V roce 2012 našli archeologové na bojišti bitvy u Waterloo z června 1815 zachovalou kostru vojáka, který u sebe měl dokonce veškerý osobní majetek: mince, knoflíky uniformy, vojenské vybavení. Podle všeho šlo o pozůstatky Němce bojujícího na straně Britů. Byl to první takový nález za sto let, na straně spojenců se kompletní kostra dokonce našla vůbec poprvé.

Nálezy koster na místech historických bitev, především pak z 19. století, bývají oproti očekávání velmi vzácné. Ale proč?

Jakmile byla nějaká bitva rozhodnuta, začalo na místě drancování. Hodilo se všechno – vedle zbraní a nejrůznějších cenností se šikly i mrtvoly vojáků a koní, které se hromadně z bojiště odvážely. Jejich kostry totiž byly v 19. století velmi žádaným artiklem, především v Anglii. Kosti namleté na prášek totiž skvěle posloužily jako hnojivo, především díky obsahu fosforu.

Kostra vojáka padlého u Waterloo, nalezená v roce 2012 | zdroj: Profimedia

S nějakou morálkou si obchodníci a překupníci hlavu nelámali, zužitkovaly se i zuby padlých vojáků, které bývaly ideálním materiálem pro výrobu zubních náhrad. Především proto, že oběťmi takových bitev byli mladí muži se zdravým chrupem.

Pravé žně nastaly v tomto směru právě po bitvě u Waterloo, v níž padly desetitisíce vojáků. Protézy z jejich zubů se staly v Británii skutečným hitem a vysloužily si přízvisko „zuby z Waterloo“. „Může se zdát bezohledné, že pozůstatky hrdinů minulosti slouží komerčním účelům. Ale obchod je obchod,“ napsal ještě v roce 1874 britský The Observer.

Po velkých bitvách minulosti s tisícovkami mrtvých, jako byl třeba Slavkov, Lipsko nebo Waterloo, tedy vzkvétal obchod s mrtvolami vojáků. Jako hnojivo sloužily až do druhé poloviny 19. století. Později je nahradilo guáno a dnes dominují v zemědělství umělá hnojiva.