Dějiny ústní hygieny sahají hluboko do minulosti a podle nedávných archeologických nálezů měli cosi na způsob dentistů dokonce už v době kamenné. Ale kdo přišel s nápadem na zubní kartáček, jak ho známe dnes?

Pro svěží dech žvýkali lidé už ve staré Indii aromatické větvičky, které na čištění zubů používali i Egypťané, Babyloňané a Římané. První kartáček na zuby ale zřejmě vyrobili kolem roku 1400 v Číně, kde na bambusovou či kostěnou rukojeť připevnili tvrdé prasečí štětiny. Tuto vychytávku přivezli do Evropy kupci. Francouzští lékaři ji krátce používali, ale jinak se příliš neujala. Za vynálezce zubního kartáčku tak bývá považován až londýnský hadrář William Addis (1734–1808).

Addis v roce 1780 skočil ve vězení Newgate, pravděpodobně kvůli výtržnostem a vyvolání nepokojů v londýnské čtvrti Spitalfields. A právě pobyt za mřížemi jej inspiroval k tomu, že se rozhodl inovovat tehdejší způsob čištění zubů, k němuž do té doby zpravidla sloužíval hadřík se sazemi, solí či rozdrcenými skořápkami. Schoval si prasečí kost od večeře, vyvrtal do ní dírky a připevnil do nich štětiny ze smetáku svázané do chomáčků. Prototyp zubního kartáčku byl na světě.

Po propuštění na svobodu experimentoval Addis s dalšími materiály a brzy začal své zubní kartáčky prodávat ve velkém. Nakonec se z něj stal velmi úspěšný podnikatel, protože Britové byli v té době přímo posedlí cukrem – a jejich chrup podle toho také vypadal. Addisova firma existuje dodnes pod názvem Wisdom Toothbrushes, rodinným podnikem zůstala až do roku 1996.

Počátkem 20. století byla kostěná rukojeť nahrazena plastem a v únoru 1938 představila americká firma DuPont první zubní kartáček se syntetickými vlákny. První elektrický kartáček pak v roce 1954 vynalezl švýcarský doktor Philippe-Guy Woog.