa pro tyto účely, je stále ještě dost lidí, o kterých se neví otevřeně a mohou i nadále hrát zákulisní politické hry. Třeba takové, jaké možná skutečně stály za předávkou panamských dokumentů novinářům. 

Tagy: zahraničí Panama korupce a úplatkářství panama papers

Zdroje: Vlastní