Janoušek odsouzený na 4,5 roku za to, že srazil ženu autem, ve vězení příliš neohřál. Během prvních šesti měsíců dostal od ředitele věznice Bohuňovice šest "opušťáků". Některé trvaly den, jiné i tři dny. Důvody byly všemožné, podle toho, co zákon dovoluje, tedy zdravotní (Janoušek jel 3x na vyšetření), osobní (návštěva nemocné matky) a jako odměna.

Mimo vězeňské zdi tak Janoušek byl pomalu víc, než ve vězení. Několikrát byl viděn v Praze, zřejmě právě na oněch vyšetřeních. Běžně přitom na jednoho vězně připadá ročně zhruba jedna jednodenní vycházka. Janoušek tedy za půl roku stihl víc vycházek, než jiní vězni za šest let.

Ředitel věznice Dušan Gáč svůj benevolentní přístup k Janouškovi zatím nijak neobhajoval, mluvčí věznice pouze vzkázala, že ředitel využil svých pravomocí a neporušil zákon. Velký údiv nad počtem vycházek vyjádřil například soudce Tomáš Kubovec, který Janouška poslal do vězení.

Vycházky však pochopitelně Janouškovi nestačí, chce z vězení pryč napořád. Opakovaně proto posílal žádosti o přerušení trestu ze zdravotních důvodů. Tvrdí, že má úraz hlavy, který si přivodil v roce 2013, když narazil hlavou do ráhna na své jachtě v Chorvatsku.

Operace sem, operace tam

Od té doby má problémy s viděním (což samozřejmě neopomněl zdůraznit už při soudním líčení) a otéká mu mozek. Byl kvůli tomu na operaci, ale problémy se stále vracejí a je potřeba operovat znovu.

Jeho žádosti posuzovala lékařská komise, která konstatovala, že vězeňská služba ji může zvládnout, pokud se bude snažit. Trest se přerušovat nemá. Tady opět zaúřadoval ředitel věznice a pustil Janouška na své vlastní rozhodnutí, což mu zákon skutečně umožňuje. Janoušek alias Kolibřík byl tedy venku z basy už od února, nyní mu komise přiřkla další půlrok k dobru, aby se doléčil, případně se nechal znovu operovat.

Těžce nemocný Janoušek mezitím "zamakal" na svém podnikání v Chorvatsku, kde jeho společnost Magnitudo staví jeden obytný komplex za druhým. Jeho Jadranské panství by také mohlo posloužit jako ideální prostředí pro jeho zotavení. 

Ostatně se tam skrýval před policií, když prováděla razie v jeho českých nemovitostech v souvislosti s kauzou Nagyová. Výjezd do zahraničí v rámci svého přerušení trestu povolen nemá, ale to asi není úplně neřešitelná překážka pro člověka, který o sobě rád tvrdí, že umí zařídit skoro cokoliv.

"V převlečení za strom"

Česko má obecně se zavíráním lidí, kteří "umí zařídit skoro cokoliv", nebo kteří prostě a jednoduše mají moc, velký problém.

Pár příkladů za všechny. Když měl jít sedět bývalý poslanec za ČSSD Petr Wolf za podvody, novináři spekulovali, že by mohl místo nástupu do vězení utéct. Když pak skutečně utekl, překvapeni byli asi jen policisté, kteří ho dodnes marně hledají. Wolf přitom komunikuje s médii, řídí svůj byznys a vede zjevně spokojený život někde za hranicemi, kde je, jak sám vtipně řekl novinářům, "převlečen za strom".

Nebo takový Alexandr Novák, bývalý senátor ODS a pražský kmotr. Šel sedět na čtyři roky za korupci, ale nástupu trestu se všemožně vyhýbal. Do vězení ho nakonec přivedla v poutech policie, ale rovněž jeho režim v nápravném zařízení byl poněkud volný. Z vězení komunikoval s rodinou, řídil byznys a další věci a měl k dispozici i počítač a telefon.

Když se pak počítač a telefon skutečně našli v šatní skříňce na stadionu, kde Novák jako vězeň pracoval, zdálo se být všechno jasné. Ale nebylo. Zařízení patřilo jinému spoluvězni. Novák byl propuštěn po dvou letech na svobodu za dobré chování, a hlavně protože se za něj zaručil podivný motorkářský klub z Mostu Gryphons.

Alexandra Nováka pustil na svobodu soudce Ivan Novák, který je nyní stíhán, protože pouštěl vězně za úplatky. Státní zástupce Ladislav Kosán, který se proti propuštění Nováka neodvolal, má kvůli tomu snížený plat o deset procent na dobu devíti měsíců.

Bohatí kolibříci se do klecí zavřít nenechají

O Davidovi Rathovi se netřeba nějak obšírně rozepisovat. Pobyl sice ve vazbě, ale jeho odsouzení se neuvěřitelně vleče. I Rathovi se v průběhu soudního přelíčení přitížilo natolik, že žádal o přerušení procesu. Spadl z kola a měl otřes mozku, špatně viděl, omdléval. Aspoň tak to popisoval a jeho ostentativní belhání se v černých brýlích k soudu vstoupilo do historie amatérského herectví.

Takto by se dalo pokračovat dlouho. Miliardář Tomáš Pitr před vězením uprchl a žil spokojeným životem ve Švýcarsku. Když ho tam interpol zadržel, nechal se zavřít do vazby a dva roky jeho právníci usilovně blokovali jeho vydání do České republiky. Když k tomu nakonec přece jen došlo, k údivu všech byl Pitr prakticky okamžitě propuštěn na svobodu. Prý si už dva roky odseděl a zbytek se promíjí. Že byl Pitr ve Švýcarsku na útěku, a že ve vazbě dva roky pobýval v podstatě svou vlastní vinou, soud neřešil.

V těchto dnech se u nás bude hodně mluvit o policii, boji s korupcí a o tom, zda s korupcí skutečně náš stát umí nebo neumí bojovat. Samozřejmě, že změny v policii a věci, které se dějí kolem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, jsou mimořádně závažné. Ale i když policie odvede svou práci dobře, bohatí a mocní vždy najdou skulinku, jak se vězení vyhnout nebo si ho alespoň maximálně zkrátit.

Podplatit se dají soudci, bachaři, lékaři, soudní znalci. Koupit se dá každý, a proto u nás Kolibříky nikdo v kleci neudrží. Ostatně v těchto dnech by měl nastoupit do vězení další významný a kdysi téměř všemocný člověk – Marek Dalík. Tak uvidíme, jestli se mu také nepřitíží, nebo jestli se někde za hranicemi třeba nepřevleče za strom.