Zákon schválil v květnu rakouský parlament hlasy stran dosluhující vládní koalice sociálních demokratů a lidovců. Stanoví, že na veřejnosti musí být vždy rozeznatelné rysy tváře od brady po vlasy. Rakousko prý nebude tolerovat symboly, které vytvářejí paralelní společnost.

Opatření je součástí "integračního balíčku", který také upřesňuje způsob začleňování žadatelů o azyl do rakouské společnosti a ztěžuje agitaci ve prospěch šíření radikálních myšlenek. Zákaz zahalování zavedla v roce 2011 jako první evropská země Francie, po ní následovala Belgie, Nizozemsko či Bulharsko.

Co je zakázáno a co se smí

Rakouský zákon cílí především na muslimky, byl ale formulován "nábožensky neutrálně". Nařízení zaměřené jen na určitou skupinu obyvatelstva by totiž bylo z hlediska ústavy i evropského práva těžko udržitelné. Nová norma proto zahrnuje rovněž zákaz pro klaunské masky, hygienické roušky, lyžařské kukly, žertovné brýle s umělým nosem s knírem, stojáčky u svetrů vyhrnuté přes obličej nebo šály fotbalových fanoušků omotané přes ústa. To samozřejmě platí jen v létě, v zimě se to jako ochrana před chladem toleruje.

Další výjimky lze povolit ze zdravotních důvodů, při tradičních lidových slavnostech, jako je třeba karneval, nebo tam, kde je zahalení obličeje nutné z pracovních důvodů (u některých řemeslníků či lékařů). Pro nošení roušky na veřejnosti je potřeba mít lékařské potvrzení, výjimkou jsou smogové situace nebo příslušné vyhlášky ministerstva zdravotnictví, jako tomu bylo například v případě ptačí chřipky. I k motorkářům je norma tuze velkorysá: při tankování si nemusejí sundávat přílbu, stačí zvednuté hledí.

I tak se ale asi rakouská policie pořádně zapotí, protože stále existuje řada nejasností. Například takový Halloween a postavičky potulující se po ulici ve strašidelných maskách: Odpovídá to definici tradičních lidových veselic? V Rakousku asi sotva… Nelze ani předpokládat, že by policie zakročila proti Asiatům, kteří jsou na roušku zvyklí z domova a nosí ji venku pořád. Ale přísně vzato by to udělat měla.

Pokyny pro muže zákona jsou jasné: Nejdřív vyzvou maskovanou osobu, aby obličej odhalila. Pokud vyhoví, lze jí pokutu ve výši až 150 eur odpustit. Pokud odmítne, je třeba ji zadržet kvůli zjištění totožnosti. Na policejní služebně mohou zahalené ženě sundat policistky závoj i násilím.

Dosud byly plně zahalené ženy na vídeňském letišti po příletu odvedeny do zvláštního prostoru, kde se zkontrolovala jejich totožnost podle obličeje a otisku prstu. Od neděle musí tváře odhalit, jakmile vstoupí na rakouské území, tedy nejpozději při hraniční kontrole.

Odložte si, prosím…

Vyzvat dámu, aby si laskavě odložila, je ale přece jen poněkud choulostivá záležitost a vyžaduje od mužů zákona jistý takt a (nejen verbální) cit pro situaci. Ministerstvo vnitra sází rovněž na rozumnost ze strany muslimských návštěvníků země a poukazuje na příklad švýcarského Ticina, kde zákaz zahalování platí od loňského července a arabští turisté jej zpravidla respektují.

Problém možná budou mít některé rakouské regiony, které se zaměřily na zámožné turisty z Arábie. V takovém Zell am See například narazíte na ženy zahalené od hlavy k patě na každém kroku. Do Salcburska totiž míří 60 procent všech návštěvníků ze Saúdské Arábie, kterých do alpské republiky zavítá ročně kolem stovky tisíc. Zdejší hoteliéři, obchodníci a spol. se obávají, že by Arabové mohli zákon chápat jako urážku a příště se vydat jinam.

Rakouská společnost tak ve svém postoji k zákonu zůstává rozdělená. Od postoje ve stylu "když se jim to nelíbí, ať k nám nejezdí" až po obavy z jakési heroizace žen, které kategoricky odmítnou závoj odložit, a stanou se tak trochu mučednicemi.

Zahalování není náboženský symbol, ale příkaz vycházející z islámského práva, které v podstatě klade důraz na zakrytí okrasných částí ženského těla. Taková burka je přitom celkem prima věc: je elegantní, bohulibá (vlastně alláhulibá), pohodlná a zabraňuje společenským nehodám, kdy neposlušné šatstvo leckdy odhalí i to, co by nemělo. Zároveň znamená v jistém smyslu i vítězství ženské emancipace, protože chrání svou nositelku před kritickými poznámkami ohledně vzhledu, ale i oplzlými mužskými pohledy, a tím snižuje do jisté míry i riziko sexuálního násilí. Vlastně v praxi plní tak trochu podobnou funkci, jako řeholní oděv jeptišek.

Co za tím vězí?

Jestliže evropští státníci prosazují multikulturní společnost a prohlašují, že islám patří k Evropě (například Christian Wulff, nebo Sebastian Kurz), proč jim najednou tak strašně vadí, že se muslimky zahalují? Je opravdu zahalená postava taková hrozba? Anebo tady jde spíš o něco jiného?

Je klidně možné, že burky a nikáby jsou jen záminka. Bez nálady strachu z islámského terorismus by se asi nikdy nepodařilo podobný zákon prosadit. Pouliční kamery vybavené softwarem na rozpoznávání obličejů sice ještě v Rakousku nemají, ale ministerstvo vnitra by o ně stálo. A taková drahá věcička funguje jen v případě, že všem bude pořádně vidět takříkajíc do ksichtu.

Poctivý stát a důvěřivý občan vs. fízlující stát a nedůvěřivý občan

Lidé, kteří slepě důvěřují svému státu, nemají problém s tím, aby dávali k dispozici své osobní údaje. Veškeré finanční transakce provádějí přes web, nechávají finanční úřad čmuchat ve svých kontech, nevadí jim, když je snímají pouliční kamery, nebo že policie dokáže podle mobilu vyčíst, kudy všude se pohybovali.

Tito lidé vždy na webu zadávají své pravé jméno, klidně dávají k dispozici vzorky DNA nebo otisky prstů, je jim jedno, když jim někdo kontroluje e-maily nebo odposlouchává telefony, a považují za správné, aby lidem, kteří se pohybují na veřejnosti, vždy bylo pořádně vidět do obličeje.

Nepřemýšlejí nad tím, že vlastně nosí v kapse přístroj, který je vždy bezpečně lokalizuje, a nelámou si hlavu s vystavováním citlivých osobních údajů na sociálních sítích. Říkají si, že kdo nemá co tajit, ten se ani nemusí bát, že mu pořád někdo kouká přes rameno.

Tito lidé se pak jednou možná budou divit, že jim zvednou zdravotní pojištění – třeba jen proto, že se před lety na sociálních sítích chlubili svým nezdravým životním stylem, anebo proto, že mívají často deprese, což lze zase vyčíst z toho, co si pouštějí na YouTube nebo Spotify.

A pak tu jsou ti druzí, kteří ke státu přistupují primárně s nedůvěrou. Nechtějí prozradit úřadům víc, než musí, brání se platbám kartou, EET je jim trnem v oku, zatímco bankovní tajemství naopak považují za svaté. V síti se pohybují anonymně, šifrují e-maily a zuří, když je jejich dům vidět na Google Street View.

To samozřejmě nutně neznamená, že by tito lidé měli máslo na hlavě – jen považují své soukromí za jednu z nejvyšších hodnot. Uvědomují si, jak snadno se mohou změnit mocenské poměry a co všechno by zlý stát jednou mohl s jejich osobními údaji napáchat.

Chceme to vůbec? A jaké to bude mít důsledky?

Každý z obou postojů má samozřejmě své opodstatnění a je nezbytné je navzájem vydiskutovat. To se ovšem v Rakousku nestalo. Přijal se zákon, který prostě šmahem zakazuje pohybovat se ve veřejném prostoru inkognito. To je vážná věc už jen proto, že software, který je schopen rozpoznávat obličeje, se stále zdokonaluje.

Nad tím se totiž zřejmě nikdo nezamyslel. Všichni se místo toho nechali odlákat: Jedni řečmi o tom, že je třeba "osvobodit" muslimské ženy od symbolu útisku, jiní obavami ze zakuklených teroristů a další řečmi o sekulární společnosti, kde podobné, rádoby náboženské symboly nemají co dělat.

Mnozí už se tiše radovali, jak budou muset arabští šejkové v Zell am See za své zahalené manželky vysázet pokuty. Vždyť co pro ně je nějakých mizerných 150 eur? Pokud je samozřejmě nezaplatí realitní makléř z Francie Rachid Nekkaz. Ten už v dubnu 2011 nabídl ženám ve Francii, které chtěly zůstat zahalené, že za ně pokuty bude platit, a totéž nyní slíbil i ženám v Rakousku.

Byť si nový rakouský zákon klade za cíl vykázat do určitých mezí politický islám a jeden z jeho nejviditelnějších projevů, pro pořádek a v zájmu rovnosti se zevšeobecnil na veškeré zahalování obličejů na veřejnosti. Otázkou tak je, zda zákaz není jen záminkou k tomu, aby se lidem zase ukrojil další kus osobní svobody a aby stát mohl strkat noc ještě hlouběji a dál do jejich životů. Možná totiž vůbec nejde o nebohé muslimky - ale vlastně o nás všechny. 

Jak se v euroatlantickém prostoru označují jednotlivé typy zahalení muslimek | zdroj: ThinkStock